Pracovala jsem v domově pro seniory a oblíbila si tam starou milou paní. Jedné noci se mi o ní ale zdál děsivý sen. Ukázal se jako varování.

Pracovala jsem léta v domově pro senio­ry. Poznala jsem za tu dobu mnoho různých stařečků, ale jedna žena se mi zapsala do paměti nejvíce. Byla to paní Svatava. Měla jsem ji jako svou skutečnou babičku.

Vyprávěla mi o svém životě, o svém manželovi, o dětech a vnoučátkách, kterých měla osm. Já jí na oplátku četla nebo s ní hrála karty. Vždycky jsme se jedna na druhou těšily.

Hrozná předtucha?

Stalo se to před patnácti lety, já si tehdy vzala dovolenou a vyrazila s manželem a dětmi do jednoho penzionu. Paní Svatavě jsem alespoň každý den volala. Už měla mobil, takový starý, velký, ale fungoval. Potřebovala z něj jen volat své rodině. Čtvrtou noc jsem špatně spala.

Budil mě sen, který se opakoval stále dokola. Zdálo se mi, že se vznáším chodbami našeho domova, až jsem vplula do pokoje paní Svatavy. Viděla jsem, jak těžce vstala s rukou na prsou. Bylo mi jasné, že jí není dobře.

Měla jsem chuť jí pomoct, ale neměla jsem hmotné tělo. Byla jsem pouze duše. S hrůzou jsem se z toho snu probudila a přemýšlela, jestli to není předtucha. Pak jsem zase usnula.

V poslední chvíli

Jen jsem zavřela oči, byla tu ta noční můra zase. To jsem se už vysoukala ze spacáku a běžela telefonovat. Zalarmovala jsem sloužící pečovatelku, aby se na paní Svatavu šla podívat.

Ta ji našla skutečně v poslední chvíli, aby zavolala sanitu. Tak si paní Svatava pobyla pár dní v nemocnici. Jakmile jsem se vrátila, hned jsem ji navštívila. Naše přátelství trvalo dalších osm let, než nás paní Svatava opustila!

Lída (56), Kolínsko