Vnuka jsem varovala, aby neriskoval setkání rodičů až během svého velkého dne. Tušila jsem, že tohle zkrátka nemůže dopadnout dobře.

Když vnuk Jiřík se svou přítelkyní Kačenkou plánovali svatbu, zatoužil mít ve svůj velký den při sobě oba rodiče. Stejně jako Kačenka. Avšak její matka i otec byli pohodoví lidé, kteří se prý v životě nepohádali. To se rozhodně nedalo říct o mé dceři a jejím manželovi.

Nebyli bez viny

Když se před šesti lety rozváděli, bouře s krupobitím trvala ještě další čtyři roky. Dcera na zetě pořád nasazovala a ani on nezůstával pozadu. Nikdy jsem nestála na žádné ze stran. Věděla jsem, že ani jeden z nich není bez viny. Zeť dceru roky podváděl, na druhou stranu ona ho roky sekýrovala.

Možná proto si našel milenku. To si ale dcera nikdy nepřizná. Jejich válčení utichlo asi před dvěma lety. Oba si našli nové partnery a přestali se ohlížet do minulosti. A teď se ženil jejich jediný syn a přál si mít na svatbě oba. Pozvání dostali i jejich partneři.

Dcera na výzvědech

Říkala jsem vnukovi, že to není dobrý nápad, ale on argumentoval tím, že jsou to přece dospělí lidé a budou se chovat normálně. To se ale spletl! Tři týdny před svatbou byla dcera u mě na výzvědech a pídila se, zda Jirka pozval i tátu s tou jeho „ženskou“.

„Jasně, že mu táta přijde na svatbu. A přijde s Petrou, stejně jako ty můžeš přijít s Martinem,“ odpověděla jsem jí. Žaludek se mi sevřel neblahou předtuchou. Dcera jen ohrnula nos. „Doufám, že se budou chovat normálně,“ řekla jízlivě. „To samé očekávám od tebe,“ naznačila jsem, že mám větší strach z ní.

Dcera se ale zapřísahala, že bude nad věcí. Nastal ten velký den. Nevěsta zářila, vnuk jako ženich byl fešák k zulíbání. Jen já zaregistrovala, že se dcera s bývalým stihli pohádat ještě před radnicí. Po obřadu jsme se společně s ostatními svatebčany přesunuli na hostinu.

První tři hodiny šlo vše podle plánu. Modlila jsem se, aby to tak bylo i dál. Dcera s bývalým manželem seděli dostatečně daleko od sebe. Neuniklo mi však, že dcera do sebe hází jednoho panáka za druhým.

Museli je vyvést

Když už byla dostatečně posilněná, vstala a vyrazila k zeťákovi. Začala mu nadávat a vulgárně ho napadat. Jeho přítelkyně se ho pokusila zastat, ale dcera jí chňapla za drdol. Tahaly se za vlasy, pištěly a nadávaly. Bývalý zeť a dceřin nový přítel se začali strkat.

Shodili svatební dort a strhli ubrusy na stole. Uplakaná nevěsta je prosila, aby toho okamžitě nechali. Její rodiče zírali v němém úžasu, její pubertální bratr si to točil na mobil. Vnuk a jeho svědek jednoho po druhém vyhodili ven.

Já je ještě doběhla a zařvala ze dveří restaurace na celé náměstí: „Po vás se chtělo jen jediné. Abyste jim to nezkazili!“ Dcera jen protočila oči. Kdykoli si na to vzpomenu, mám vztek.

Nechápu, že se nedokázali ovládnout na jeden jediný den. Vnukovi a Kačence se narodila dcerka, už začíná cupitat. Říká mi: „Babi!“ protože mladí jezdí za mnou. Moje dcera tu malou ještě neviděla.

Růžena (67), Ostrava