Domů     Pořád se už jenom hádáme!
Pořád se už jenom hádáme!
5 minut čtení

Žili jsme v rodinném domě pohromadě s mými rodiči, synem a pak i jeho novou ženou. Naše rodina vždy táhla za jeden provaz. Ona vše změnila.

Dům postavili moji rodiče. Mám ještě bratra a ten tu bydlel s námi do vojny. Tam si ale našel ženu, oženil se a přestěhoval se za ní na druhou stranu republiky. Dohodli jsme se a já od něho jeho polovinu odkoupila a napsala ji na syna.

Popravdě jsme tím s mužem chtěli docílit toho, že nám náš Martin zůstane nablízku a jednou, až budeme staří, nám s domem pomůže. Stejně bude jednou celý jeho.

Napřed se nám líbila

Pak se náš syn zamiloval do holky z vedlejší vesnice. Jmenovala se Jitka. A nám se s manželem moc líbila. Chodila k nám často. Někdy i přespala, protože náš Martin si sám rekonstruoval půdu a už se tam dalo i přebývat.

Líbilo se nám, že mu s chutí o víkendech pomáhá, a zdálo se, že se spolu i hodně nasmějí. Jednoho dne přišli slavnostně oblečení a s potutelným úsměvem nám řekli: „Mami, tati, budeme se brát!“ My s mužem měli velkou radost. Jitka byla pracovitá a milá, co lepšího si přát.

Po svatbě se změnila

Zpočátku byly naše vztahy úplně v pořádku. Zpočátku jsme se v péči o dům i zahradu ve všem shodli. Problémy začaly, až když naše začalo zlobit zdraví. Samozřejmě jsem se o rodiče starala především já, ale ani já, ani manžel neřídíme.

Když tedy bylo potřeba jet do nemocnice do města, pomáhal nám Martin. Je pravdou, že návštěvy odborníků byly čím dál častější, a my tudíž žádali syna čím dál víc. „Prosím tě, mohl bys zítra vzít naše k doktorce?“ zašla jsem zase jednou za synem.

V tu chvíli na mě vystartovala Jitka: „Martin jezdí pořád a bere si kvůli tomu dovolenou! Vezměte si taxi, my vám na něj přidáme!“ Tohle jsem nečekala. Syn jen přikývl. A tak jsem si to skutečně zařídila a s rodiči jela sama.

Byla těhotná

Po pár dnech nám mladí oznámili, že čekají miminko. V tu chvíli jsem snachu za poslední exces omluvila. Hormony… Ona ale vyjížděla čím dál častěji! Napřed to byly jen připomínky typu:

„Už jsem zase musela vytřít celý dům, to to nevidíte, že po sobě nic neuklidíte?“ utrousila. Potom mi nasázela do květináčů nějaké pro mě neznámé kytky, ačkoliv věděla, že máme ve sklepě naše oblíbené pelargonie.

„Kam teď zasadím naše pelargonie?“ zeptala jsem se jí. „Kam chceš!“ odsekla a zmizela. Přestala jsem naši snachu poznávat. Jindy poslala syna, že musíme udělat novou fasádu, že tahle barva je nemožná.

Vůbec jsme nechápali, co se děje a co udělala s naším Martinem. „Dokud žijí rodiče, nic se měnit nebude!“ zmohla jsem se na odpor. Neuměla jsem si představit binec kolem domu s čím dál horším zdravím rodičů.

Snacha mi to neodpustila

Začaly jsme se vzájemně vyhýbat, což není snadné, pokud žijete pod jednou střechou. Na chvíli se vše uklidnilo, když snacha porodila a velmi záhy poté odešli moji rodiče. Měli se moc rádi, tak zemřeli krátce po sobě.

Měli jsme spoustu zařizování s pohřbem a vše jsme objížděli sami. Syn se ani nenabídl, že by nás někam dovezl. Už jsme ho o to ani nežádali. Nechtěli jsme zase vzbudit Jitčinu zlobu. Vlastně se na nás utrhovala už úplně kvůli všemu.

Dům nám totiž se synem zůstal napůl a atmosféra v domě výrazně zhoustla. Dokonce ani vnouče nám snacha nepůjčovala ani na procházku. Když jsem houpala kočárek na zahradě, jen mě odehnala: „Vzbudíš ji! Nech toho, nechci ji mít rozmazlenou!“

Zůstali jsme v šoku

Jednou večer na nás syn se snachou nastoupili. „Říkali jsme si, že byste se mohli přestěhovat do přízemí do těch pokojů po babičce s dědou,“ navrhli.

„Chceme začít s tou rekonstrukcí a při té příležitosti bychom si spojili první patro s podkrovím,“ začali líčit své plány s tím, že podkroví by bylo pro děti. „Máte jen jedno!“ zkonstatovala jsem a v tu chvíli na mě snacha začala řvát.

Takovou zlobu jsem snad nikdy nezažila! Že se oni o vše starají, že máme být rádi, protože my už stejně nemáme na nic sílu, a že jim stále a naschvál jen házíme klacky pod nohy! Byli jsme s manželem úplně v šoku, a něco takového zřejmě nečekal ani syn. I on sledoval svoji ženu s údivem na tváři.

Chce nás vyštípat

„Chce se nás zbavit. To je jasné,“ řekl po jejich odchodu manžel. Mně ale bytostně vadí ustupovat přistěhovalci, tím myslím snachu. Navíc ji začínám nenávidět za to, jak zničila mé dobré vztahy se synem.

Dokonce jsme už s manželem začali přemýšlet i o tom, jestli by snad pro nás opravdu nebylo lepší odstěhovat se do domova důchodců. Zatím se stěhujeme jen do přízemí a vyklízíme prostor mladým, jak nám naplánovali. Třeba to bude stačit ke zklidnění vztahů.

Jenže včera zase přišla Jitka, že očekávají, že přispějeme polovinou financí na chystanou rekonstrukci. Takže nás vytlačí na vejminek a my si to budeme ještě platit? Tak to teda ne! Tolik peněz ani nemáme…

Zuzana T. (66), Sušice

Související články
4 minuty čtení
Když mi dcera oznámila, že třináctiletá Eliška už ke mně nebude chodit každou středu po škole, urazila jsem se. Středy byly přece vždycky naše! Nejdřív jsem ji vyzvedávala ze školky, později ze školy, dělala jí palačinky, pomáhala s úkoly a poslouchala všechny ty dětské starosti. „Eliška už má svůj program,“ vysvětlovala mi dcera Lenka. „Chce chodit s holkama ven a přihlásila se na volejbal.
3 minuty čtení
Celé dospívání se mému Filipovi posmívali, on však šel za svým snem a přáním stát se ženou! Dnes je úspěšný a já jsem na něj moc pyšná! Už od dětství byl náš nejstarší synek, Filip, poněkud zvláštní. Bavil se vždy spíše s děvčaty, klučičí hry ho nebavily. Jednoho večera, když jsem přišla z práce domů, jsem se stala svědkem dramatické hádky Filipa s jeho otcem. Syn seděl v křesle a usedavě plaka
3 minuty čtení
Bývalá žena mého muže mi dělala ze života peklo. Intrikovala a štvala proti mně svého syna, až padla poslední kapka. Začala jsem se bránit. Můj muž se s exmanželkou nerozešel v dobrém, ale má s ní, bohužel, syna. Hned na začátku našeho vztahu jsem byla svědkem jejich scény. Z ničeho nic k nám ta ženská přivedla syna, že prý chce vidět tátu. Spíš ale chtěla ona obhlídnout mě. Neměla jsem z ní do
2 minuty čtení
Celé roky jsme žili s tím, že se naše dcera narodila předčasně. Ale co když ne? Co když je jejím otcem někdo jiný? Je směšné, co dokáže život vymyslet. Byla to jen krátká záležitost. Flirt! Krátký románek s kolegou, který byl ženatý. Nečekala jsem od toho nic! Jen vášeň! Až se objevil můj budoucí muž. Během měsíce jsem ukončila vztah s kolegou a začala žít s mužem, do kterého jsem se zamilovala
5 minut čtení
Vždycky jsem si přála, aby naši dva synové drželi při sobě. Jenže byli každý úplně jiný a dědovo rozhodnutí mezi nimi vykopalo hlubokou propast. Když mi manžel Tonda jednoho večera řekl, že náš mladší syn Libor hodlá prodat dědův les, musela jsem se posadit. O tom, že mu děda ještě za života převedl tři hektary lesa u potoka, jsme věděli. Jenže od jeho smrti jsme se o tom raději nebavili. Dě
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Sloužil vyšebrodský klášter gestapu jako skrýš?
historyplus.cz
Sloužil vyšebrodský klášter gestapu jako skrýš?
Některé nakoupí, většinu však nakrade. Hitler za druhé světové války shromáždí nespočet uměleckých pokladů. Plánuje, že je vystaví v rakouském Linci, z něhož chce udělat hlavní umělecké město Evropy. Než se tak stane, mnoho vzácných děl uschová v jižních Čechách.   Rožmberský vládce Vok I. (†1262) roku 1259 zakládá ve Vyšším Brodě klášter, do kterého pozve cisterciáky z rakouského
Marta Dancingerová a Ladislav Hampl svou vzájemnou lásku neskrývají
nasehvezdy.cz
Marta Dancingerová a Ladislav Hampl svou vzájemnou lásku neskrývají
Hvězda Kriminálky Anděl Marta Dancingerová (34) už svou novou lásku rozhodně neskrývá. Herečka, kterou si diváci oblíbili mimo jiné i ve Zlaté labuti a taneční soutěži StarDance, tvoří už několik m
Je čas zabezpečit chalupu
panidomu.cz
Je čas zabezpečit chalupu
Řada z nás své chaty a chalupy opouští s prvními sychravými dny, ti nejodolnější s koncem roku. Nějaký čas sem nepojedeme. Jak si při loučení se sousedy říkáme, uvidíme se, až přiletí špačci. Jenže to znamená, že naše opečovávaná hnízdečka zůstávají pár měsíců bez dozoru. A to je příležitost pro nevítané návštěvníky. Pryč s lákadly Zkušení
Rostliny jako strážci domova
nejsemsama.cz
Rostliny jako strážci domova
Nejsou jen krásnou zelenou dekorací. Jsou to vlastně malé magické bytosti s jemnými vibracemi, které dokážou přitahovat radost a klid. Pěstování květin není jen o pouhém zalévání a utírání prachu z listů. Je to tichý, neobyčejně hluboký rituál propojení s přírodou přímo uprostřed vašeho obývacího pokoje. Rostliny nasávají těžkou energii, čistí vzduch od škodlivin, ale především vyzařují harmonii, která