Do existenčních potíží se může dnes dostat každý. Když se to stalo našemu Tomášovi, neváhala jsem ani na malou chvíli a peníze mu půjčila.

Když za mnou můj milovaný vnuk Tomáš přišel s prosbou o půjčku, neváhala jsem a dala mu peníze. Všechny. Bylo to osmdesát tisíc. Vím, že to není moc, ale pro důchodce to je důležitá rezerva. Sliboval, že mi je budou se ženou Věrkou splácet.

Zdálo se, že jsou na tom vážně špatně. Nemohla jsem dovolit, aby se dostali do potíží nebo do nějaké dluhové pasti. Hlavně kvůli pravnukovi, kterému tehdy byl sotva rok. Domluvili jsme se, že mi budou každý měsíc dávat tisícovku.

Jeli na dovolenou

První čtyři měsíce chodily peníze včas. Pak vnuk onemocněl a požádal mě o odklad splátek. Neřekla jsem ani popel. Uběhl rok a já od nich neviděla ani korunu. Kdykoli na to přišla řeč, Tomáš se dušoval, že až se situace zlepší, že zase začnou platit. Jenže Věra podruhé otěhotněla a znovu měli potíže s penězi.

Mlčela jsem a snažila se jim pomáhat. Žila jsem od důchodu k důchodu, začala mě ta situace zlobit. Po dalším roce se o půjčce mezi námi přestalo mluvit. Největší šok přišel, když mi mladí oznámili, že jedou na dovolenou. Byla jsem tím tak zaskočena, že jsem se ani nezeptala, kde na to vzali.

Kdo mi pomůže?

A tehdy mi došlo, že mě vnuk využil a nemá vůbec v plánu mi ty peníze vrátit. Moc mě to trápilo, až jsem se svěřila kamarádce. Ta mi řekla, že to tak nesmím nechat. Peníze mám po něm chtít, i kdyby měl platit dvě stovky měsíčně.

Tak jsem na něj vyrukovala. Řekl mi, že peníze nemají a dovolenou vyhráli v soutěži. Celá ta situace mě srazila na kolena. Žádný prarodič asi nečeká, že ho podrazí vlastní vnouček. Už jsem se smířila s tím, že svoje peníze nikdy neuvidím.

Ať je vezme čert. Řeším spíše tu morální otázku. Divím se, že to není Tomášovi vůči mně hloupé. Všechno se nyní zdražuje, kdo pomůže mně, až se dostanu do potíží? Tomáš s Věrou asi těžko.

Anna (78), Vysočina