Domů     Byla jsem nevěsta, která škrábe brambory
Byla jsem nevěsta, která škrábe brambory
3 minuty čtení

Teprve až v té podhorské vesničce se mi osud rozhodl ukázat laskavější tvář. Předtím jsem znala jen ústrky a trápení.

Táta byl politický vězeň, zemřel po tříletém pobytu v kriminále, maminka se utrápila, odešla krátce po něm. Mladší sestřičku adoptovali bezdětní manželé, já však byla v pubertě a nikdo mě nechtěl.

Skončila jsem v dětském domově, na nějž mám ty nejhorší vzpomínky, ponižovali mě tam a týrali. Ale ani potom to nebyla žádná procházka růžovým sadem. Pracovala jsem jako pomocná síla v kuchyni a bydlela v žalostně vyhlížející ubytovně.

Jediné světlo na konci tunelu byl Karel, s nímž jsem se seznámila v čistírně, kde pracoval. Tehdy jsem si říkala, že se poprvé v životě cítím šťastná. Trvalo to přesně do té doby, než jsem svému milému oznámila, že čekám dítě.

Bez skrupulí odpověděl, že má o své nevěstě jiné představy, nikdy si nevezme takovou, co škrábe v kuchyni školní jídelny brambory. „Myslela jsem, že se máme rádi,“ rozplakala jsem se. „Byla to jen taková epizoda,“ vyhrkl a zmizel mi ze života.

Neurčitá naděje

Protloukat se sama s dítětem bylo těžké, ale vědomí, že mám Alenku, mě drželo nad vodou. A také neurčitá naděje, že mě třeba zase někdy, za rok nebo dva, anebo až za deset, vem to čert, potká něco hezkého.

Pendlovaly jsme, bydlely po ubytovnách, nějaká práce se pro mě vždycky našla, škrábání brambor, výkup lahví, pomocné práce v nemocnici, úklid horské chaty. Jenomže když Alenka dosáhla školního věku, bylo třeba někde zakotvit.

Nejvíc se mi líbilo v takové malebné podhorské vesničce, jenže zpočátku to vypadalo, že tu nebude možné sehnat trvalé bydlení. Naštěstí právě zde se mi osud rozhodl ukázat laskavější tvář, jako by se mě rozhodl odškodnit za všechny dřívější ústrky.

Předseda národního výboru povídá: „Ubytuji vás u Čermákové. Má velkej barák, syna v luftě, a je to hodná ženská.“

Desítky let

Paní Čermáková byla anděl. A na Alenku jak byla hodná! Měla jsem pocit, že mám poprvé v životě někoho opravdu blízkého. Byla jak moje druhá máma, tu pravou jsem ztratila jako dospívající dívka.

Naříkala si na syna, prý je mu bezmála čtyřicet, je jen samá zábava a ne a ne se usadit. Mně byl Martin moc sympatický, pokaždé, když přijel za mámou na návštěvu, pěkně jsme si popovídali. Vzrůstající naději, že se mu třeba líbím, jsem raději krotila.

Jsem přece jen pomocná síla v kuchyni – jak mi vmetl do tváře Alenčin biologický otec. Pro Martina jsem byla naštěstí něco víc: nejdřív kamarádka, později spřízněná duše a ještě později manželka. Jsme svoji desítky let, a byly to moc krásné roky.

Jindřiška (69), východní Čechy

Související články
3 minuty čtení
Nikdo jsme tehdy netušili, že se u mé sestry Aničky začíná projevovat zapomnětlivost. Sedla do špatného vlaku a nevěděla, kde je. Pomohl jí ochočený krkavec. Krkavci jsou učenliví. Dokážou věrně napodobovat zvuky z okolí, dokonce i lidský hlas. Jeden takový šikula pomohl mé starší sestře, když se dostala do úzkých. Dodnes na příběh o opeřeném hrdinovi vzpomínáme... Sestra Anička k nám jezdila n
2 minuty čtení
Lidé mě vždycky měli rádi. Pak se ale na mě sesypaly problémy. Nevšimla jsem si, že už to najednou nejsem já! Nedávno mi bylo šedesát. Ten věk jsem si nepřipouštěla, dokud jsem chodila do práce, měla doma manžela, mladšího milence k tomu a každý rok jsem jezdila na dovolenou k moři. Byl to nádherný život! Byla jsem vždycky veselá holka, proto mě měli všichni rádi. Oblíbená spolužačka a vyhle
5 minut čtení
Před pár lety jsem se podruhé vdala. On byl mladší a moje děti si ho moc neoblíbily. Předpovídaly mi, že to špatně dopadne. A měly vlastně pravdu. Byla jsem úspěšně rozvedená a zvyklá na to, že můžu fungovat i sama. Děti už dávno dospěly a já na žádný vážný vztah jsem příliš nepomýšlela. Jenže pak mi do života vstoupil Vilém. Byl pozorný, vtipný a věděl, čím si mě získat. Jenže taky měl o jeden
3 minuty čtení
Ten starý pán už věděl, že mu mnoho dní nezbývá, smrti se ale nebál, strachoval se jen o své psí seniory. Slíbila jsem, že se o ně postarám. A to se mi vyplatilo. Už léta pracuji jako pečovatelka a mám svou klientelu nemohoucích lidí, za kterými každý den jezdím. Peněz za to není mnoho, já ale mám svou práci ráda. Ten pán byl můj velký oblíbenec. Drobný, nenápadný s nemocným srdíčkem. Moc toho
3 minuty čtení
Na Věru jsem nikdy nedala dopustit. Znaly jsme se od střední školy a považovala jsem ji za tu nejvěrnější kamarádku. Kdybych jen věděla... Když mi zemřel manžel, byla to právě ona, kdo ke mně první týdny skoro denně chodil. Nosila mi sladkosti na nervy, tahala mě na procházky a poslouchala moje nekonečné vzpomínání. Kdybych jen věděla, co dělá Věra za mými zády... Cizí žena mi radila Všec
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Hýčká Pfauserovou po rozchodu úžasný nový chlap?
nasehvezdy.cz
Hýčká Pfauserovou po rozchodu úžasný nový chlap?
Herečka známá ze seriálu Polabí či ZOO Nové začátky Denisa Pfauserová (37) nezahálí ani minutu? Je to teprve pár dní, co prasklo, že se po čtyřech letech rozešla s partnerem Martinem Kučerou, otcem
V zimě pozor na ledviny
panidomu.cz
V zimě pozor na ledviny
Jsou náchylné k prochladnutí a případný zánět není nic, o co by člověk stál. Ale o ledviny bychom tak jako tak měli pečovat celoročně. Pro tělo jsou nesmírně důležité a mají více funkcí než jen filtrování a vylučování škodlivin. – Produkují hormony, které ovlivňují krevní tlak i tvorbu červených krvinek. – Udržují v rovnováze minerály
Relaxace v českých lázních: Kam vyrazit za pohodou a zdravím?
nejsemsama.cz
Relaxace v českých lázních: Kam vyrazit za pohodou a zdravím?
Pobolívají vás klouby, záda, máte všeho až nad hlavu? Chce to lázně. Tady jsou alternativy těch nejlepších sanatorií u nás pro super odpočinek. Cítíte, že potřebujete vypnout a nechat se jen hýčkat? Teď je ideální čas na odpočinek v lázních. Pojďme se podívat, co vás ve kterých čeká. Zázračné léčivé účinky Nemusíte jezdit daleko. Česko je přímo lázeňskou velmocí
4 nejstarší národní parky: Do svatyně divočiny domorodcům vstup zakázán
historyplus.cz
4 nejstarší národní parky: Do svatyně divočiny domorodcům vstup zakázán
Frank se probouzí do svěžího srpnového rána. Udiveně hledí na skupinku ozbrojených indiánů na koních, kteří přijíždějí k jejich tábořišti u jižních gejzírů. Co tu dělají? Přece jim, turistům, slibovali tady v Yellowstonu opuštěnou panenskou přírodu.   Překvapení Franka Carpentera a jeho přátel, kteří jsou jedni z prvních turistů, jež přilákaly krásy Yellowstonského národního parku, je pochopitelné.