Domů     Pekelné manželství mě skoro zničilo
Pekelné manželství mě skoro zničilo
3 minuty čtení

Nechápu, jak jsem dokázala osmnáct let žít vedle takového člověka. Konečně jsem sebrala odvahu k útěku a cítím se mnohem líp.

Mám za sebou osmnáct let příšerného manželství. Dnes si kladu otázku, jak jsem mohla něco tak strašného vydržet. Samotné je mi to divné, nechápu to. Teprve teď, kdy jsem se konečně dokázala vzepřít a utéct, jsem pochopila, jaký to byl horor.

Když jsem se blížila k domovu, cítila jsem strach. Kladla jsem si otázku, jakou asi bude mít pán domu náladu. Bývalo to k nevydržení. Skoro nikdy mě ale neuhodil. „Ještě bys všude roznášela drby, že jsem tyran,“ chechtal se.

„A to já nejsem. Jsem slušnej, ale nešťastnej chlap, špatně jsem se oženil, vzal jsem si strašidlo. No ty vypadáš,“ říkával mi. „Mazej se převlíknout, takhle přece nemůžeš vyjít z baráku.“

Jako tyran

Vydržela jsem to osmnáct let. Byla jistota, že mám střechu nad hlavou, byt byl manželův, v případě rozvodu bych zůstala na dlažbě. Toho jsem se bála ještě víc než obvyklých posměšků: „No podívej se do zrcadla!

Ty abys mi vstávaje lehaje děkovala, že jsem si tě vzal, to by nikdo jiný neudělal.“

Než jsem se vdala, jsem měla pocit, že jsem normální ženská. Kyprá černovláska menší postavy. Nějaký ten ctitel se sem tam našel, ale nejvíc mě zaujal budoucí manžel. Byl ozdobou každé společnosti, elegantní fešák hýřící vtipem, zábavný, usměvavý.

Nemůžu uvěřit, že jsem mu na to naletěla. Prakticky od svatební noci se choval jako zamindrákovaný tyran, léčil si na mně svoje komplexy. „Hlavně neotravuj, že bys chtěla děti!“ hřímal.

„Stačí, že mám na krku tebe, ještě abych se musel starat o mimino.“ Ale nemyslím, že by mě měl na krku. Celá domácnost byla na mně a co se týká mé skromné výplaty, skoro celou ji ze mě vytahal – na své koníčky. Na hospody, hazard a milenky.

Co bude dál?

Tak jsem se tedy osvobodila, dá-li se to tak říct. Jednoho dne jsem zkolabovala, skončila na dva týdny v nemocnici a zažádala o rozvod. „Chcípneš na ulici, ode mě neuvidíš korunu!“ řval na mě.

Beztak mi nikdy žádné peníze nedával. Se dvěma kufry jsem se odstěhovala ke kamarádce z práce, přenechala mi pokoj, za který platím. Cítím ohromnou úlevu a zároveň strach z nenadálé svobody.

Nevím, co bude dál. Chodím k psychiatrovi, který mě ubezpečuje, že nezůstanu osamělá, že není pravda, že jsem ošklivka k ničemu, jak mi tvrdil manžel. Totéž říká kamarádka. Ona je moje záchrana. Jsem jí nesmírně vděčná.

Jiřina (57), Vysočina

Související články
3 minuty čtení
Pracovala jsem na obecním úřadě skoro třicet let. Za tu dobu jsem poznala spoustu lidí, ale na Marii nezapomenu. Byla to drobná žena s věčně zarudlýma rukama, které jí v zimě popraskaly od studené vody a čisticích prostředků. Uklízela u nás. Každé ráno přišla ještě před sedmou, tiše pozdravila a pustila se do práce. Jednou jsem ji zastihla sedět na chodbě před kanceláří. V ruce držela obálku a 
3 minuty čtení
Celý život jsem prožila v jedné vesnici tady u nás. A teď mám najednou odejít. To mi nemohou udělat. Vytrhnout mě z místa, kde mám své kořeny. Narodila jsem se tu, chodila do školy, pracovala na místním statku a později na poště. Znala jsem každou cestu, strom i prasklinu v chodníku před kostelem. Když jsem byla mladá, připadalo mi, že svět končí až někde za kopcem. A vůbec mi to nevadilo. V lé
3 minuty čtení
Myslela jsem si, že v zaměstnání strávím ještě pár spokojených let. Jenže kvůli ošklivým pomluvám jsem nakonec odešla do důchodu dřív. Práci v nemocniční jídelně jsem milovala. Někdo se možná podiví, co může člověka tolik bavit na každodenním vaření, ale já se do zaměstnání opravdu těšila. Měly jsme tam dobrou partu, znaly jsme se léta. Když se začal blížit důchod, vůbec se mi odcházet nechtělo
3 minuty čtení
Na tetu Alenu si pamatuji od nejútlejšího dětství. Byla krásná, chytrá, milá a já si představovala, že až vyrostu, budu jako ona. Pak jsem to nechtěla. Bylo mi sedm let, když teta čekala miminko. Já se těšila, že budu mít malého bratrance nebo sestřenici, celá rodina o tom mluvila. Jenže pak se stalo něco hrozného. Dítě se nenarodilo. Teta potratila. A tehdy se v ní něco zlomilo. Stále byla „no
4 minuty čtení
Po těch společných letech jsem si myslela, že manžela znám jako své boty. Jenže pak zemřel a na povrch vyplavaly věci, o kterých jsem neměla tušení. Nebyli jsme dokonalý pár. Hádali jsme se kvůli penězům, dětem i tomu, že Milan zásadně nechával mokrý ručník na posteli. Přesto jsem mu věřila. Byl to můj nejlepší přítel, člověk, kterého jsem potřebovala. Milovala jsem ho a byla přesvědčená, že i 
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Hýčká Pfauserovou po rozchodu úžasný nový chlap?
nasehvezdy.cz
Hýčká Pfauserovou po rozchodu úžasný nový chlap?
Herečka známá ze seriálu Polabí či ZOO Nové začátky Denisa Pfauserová (37) nezahálí ani minutu? Je to teprve pár dní, co prasklo, že se po čtyřech letech rozešla s partnerem Martinem Kučerou, otcem
V zimě pozor na ledviny
panidomu.cz
V zimě pozor na ledviny
Jsou náchylné k prochladnutí a případný zánět není nic, o co by člověk stál. Ale o ledviny bychom tak jako tak měli pečovat celoročně. Pro tělo jsou nesmírně důležité a mají více funkcí než jen filtrování a vylučování škodlivin. – Produkují hormony, které ovlivňují krevní tlak i tvorbu červených krvinek. – Udržují v rovnováze minerály
Relaxace v českých lázních: Kam vyrazit za pohodou a zdravím?
nejsemsama.cz
Relaxace v českých lázních: Kam vyrazit za pohodou a zdravím?
Pobolívají vás klouby, záda, máte všeho až nad hlavu? Chce to lázně. Tady jsou alternativy těch nejlepších sanatorií u nás pro super odpočinek. Cítíte, že potřebujete vypnout a nechat se jen hýčkat? Teď je ideální čas na odpočinek v lázních. Pojďme se podívat, co vás ve kterých čeká. Zázračné léčivé účinky Nemusíte jezdit daleko. Česko je přímo lázeňskou velmocí
4 nejstarší národní parky: Do svatyně divočiny domorodcům vstup zakázán
historyplus.cz
4 nejstarší národní parky: Do svatyně divočiny domorodcům vstup zakázán
Frank se probouzí do svěžího srpnového rána. Udiveně hledí na skupinku ozbrojených indiánů na koních, kteří přijíždějí k jejich tábořišti u jižních gejzírů. Co tu dělají? Přece jim, turistům, slibovali tady v Yellowstonu opuštěnou panenskou přírodu.   Překvapení Franka Carpentera a jeho přátel, kteří jsou jedni z prvních turistů, jež přilákaly krásy Yellowstonského národního parku, je pochopitelné.