Oběti zločinu, který neměl svědky, se mohou o spravedlnost hlásit i z onoho světa. Tato strašná domněnka možná stojí i v pozadí tohoto příběhu.

Stalo se to už před více než dvaceti lety, ale dodnes jde o nevyřešenou a děsivou záhadu. Týká se mojí kamarádky Kláry, bývalé kolegyně, se kterou jsem se scházela i poté, co změnila zaměstnání. Byla to moc hodná a milá ženská, pokaždé jsme si měly co říct.

Nakonec zůstala bez práce, ale nesla svůj osud statečně včetně toho, že žila sama.

Telefon mi nezvedala

Jednoho dne jsme se měly zase setkat v naší oblíbené kavárně, kde jsme se scházely pravidelně jednou za dva týdny. Měla jsem zrovna nějaké rodinné starosti, a tak jsem na domluvenou schůzku zapomněla. Chtěla jsem se pak Kláře omluvit, ale telefon mi nezvedla.

Myslela jsem si, že se urazila. Když ale celý týden pak nebrala hovory, přišlo mi to už dost divné.

Sousedka ji viděla před týdnem

Šla jsem ji proto navštívit domů. Zvonila jsem dlouho, ale neotevřela. Sousedka z protějšího bytu mi řekla, že ji naposledy viděla, když odcházela před týdnem pryč. To odpovídalo datu, kdy jsme se měly sejít.

Po krátké poradě jsme se se sousedkou domluvily, že pro jistotu nahlásíme Klářino zmizení.

Děsila mě ve snech

Policie potom otevřela kamarádky byt, ale Klára tam nebyla. Neobjevila se už vůbec nikdy! Uběhl zhruba měsíc od jejího zmizení, když jsem začala mít hrůzné sny, ze kterých jsem se probouzela zpocená a vystresovaná.

Viděla jsem v nich Kláru se zkrvaveným obličejem. Promlouvala ke mně a vyčítala mi, že jsem tenkrát nepřišla. Prý jsem jí mohla zachránit život. Tenhle sen se mi zdál několikrát.

Na policii jsem nešla

Chtěla jsem o něm jít vypovědět na policii, ale včas jsem si uvědomila, že by se mi jen vysmáli. Svěřila jsem se ale své sestřenici Janě, kterou vždy zajímaly tajemné a nadpřirozené věci.

Jana byla přesvědčená o tom, že Kláru někdo zabil a teď mě její duch chodí s výčitkami strašit.

Zmizela

Potvrdila mi tedy to, co jsem si sama myslela. Pokoušela jsem se pak s Klárou nějak spojit, i pomocí spiritistické seance, nikdy jsem se ale nedočkala žádné odpovědi. Její tělo se nikdy nenašlo a po Kláře nezůstala vůbec žádná stopa.

Vzpomínka

Jak čas ubíhal, strašidelné sny už nepřicházely tak často. Dodnes se mi ale o kamarádce zdá v den výročí naší zmeškané schůzky. Když na ni vzpomínám, už si ji ani neumím představit jinak než s krvavými ranami. Bojím se, že to tak zůstane už napořád…

Romana L. (53), České Budějovice