Domů     Hlavně že jsme tu spolu
Hlavně že jsme tu spolu
4 minuty čtení

V životě hrají dost často důležitou roli náhody. Nejsou vždy šťastné. Ale mě přece jen jedna šťastná potkala, i když to tak zprvu vůbec nevypadalo.

Dnes poprvé vycházím z domu bez berlí. K čemu bych je taky měla? Mám přece vedle sebe velkého, silného muže, o kterého se mohu opřít. Je krásný jarní den, sluníčko už pěkně hřeje a všechno kolem kvete.

Jsem šťastná, usmívám se na svět a vše vidím tak krásně růžovými, zamilovanými brýlemi. Kdo by to byl ještě před půl rokem řekl…

Byl to chmurný podzim

Jsem už několik let rozvedená. Moje manželství nebylo vysloveně ani špatné, ani dobré. Prostě standard. Slušelo se být vdaná, mít spořádanou domácnost a vychovat děti. To všechno jsme s manželem splnili. A pak nastalo vzduchoprázdno.

Děti odlétly z hnízda a my přišli o své role. Po rozvodu si manžel našel přítelkyni. Přeju mu to, protože moc dobře vím, jak těžké je být sama.A já samotou dost trpěla. Často jsem si říkala, proč jsem se vlastně rozváděla, vždyť takto je to ještě horší.

Hned se mi zalíbil

Na podzim loňského roku k nám do práce nastoupil nový kolega. Vysoký, štíhlý, s  milým úsměvem na tváři a podmanivým hlasem. Po delší době se ve mně zase probudily emoce. Ota mi byl sympatický od prvního okamžiku. Ale moje šance byly minimální.

Byla jsem z žen nejstarší, a navíc si mě Ota moc nevšímal. Když se rozneslo, že je rozvedený a momentálně volný, lov na něj se rozběhl na plné obrátky. Ota statečně odolával až do podnikového vánočního večírku.

Na Vánoce zase sama

Tam si ho pro sebe „zabrala“ Monika, naše asistentka. Byla atraktivní, o dvacet let mladší než já. Když jsem viděla, jak spolu odcházejí, musela jsem si přiznat, že jsem do Oty zamilovaná. Ale k čemu to?

Na Vánoce budu zase sama a Monika svou kořist jistě jen tak nepustí. Po delší úvaze jsem si slíbila, že na Otu přestanu nadobro myslet a nedovolím, aby mi zlomil srdce.

V novém roce jinak

Když jsem se v novém roce vrátila do práce, snažila jsem se Otovi vyhýbat, jak jen to šlo. Naštěstí jsme neseděli v jedné kanceláři. Přesto se stávalo, že jsme se setkali na chodbě. Vždy jsem se celá rozklepala.

Ota se choval nenuceně, pokaždé se zastavil a chtěl si o něčem povídat. On mluvil jasně a zřetelně, já blekotala a povídala naprosté hlouposti. Podezírala jsem ho, že to snad dělá schválně. Že mě uvádí do rozpaků a pak se tím baví.

Nečekané pozvání

Jednou, když jsem šla domů, mě Ota dohnal na ulici a pozval mě zcela bez úvodu na skleničku. Chtěla jsem říct ne, ale místo toho jsem zcela oněmělá jen kývla hlavou. Bylo to jen krátké, nezávazné posezení.

Nicméně na závěr se mě Ota zeptal, zda bych s ním nechtěla o víkendu zajet na hory. Snad to bylo tím vínem, že jsem souhlasila s výletem.

Stalo se, co se stát muselo

Na lyžích jsem naposledy stála, když byly děti malé. Myslela jsem, že se hanbou propadnu. Nejen kvůli svému lyžařskému umění, ale i kvůli své předpotopní lyžařské výzbroji. Ota se jen mile usmíval. Je to sportovní typ a lyžař zcela suverénní.

Chtěla jsem se předvést, a tak jsem se rozjela po sjezdovce rovnou dolů. Nabírala jsem rychlost a najednou mi do cesty vjel nějaký lyžař, ztratila jsem rovnováhu a v kotrmelcích skončila na zemi. Něco křuplo.

Bolest přešla

Z nemocnice, se sádrou na noze, jsme jeli rovnou ke mně domů. Ota mi se vším pomohl, udělal něco k jídlu. Po dvou sklenkách vína se konečně přiznal k tomu, že mu nejsem vůbec lhostejná, jak se na první pohled zdálo. Oba jsme přestali své city skrývat. Všechno mě přestalo bolet.

Ledy povolily

Pochopila jsem, že mám zlomenou nohu, ale ne srdce. Že díky tomu úrazu mi Ota dokázal říct to, okolo čeho chodil jako kolem horké kaše. Totiž že si mě všiml hned první den, co k nám nastoupil.

Ale že jsem byla příliš odtažitá, odmítavá, že si s tím nevěděl rady. I já mu dokázala říct, že ho miluju už dávno.

Lída B. (53), Mladá Boleslav

Související články
3 minuty čtení
Návštěvy hřbitova pro mě byly rituálem vzpomínek na zesnulého manžela. Pak jsem si tam všimla osamělého staršího muže. Po smrti mého manžela se pátky staly mým malým svátkem, tichým a osobním rituálem. Oblékla jsem si šedý kabát a vzala kytici frézií. Na hřbitově jsem si pak v myšlenkách povídala s manželem o všem, co se změnilo i co zůstalo při starém. Kývnutí na pozdrav Před časem jsem
3 minuty čtení
Když jsem ho poprvé spatřila na podzimním plese, měla jsem pocit, že se na zastavil čas. V sále voněly chryzantémy, za vysokými okny se snášelo barevné listí. Orchestr právě začal hrát valčík. Stál u dveří v tmavém obleku, trochu nesměle se usmíval a já nedokázala odtrhnout oči od jeho tváře. Bylo mi osmnáct a do té chvíle jsem si myslela, že láska na první pohled existuje jen v románech, které
3 minuty čtení
Opravdová láska neznamená, že toho druhého spoutáte. Naopak, je potřeba dát mu prostor a volnost. Pak se k vám bude rád vracet. S Karlem jsme spolu prožili pětačtyřicet let. Myslela jsem si, že až zestárneme a děti odejdou z domu, budeme si užívat jeden druhého. Jenže poslední dobou byl můj muž stále mlčenlivější. U večeře hleděl do talíře a na otázky odpovídal jen několika slovy. Snažila js
5 minut čtení
Měla jsem toho už tak akorát. Už jsem nemohla poslouchat další řeči o „ideálních“ nápadnících, které mi rodina neustále podstrkovala. Bylo mi tenkrát třicet dva let a byla jsem sama, bez partnera. Nevadilo mi to. Vždycky jsem se dokázala zabavit sama, měla jsem spoustu koníčků a přátel a chlapa jsem k životu ani nepotřebovala. Ovšem nátlak ze strany sestry a matky byl už pro mě neúnosný, a tak
4 minuty čtení
Pozdní příchody, piliny na oblečení a neustálé výmluvy. Byla jsem přesvědčená, že je mi můj manžel Petr nevěrný. Ten teplý červencový večer měl být příjemným rodinným setkáním na zahradě. Všude voněla grilovaná zelenina, děti se smály a moje sestra Dana nadšeně vyprávěla o svých pracovních úspěších. Jenže já jsem v hrudi cítila ledovou úzkost. Židle mého manžela Petra byla už delší dobu práz
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
V zimě pozor na ledviny
panidomu.cz
V zimě pozor na ledviny
Jsou náchylné k prochladnutí a případný zánět není nic, o co by člověk stál. Ale o ledviny bychom tak jako tak měli pečovat celoročně. Pro tělo jsou nesmírně důležité a mají více funkcí než jen filtrování a vylučování škodlivin. – Produkují hormony, které ovlivňují krevní tlak i tvorbu červených krvinek. – Udržují v rovnováze minerály
Poslední velká bitva v Británii se strhla na vřesovišti
historyplus.cz
Poslední velká bitva v Británii se strhla na vřesovišti
Pravému křídlu Karlovy armády se podařilo narušit britské linie. Vzbouřenci toho ale nedokážou využít, jejich levé křídlo kvůli bažinatému terénu postupuje jen velmi pomalu. Britové přisunou na ohrožený úsek bojiště posily a vrhnou se do rozhodujícího protiútoku… Vrátit Stuartovce na britský trůn chtěli už v roce 1715, jejich povstání ale skončilo neúspěchem. Znovu to jakobité,
Hýčká si Brožovou teď bohatý developer?
nasehvezdy.cz
Hýčká si Brožovou teď bohatý developer?
Jak se říká, každé zlo je pro něco dobré? Herečka Kateřina Brožová (58) byla sice často spojována s exmanželem, podnikatelem Zdeňkem Tomanem (65), dosud se ale návrat k němu nepotvrdil. Nyní by ale
Znaménko jako zlé znamení
nejsemsama.cz
Znaménko jako zlé znamení
Většina znamének je neškodná. Některá ale mohou být prvním varováním před melanomem – nádorem, u kterého hraje včasné odhalení zásadní roli. Naučíme vás jednoduchou pomůcku, jak je rozeznat. Zrcadlo, řekni, zda je má kůže v pořádku… Tak bychom se měli jednou za čas zeptat a zkontrolovat všechny pihy, bradavičky či znaménka, co jich na těle máme. Právě to nám může