Domů     Pekelné manželství mě skoro zničilo
Pekelné manželství mě skoro zničilo
3 minuty čtení

Nechápu, jak jsem dokázala osmnáct let žít vedle takového člověka. Konečně jsem sebrala odvahu k útěku a cítím se mnohem líp.

Mám za sebou osmnáct let příšerného manželství. Dnes si kladu otázku, jak jsem mohla něco tak strašného vydržet. Samotné je mi to divné, nechápu to. Teprve teď, kdy jsem se konečně dokázala vzepřít a utéct, jsem pochopila, jaký to byl horor.

Když jsem se blížila k domovu, cítila jsem strach. Kladla jsem si otázku, jakou asi bude mít pán domu náladu. Bývalo to k nevydržení. Skoro nikdy mě ale neuhodil. „Ještě bys všude roznášela drby, že jsem tyran,“ chechtal se.

„A to já nejsem. Jsem slušnej, ale nešťastnej chlap, špatně jsem se oženil, vzal jsem si strašidlo. No ty vypadáš,“ říkával mi. „Mazej se převlíknout, takhle přece nemůžeš vyjít z baráku.“

Jako tyran

Vydržela jsem to osmnáct let. Byla jistota, že mám střechu nad hlavou, byt byl manželův, v případě rozvodu bych zůstala na dlažbě. Toho jsem se bála ještě víc než obvyklých posměšků: „No podívej se do zrcadla!

Ty abys mi vstávaje lehaje děkovala, že jsem si tě vzal, to by nikdo jiný neudělal.“

Než jsem se vdala, jsem měla pocit, že jsem normální ženská. Kyprá černovláska menší postavy. Nějaký ten ctitel se sem tam našel, ale nejvíc mě zaujal budoucí manžel. Byl ozdobou každé společnosti, elegantní fešák hýřící vtipem, zábavný, usměvavý.

Nemůžu uvěřit, že jsem mu na to naletěla. Prakticky od svatební noci se choval jako zamindrákovaný tyran, léčil si na mně svoje komplexy. „Hlavně neotravuj, že bys chtěla děti!“ hřímal.

„Stačí, že mám na krku tebe, ještě abych se musel starat o mimino.“ Ale nemyslím, že by mě měl na krku. Celá domácnost byla na mně a co se týká mé skromné výplaty, skoro celou ji ze mě vytahal – na své koníčky. Na hospody, hazard a milenky.

Co bude dál?

Tak jsem se tedy osvobodila, dá-li se to tak říct. Jednoho dne jsem zkolabovala, skončila na dva týdny v nemocnici a zažádala o rozvod. „Chcípneš na ulici, ode mě neuvidíš korunu!“ řval na mě.

Beztak mi nikdy žádné peníze nedával. Se dvěma kufry jsem se odstěhovala ke kamarádce z práce, přenechala mi pokoj, za který platím. Cítím ohromnou úlevu a zároveň strach z nenadálé svobody.

Nevím, co bude dál. Chodím k psychiatrovi, který mě ubezpečuje, že nezůstanu osamělá, že není pravda, že jsem ošklivka k ničemu, jak mi tvrdil manžel. Totéž říká kamarádka. Ona je moje záchrana. Jsem jí nesmírně vděčná.

Jiřina (57), Vysočina

Související články
5 minut čtení
Myslela jsem, že mě už v mém věku žádné milostné dobrodružství nečeká. Ale ono přišlo a bylo dokonalé. Bohužel jen chvíli... Bude to už jedenáct let, co jsem ovdověla. Než mi zemřel manžel, nikdy jsem vlastně nežila sama. V dětství byl náš dům plný příbuzných, později jsem bydlela na internátě a po svatbě se kolem mě pořád někdo točil. A najednou bylo ticho. Nejhorší nebyly dlouhé večery, ale p
3 minuty čtení
Dopis od babičky hýčkám dodnes, nikdy bych ho nevyhodila ani neztratila. Skrývá totiž důležité poselství, které mi pomohlo žít dál. Když mi zemřela babička, měla jsem pocit, že se svět zastavil. Bylo mi osmadvacet, měla jsem práci, přátele i plány, ale všechno najednou ztratilo smysl. Babička byla mým bezpečným přístavem. Když mě něco trápilo, poznala to dřív, než jsem promluvila. „Srdce se
3 minuty čtení
Pracovala jsem na obecním úřadě skoro třicet let. Za tu dobu jsem poznala spoustu lidí, ale na Marii nezapomenu. Byla to drobná žena s věčně zarudlýma rukama, které jí v zimě popraskaly od studené vody a čisticích prostředků. Uklízela u nás. Každé ráno přišla ještě před sedmou, tiše pozdravila a pustila se do práce. Jednou jsem ji zastihla sedět na chodbě před kanceláří. V ruce držela obálku a 
3 minuty čtení
Celý život jsem prožila v jedné vesnici tady u nás. A teď mám najednou odejít. To mi nemohou udělat. Vytrhnout mě z místa, kde mám své kořeny. Narodila jsem se tu, chodila do školy, pracovala na místním statku a později na poště. Znala jsem každou cestu, strom i prasklinu v chodníku před kostelem. Když jsem byla mladá, připadalo mi, že svět končí až někde za kopcem. A vůbec mi to nevadilo. V lé
3 minuty čtení
Myslela jsem si, že v zaměstnání strávím ještě pár spokojených let. Jenže kvůli ošklivým pomluvám jsem nakonec odešla do důchodu dřív. Práci v nemocniční jídelně jsem milovala. Někdo se možná podiví, co může člověka tolik bavit na každodenním vaření, ale já se do zaměstnání opravdu těšila. Měly jsme tam dobrou partu, znaly jsme se léta. Když se začal blížit důchod, vůbec se mi odcházet nechtělo
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Potěšte duši vůněmi
nejsemsama.cz
Potěšte duši vůněmi
Potřebujete povzbudit, a možná i vyléčit unavenou duši? Vyzkoušejte úžasnou terapii vonnými oleji. V různých etapách dne působí na naše zdraví i pohodu. Jak si aromaterapii správně načasovat? K aromaterapii se využívá účinků rostlinných olejů a vonných esencí. Každá vůně je určena k jinému použití podle toho, co vás právě trápí. Vonné esence s éterickými oleji můžete inhalovat, protože právě
6 historických tunelů: Kde vlaky nahradily brambory?
historyplus.cz
6 historických tunelů: Kde vlaky nahradily brambory?
Obyvatelé Litoměřic si prý stěžují, že jim chystaná železnice do Děčína znemožní přístup k Labi. Ražení tunelů na trati z Plzně do Železné Rudy je zase tak nebezpečné, že si práce vyžádají na 50 mrtvých. I tak se rodí jedny z nejstarších tunelů v Česku. Choceňský tunel Svědek velké tragédie Se stavbou Choceňského tunelu, vedoucího skrz
Kanyza upadl do kómatu a bojoval o život
nasehvezdy.cz
Kanyza upadl do kómatu a bojoval o život
Herec s nezaměnitelným hlasem Jan Kanyza (79) zažil chvíle, kdy se jeho blízcí obávali nejhoršího. Loni na podzim Jan Kanyza (79) náhle zkolaboval a záchranka ho převezla do pražské Nemocnice Na Fr
Návrat k opravdovému kouzlu Vánoc: 4 důvody, proč o víkendu navštívit Staročeský trh v Táboře
panidomu.cz
Návrat k opravdovému kouzlu Vánoc: 4 důvody, proč o víkendu navštívit Staročeský trh v Táboře
Únik z vánočního shonu do časů našich předků Kde v dnešním zrychleném světě najít ten pravý, klidný duch svátků? Když se kolem nás nákupní centra plní spěchem a výlohy blikají až příliš hlučně, občas zatoužíme prostě zpomalit. Chceme dýchnout atmosféru starých časů, kdy se adventní čas měřil vůní dřeva, lidovým zpěvem a tichým očekáváním. Pokud