Byla jsem šťastná, že jsem si našla úžasného muže. Snažila jsem se svou šanci nepromarnit. Nejlepší kamarádka mi ale štěstí nepřála.

Dětství jsem špatné neměla. Maminka se sice rozvedla, ale já byla ještě malá a žádná dramata jsem tehdy nepociťovala. Táta se prostě sbalil a odešel. Mámě ale alimenty posílal. Dlouho jsme spolu žily samy, až si našla cizince. Z Afriky.

Ten se stal mým nevlastním otcem. Byl hodný a laskavý. Vychoval mě jako vlastní dítě a vždy jsem se na něj mohla spolehnout. Měla jsem za to, že to pro společnost, ve které jsem vyrůstala, už není problém.

Chci být jako on

Poté, co jsem se vyučila, jsem šla pracovat do našeho krajského města jako číšnice a později jsem se vypracovala na recepční v hotelu. Tam jsem potkala Richarda. Hned na první pohled jsem se do něho zamilovala. Byla to první láska.

Moc jsem si přála, aby nám to vydrželo a snažila jsem se proto na sobě pracovat.

Přihlásila jsem se do večerní školy, abych si dodělala maturitu a mohla se mu vyrovnat. A pak se případně přihlásila na vysokou školu. On mi ale tvrdil, že něco takového jeho manželka nepotřebuje. Jeho rodiče prý na vysokoškolském vzdělání u jeho partnerky nelpí.

Nepřekonatelný problém

O své štěstí jsem se dělila se svou nejlepší kamarádkou Soňou. Ta se radovala se mnou, alespoň já jsem si to myslela. Nastala chvíle, kdy jsme začali s Richardem plánovat svatbu. Přišla jsem s nápadem, že bychom měli seznámit naše rodiče. Richard se na to příliš netvářil, a nakonec mi řekl důvod.

Jeho rodiče by neskousli, že mám otce černé pleti. Bylo mi z toho smutno. Nevlastní otec to pochopil a řekl, že se půjde představit pouze moje matka a jeho ať omluvíme, že je nemocný.

Časem se to jistě zlepší a moje budoucí tchyně a tchán pochopí, jaký je úžasný člověk.

Byl to skandál

Se svým trápením jsem se běžela svěřit nejlepší kamarádce. A ta pochopila, že přišla její příležitost, jak mi štěstí překazit. Nejenže Richardovým rodičům řekla, kdo je můj otec, ale také jim prozradila naše bydliště.

Vzápětí zastavilo před naším domem auto, z něj ti dva maloměšťáci, Richardovi rodiče, vystoupili. Ztropili strašnou scénu, že nechtějí žádného černocha do rodiny. A odjeli. Ještě ten večer mi Richard volal, že jejich výstup měl pokračování doma.

Dostal nůž na krk, že si mě nesmí vzít. A on v sobě nenašel sílu se rodičům vzepřít. Rozešli jsme se a já si běžela své zlomené srdce léčit opět k Soně. Tentokrát mě nepolitovala, naopak. Řekla mi, že jsem si to zasloužila a přiznala, že v tom má prsty. Tehdy jsem tu zrádkyni viděla naposledy.

Veronika (61), Olomoucko