Domů     Hlavně že jsme tu spolu
Hlavně že jsme tu spolu
4 minuty čtení

V životě hrají dost často důležitou roli náhody. Nejsou vždy šťastné. Ale mě přece jen jedna šťastná potkala, i když to tak zprvu vůbec nevypadalo.

Dnes poprvé vycházím z domu bez berlí. K čemu bych je taky měla? Mám přece vedle sebe velkého, silného muže, o kterého se mohu opřít. Je krásný jarní den, sluníčko už pěkně hřeje a všechno kolem kvete.

Jsem šťastná, usmívám se na svět a vše vidím tak krásně růžovými, zamilovanými brýlemi. Kdo by to byl ještě před půl rokem řekl…

Byl to chmurný podzim

Jsem už několik let rozvedená. Moje manželství nebylo vysloveně ani špatné, ani dobré. Prostě standard. Slušelo se být vdaná, mít spořádanou domácnost a vychovat děti. To všechno jsme s manželem splnili. A pak nastalo vzduchoprázdno.

Děti odlétly z hnízda a my přišli o své role. Po rozvodu si manžel našel přítelkyni. Přeju mu to, protože moc dobře vím, jak těžké je být sama.A já samotou dost trpěla. Často jsem si říkala, proč jsem se vlastně rozváděla, vždyť takto je to ještě horší.

Hned se mi zalíbil

Na podzim loňského roku k nám do práce nastoupil nový kolega. Vysoký, štíhlý, s  milým úsměvem na tváři a podmanivým hlasem. Po delší době se ve mně zase probudily emoce. Ota mi byl sympatický od prvního okamžiku. Ale moje šance byly minimální.

Byla jsem z žen nejstarší, a navíc si mě Ota moc nevšímal. Když se rozneslo, že je rozvedený a momentálně volný, lov na něj se rozběhl na plné obrátky. Ota statečně odolával až do podnikového vánočního večírku.

Na Vánoce zase sama

Tam si ho pro sebe „zabrala“ Monika, naše asistentka. Byla atraktivní, o dvacet let mladší než já. Když jsem viděla, jak spolu odcházejí, musela jsem si přiznat, že jsem do Oty zamilovaná. Ale k čemu to?

Na Vánoce budu zase sama a Monika svou kořist jistě jen tak nepustí. Po delší úvaze jsem si slíbila, že na Otu přestanu nadobro myslet a nedovolím, aby mi zlomil srdce.

V novém roce jinak

Když jsem se v novém roce vrátila do práce, snažila jsem se Otovi vyhýbat, jak jen to šlo. Naštěstí jsme neseděli v jedné kanceláři. Přesto se stávalo, že jsme se setkali na chodbě. Vždy jsem se celá rozklepala.

Ota se choval nenuceně, pokaždé se zastavil a chtěl si o něčem povídat. On mluvil jasně a zřetelně, já blekotala a povídala naprosté hlouposti. Podezírala jsem ho, že to snad dělá schválně. Že mě uvádí do rozpaků a pak se tím baví.

Nečekané pozvání

Jednou, když jsem šla domů, mě Ota dohnal na ulici a pozval mě zcela bez úvodu na skleničku. Chtěla jsem říct ne, ale místo toho jsem zcela oněmělá jen kývla hlavou. Bylo to jen krátké, nezávazné posezení.

Nicméně na závěr se mě Ota zeptal, zda bych s ním nechtěla o víkendu zajet na hory. Snad to bylo tím vínem, že jsem souhlasila s výletem.

Stalo se, co se stát muselo

Na lyžích jsem naposledy stála, když byly děti malé. Myslela jsem, že se hanbou propadnu. Nejen kvůli svému lyžařskému umění, ale i kvůli své předpotopní lyžařské výzbroji. Ota se jen mile usmíval. Je to sportovní typ a lyžař zcela suverénní.

Chtěla jsem se předvést, a tak jsem se rozjela po sjezdovce rovnou dolů. Nabírala jsem rychlost a najednou mi do cesty vjel nějaký lyžař, ztratila jsem rovnováhu a v kotrmelcích skončila na zemi. Něco křuplo.

Bolest přešla

Z nemocnice, se sádrou na noze, jsme jeli rovnou ke mně domů. Ota mi se vším pomohl, udělal něco k jídlu. Po dvou sklenkách vína se konečně přiznal k tomu, že mu nejsem vůbec lhostejná, jak se na první pohled zdálo. Oba jsme přestali své city skrývat. Všechno mě přestalo bolet.

Ledy povolily

Pochopila jsem, že mám zlomenou nohu, ale ne srdce. Že díky tomu úrazu mi Ota dokázal říct to, okolo čeho chodil jako kolem horké kaše. Totiž že si mě všiml hned první den, co k nám nastoupil.

Ale že jsem byla příliš odtažitá, odmítavá, že si s tím nevěděl rady. I já mu dokázala říct, že ho miluju už dávno.

Lída B. (53), Mladá Boleslav

Související články
4 minuty čtení
Když jsem ovdověla, ztratila jsem chuť do života. Dny jsem trávila doma a připadala si zbytečná. Jedno náhodné setkání v parku vše změnilo. Když jsem za sebou naposledy zavřela dveře kanceláře, měla jsem pocit, že končí i můj život. Byt bez manžela byl jen prázdnou skořápkou a každý další den se zdál být nekonečným oceánem zbytečného času. Čtyřicet let jsem pracovala v účtárně obklopená lidmi a
3 minuty čtení
Posvícenská tancovačka byla v našem městečku proslulá. Že tu však najdu báječnou životní lásku, to jsem netušila. V sokolovně byla cítit vůně koláčů a levného parfému. Tancovačka začínala, a já ho spatřila. Stál u barového pultu, v košili s vyhrnutými rukávy. Většího fešáka jsem nikdy neviděla. Hrála veselá dechovka a on se smál vtipu své společnice, krásné blondýnky, která se k němu tiskla jak
3 minuty čtení
Návštěvy hřbitova pro mě byly rituálem vzpomínek na zesnulého manžela. Pak jsem si tam všimla osamělého staršího muže. Po smrti mého manžela se pátky staly mým malým svátkem, tichým a osobním rituálem. Oblékla jsem si šedý kabát a vzala kytici frézií. Na hřbitově jsem si pak v myšlenkách povídala s manželem o všem, co se změnilo i co zůstalo při starém. Kývnutí na pozdrav Před časem jsem
3 minuty čtení
Když jsem ho poprvé spatřila na podzimním plese, měla jsem pocit, že se na zastavil čas. V sále voněly chryzantémy, za vysokými okny se snášelo barevné listí. Orchestr právě začal hrát valčík. Stál u dveří v tmavém obleku, trochu nesměle se usmíval a já nedokázala odtrhnout oči od jeho tváře. Bylo mi osmnáct a do té chvíle jsem si myslela, že láska na první pohled existuje jen v románech, které
3 minuty čtení
Opravdová láska neznamená, že toho druhého spoutáte. Naopak, je potřeba dát mu prostor a volnost. Pak se k vám bude rád vracet. S Karlem jsme spolu prožili pětačtyřicet let. Myslela jsem si, že až zestárneme a děti odejdou z domu, budeme si užívat jeden druhého. Jenže poslední dobou byl můj muž stále mlčenlivější. U večeře hleděl do talíře a na otázky odpovídal jen několika slovy. Snažila js
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Skořápka plná zdraví
panidomu.cz
Skořápka plná zdraví
Při pohledu na ořechy nejspíš pomyslíte na kalorie. A to je chyba. Jak vlašské, tak i lískové patří k nejdravějším plodům, které u nás rostou. A právě teď je jejich doba. Věříte na superpotraviny? U vlašských ořechů to není víra, ale skutečnost. Mají tak neobyčejně blahodárný vliv na zdraví, že bychom je měli jíst, samozřejmě
Vyrostl kostel tajně komunistům přímo pod nosem?
historyplus.cz
Vyrostl kostel tajně komunistům přímo pod nosem?
Je rozhodnuto! Senetářov na Blanensku bude vystěhován. Němci chtějí v jeho katastru za okupace zřídit vojenskou střelnici. Místní lidé přesto neztrácejí víru, že se sem jednou vrátí. Dají si slib, který se jim po mnoha letech a starostech podaří naplnit!   „Při poslední bohoslužbě v roce 1944 jsme si slíbili, že pokud se někdy vrátíme,
Krémová zelňačka s bramborami a sýrem
nejsemsama.cz
Krémová zelňačka s bramborami a sýrem
Zelňačka nemusí být těžká a mastná. Tahle verze je jemnější, krémová a uzený sýr jí dodá překvapivě výraznou chuť. Ingredience pro 4 osoby: 500 g bílého zelí 400 g brambor 1 cibule 1 mrkev 1 stroužek česneku 1 l zeleninového vývaru 150 ml smetany na vaření 120 g uzeného sýra 1 lžíce másla 1 lžička kmínu ½ lžičky sladké papriky sůl a pepř petrželka
Jandová se zamilovala, a teď vůbec neví, jak dál?
nasehvezdy.cz
Jandová se zamilovala, a teď vůbec neví, jak dál?
Už roky platí, že ve StarDance vzniká mnoho nových lásek. Možná jedna z dalších čeká zpěvačku Martu Jandovou (52). Jejím tanečním partnerem je totiž Martin Prágr (32). V soutěži už tančil s několika