Domů     Poradil mi přízrak tety?
Poradil mi přízrak tety?
5 minut čtení

Bylo to nečekané překvapení. Když jsme v tom městě zabloudili, objevila se žena, která se podobala mé tetě, která se do Itálie kdysi provdala.

voji tetu Jarku si příliš nepamatuji. Bylo to ještě v mém dětství, když se tetička vdala do Itálie a celý život pak prožila v Benátkách. Potkala jsem se s ní dohromady jen třikrát.

Jako mladou jsem ji viděla na pohřbu babičky, pak během svatební veselky, když se podruhé vdávala moje máma, a nakonec do třetice, když zemřel můj strýc Kamil, jejich bratr. To jí už bylo něco přes sedmdesát.

Mrzelo mě, že jsme se lépe nepoznaly

Na svůj věk vypadala stále moc krásně, vedle mé matky to byla dáma. Já už v té době byla vdaná a měla dvě děti, které šly do puberty. Teta měla syna, ale toho jsem nikdy nepotkala, jen jsem se doslechla, že je úspěšný tanečník.

Teta se dožila úctyhodného věku sedmaosmdesáti let, přežila i moji maminku. A pak mi jednoho dne přišla z Itálie zpráva, že tetička zemřela. Bylo mi moc líto, že jsme se nikdy nepoznaly lépe. Byla to moc milá ženská a myslím, že bychom si spolu dobře rozuměly.

Romantický výlet do Itálie

Čas plynul dál. Občas jsem si na tetu vzpomněla, stejně jako na všechny své blízké, kteří už byli po smrti. Obě moje děti postupně vyrostly, založily si své vlastní rodiny a my s manželem Václavem zůstali v našem třípokojovém bytě sami. Žili jsme si dobře a spokojeně.

Romantický dárek k výročí

Když jsme slavili třicet let svatby, překvapil mě manžel dárkem – romantickým výletem na karneval do Benátek. Nevím, kde se v něm vzala ta nostalgie a záchvěv citu, když se ale plácl přes kapsu, tak jsem to přivítala.

Toužila jsem vidět město a chodit po ulicích, kde žila moje tetička. Kdo ví, říkala jsem si, třeba tam potkám toho svého bratrance. Tou dobou jsem už na něj neměla žádný kontakt, ale jak se říká, cesty boží jsou někdy nevyzpytatelné.

Přišla ta chvíle, kdy jsme nasedli s mužem do autobusu a vyrazili. Vyklopili nás v přístavu, kde jsme se nalodili, a pokračovali dál v plavbě do Benátek.

Ve městě byl veliký chaos

Všude bylo mraky lidí, a hlavně masek. Taky jsme si s mužem nějaké koupili, abychom se zapojili. Bylo to tam hodně divoké. Po nějaké době jsme už měli těch davů právě dost a snažili se uniknout do nitra města, kde nebylo tolik turistů. Cestou jsme našli příjemnou restauraci, kde jsme se najedli a chvíli poseděli.

Ztratili jsme se v labyrintu uliček

Čas běžel a najednou nadešla chvíle, kdy bylo třeba myslet na návrat. Abychom stihli loď, a hlavně autobus v přístavu. Jenže ouha! Na všechny mosty přes kanály, které vedly k náměstí svatého Marka, byly strašlivé fronty, které řídila policie.

Když jsme zapnuli na mobilu navigaci, nepomohli jsme si. Směřovala nás na mosty. V hrůze největší jsme se ptali policistů, částečně anglicky, německy, rusky, jak se dostaneme k lodi jinak.

Oni sice pochopili i poradili, ale v tom labyrintu uliček a průchodů jsme rychle zabloudili. Vůbec jsme s manželem netušili, jak se do přístavu dostaneme.

Začínala se nás zmocňovat panika

Stáli jsme bezradně na nějakém dvorku a nevěděli kudy dál. Už jsme ani nevěděli, ze které strany jsme vlastně přišli. Pomalu, ale jistě se mě i manžela začínala zmocňovat panika a zoufalství.

Rozhlíželi jsme se bezradně kolem dokola a přemýšleli, jakým směrem se vydat, když nás najednou minula žena v kostýmu s maskou na obličeji a záměrně do mě vrazila. Ulevila jsem si jadrně, protože jsem si myslela, že mi nebude rozumět.

Dívala jsem se na mrtvou tetu!

Žena s italským přízvukem cosi vyhrkla a sundala si masku. Nohy se mi podlomily. Nevěřila jsem vlastním očím. Dívala jsem se na svoji tetu! Byla taková, jak jsem si ji pamatovala z mládí. „Šupito presto za mnou!“ zavelela a pokynula mi rukou.

O ničem jsme nepřemýšleli a rozběhli jsme se s manželem za tou ženou s nadějí, že loď možná stihneme. Prolezli jsme několik průchodů a byli na nábřeží. Když jsme uviděli naši loď, úlevou jsme oba vydechli.

Najednou tam nebyla!

Manžel se rozběhl do přístavu, zatímco já jsem se otočila, abych té ženě poděkovala. Jenže ona už tam nebyla. Rozhlížela jsem se kolem sebe, ale nikde jsem ji neviděla. Jako kdyby se prostě rozplynula. Manžel na mě mával, ať si pospíším.

Musela jsem běžet taky. Když jsme se nalodili, dívala jsem se do míst, kde jsme ženu viděli naposledy.

Kdo to byl?

Hlavou mi běžela spousta otázek. Kdo to byl? A jak je možné, že byla tolik podobná mé tetě? A dokonce uměla i trochu česky. Mohla to snad být dcera tetina syna? Celá po své babičce z Čech?

Nemám tušení, ale stále doufám, že se jednou se svými italskými příbuznými nějak spojím a třeba se ukáže, že to byla ona, kdo nám pomohl z benátského labyrintu ven.

Iveta K. (67), střední Čechy

Související články
3 minuty čtení
Byla to náhoda, když se maminka a tatínek potkali na seanci, na kterou původně ani jeden z nich nechtěl jít. Jako by je seznámili samotní duchové. Nebýt tajemných sil, nebyla bych zřejmě dnes na světě. Myslím tím kuriózní seznámení mých rodičů. Maminka se o tajemno zajímala spíše povrchně. Jednou se doslechla, že ve městě, kde žila, pořádá jedna paní spiritistické večírky. Kamarádka ji tehdy vy
2 minuty čtení
Nikdy jsem věštecké schopnosti neměla, najednou se mi ale všude začalo ukazovat stejné číslo. Pozdě jsem zjistila, že to je osudové datum a čas. Neměla jsem do té doby žádné zkušenosti s věštěním. Přišlo to náhle. Kdyby mi tehdy někdo řekl, že vyhraju ve Sportce, uvěřila bych tomu spíš, než že se ve mně projeví věštecké schopnosti a já předpovím katastrofu. Když se to stalo prvně, byla jsem dom
3 minuty čtení
Tušila jsem, že s naším domem není něco v pořádku. Jako dítě jsem dokonce viděla ducha. Měla jsem ale zbraň v podobě hudby. U nás bylo vždycky něco jinak. Domem se často linuly neznámé zvuky. Praskající podlahové parkety či noční rozsvěcení světel nebylo nic neobvyklého. Někdy bych dala i ruku do ohně za to, že se v domě někdo prochází. Abych všechny ty zvuky přehlušila, naučila jsem se usín
5 minut čtení
V době, kdy jsem přestala věřit té nepříjemné věštbě, přišel šok ze strany, odkud bych to bývala nikdy nečekala! Kam až mi paměť sahá, moje kamarádka Vlasta se vždycky zajímala o výklady snů, čtení z ruky, astrologii a další podobné věci. Vykládala sobě i známým Na střední škole dokonce začala sama vykládat – nejprve karty jen pro sebe, později i pro svou rodinu a okolí. Její věštění jí s
3 minuty čtení
Když jsem přišla o muže, vnuk mi daroval k narozeninám kotě. I když kočky ráda nemám, nakonec jsem za ni byla ráda. S manželem jsme vychovali dceru Soňu, která nám dala tu největší radost – vnouče. Erik je mým světlem. Miluji ho celým svým srdcem. Byl vždy trochu jiný než ostatní děti v jeho věku. Chce znát odpověď na otázky, které mně samotné dělají problém. Je nebývale zvědavý a chytrý. Ta
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Hýčká Pfauserovou po rozchodu úžasný nový chlap?
nasehvezdy.cz
Hýčká Pfauserovou po rozchodu úžasný nový chlap?
Herečka známá ze seriálu Polabí či ZOO Nové začátky Denisa Pfauserová (37) nezahálí ani minutu? Je to teprve pár dní, co prasklo, že se po čtyřech letech rozešla s partnerem Martinem Kučerou, otcem
V zimě pozor na ledviny
panidomu.cz
V zimě pozor na ledviny
Jsou náchylné k prochladnutí a případný zánět není nic, o co by člověk stál. Ale o ledviny bychom tak jako tak měli pečovat celoročně. Pro tělo jsou nesmírně důležité a mají více funkcí než jen filtrování a vylučování škodlivin. – Produkují hormony, které ovlivňují krevní tlak i tvorbu červených krvinek. – Udržují v rovnováze minerály
Relaxace v českých lázních: Kam vyrazit za pohodou a zdravím?
nejsemsama.cz
Relaxace v českých lázních: Kam vyrazit za pohodou a zdravím?
Pobolívají vás klouby, záda, máte všeho až nad hlavu? Chce to lázně. Tady jsou alternativy těch nejlepších sanatorií u nás pro super odpočinek. Cítíte, že potřebujete vypnout a nechat se jen hýčkat? Teď je ideální čas na odpočinek v lázních. Pojďme se podívat, co vás ve kterých čeká. Zázračné léčivé účinky Nemusíte jezdit daleko. Česko je přímo lázeňskou velmocí
4 nejstarší národní parky: Do svatyně divočiny domorodcům vstup zakázán
historyplus.cz
4 nejstarší národní parky: Do svatyně divočiny domorodcům vstup zakázán
Frank se probouzí do svěžího srpnového rána. Udiveně hledí na skupinku ozbrojených indiánů na koních, kteří přijíždějí k jejich tábořišti u jižních gejzírů. Co tu dělají? Přece jim, turistům, slibovali tady v Yellowstonu opuštěnou panenskou přírodu.   Překvapení Franka Carpentera a jeho přátel, kteří jsou jedni z prvních turistů, jež přilákaly krásy Yellowstonského národního parku, je pochopitelné.