S mojí jedinou dcerou jsme nikdy neměly ideální vztah, ani nevím proč. Musela jsem ale uznat, že odmala byla ve všem moc šikovná.

Moje Markéta je prostě takový všeuměl. Je dobrá trochu v tom a trochu v onom. Umí trochu na klavír, trochu na kytaru, trochu tenis, trochu volejbal. Ale nic nedotáhla do konce, nebo tedy na nějakou lepší úroveň, ve které by dosáhla nějakých úspěchů.

A mě to štve! Vždyť nedodělala ani vysokou školu, a to studovala na práva!

Chybí jí vytrvalost

Vydržela tam jen dva roky. „Vůbec mě to nezajímá. Ta škola není nic pro mě! Vystudujte si ji sami, když ji tak obdivujete,“ sdělila nám s manželem, a bylo to. Celé její dětství a dospívání ji všichni obdivovali.

Na co sáhla, to jí šlo, kam přišla, tam ji chválili. Jenže jak každý, kdo něčeho dosáhl ví, pokud chcete něco dělat na špičkové úrovni, jen šikovnost a talent nestačí! Potřebujete píli, vytrvalost, dravost a chuť se prosadit.

To mé dceři bohužel chybí, v tom je po svém otci flegmatik a „pohodář“. Ten od života vlastně nikdy nic nechtěl, a to také má.

S titulem dělá kováře

Před rokem se nám vdala. Její manžel je o deset let starší. A brali se „z lásky“, jak nám řekli, ne že by museli. A právě kvůli vdavkám opustila školu, protože se spolu odstěhovali na vesnici a Markétě se nechtělo dojíždět.

Se svým Tondou rekonstruují starou kovárnu po jeho prababičce. Její manžel má alespoň vystudovanou ekonomii, ale během studií se navíc vyučil kovářem. Myslím, že je v Česku jediným kovářem s titulem „Ing.“, který ale zásadně nepoužívá.

Naše dcera tak teď má pouze maturitu z gymnázia a rozhodla se, že dálkově bude studovat vyšší odbornou zahradnickou, či co? „Mami, přestaň. Tahle škola mi dává větší smysl než nějaká práva,“ usadila mě.

Tchyně jí je bližší!

A tak jsem se s tím vším musela nějak smířit. Je to jejich život, jak často opakují. S čím se ale smiřuji nesmírně těžce, je to, jak dcera vychází s Tondovou matkou Zdenou. Ano, přiznávám se, že na kontra tchyni žárlím.

S mužem máme jen Markétu a já si tak jako každá máma vždy přála mít s dcerou hezký a kamarádský vztah, ten jsem já se svou matkou nikdy neměla.

Viděla jsem se, jak spolu nakupujeme oblečení, jak si povídáme o prvních láskách, chodíme na kosmetiku, manikúru nebo si zaplavat. Dceru nic takového ale nebaví a nezajímá, natož aby se mi někdy svěřovala.

To mě zaskočilo

Už několikrát se jen tak mimochodem zmínila, že cosi probrala se Zdenou a ta jí poradila to či ono. Nedávno z dcery navíc vypadlo, že byly s tchyní ve městě nakupovat látky na závěsy, a dokonce si koupily i nějaké látky na oblečení.

Myslím, že moje dcera s matkou svého muže tráví víc času než s ním samotným. Zdena totiž Markétu učí spoustu věcí, které se hodí především k životu na venkově, a to já neumím. Učí ji šít a také péci, a to já nikdy nedělala.

Je mi líto, že to nechápe

Neměla jsem a nemám na tyto věci čas, jsem dětská lékařka, pracuji v nemocnici a bohužel jsem si to v této náročné profesi nikdy nemohla dovolit. A je mi líto, že věci, které jsem tak toužila s ní prožívat, prožívá jiná žena. Zdena je srdečná a veselá žena.

A můj pravý opak. Celý život byla v domácnosti a starala se o svou velkou rodinu a hospodářství, o tři syny a nyní i čtyři vnoučata od Tondových mladších bratrů. Nevím, proč si tolik oblíbila právě mou dceru, a ne ostatní snachy.

Nemohu to snést

Myslím, že musí jako matka vnímat, jak se cítím, když si na rodinné oslavě s mou dcerou stále cosi špitají a já sedím kdesi opodál jako kůl v plotě. Zdá se mi to vůči mé osobě dosti necitlivé a možná i trochu neslušné.

Domnívám se, že Zdena musí chápat, že když mi dá dcera k narozeninám neosobní kytku v květináči a bonboniéru, a ona dostane mou dcerou malovaný hedvábný šátek, je mi to prostě úplně obyčejně líto. Nevím, proč bych měla takové zklamání skrývat!

Snad mi dcera bude jednou půjčovat alespoň vnoučata, jako dětská lékařka na to kvalifikaci snad mám.

Milena T. (60), Jičín