Domů     Po kamarádce se slehla zem!
Po kamarádce se slehla zem!
3 minuty čtení

Oběti zločinu, který neměl svědky, se mohou o spravedlnost hlásit i z onoho světa. Tato strašná domněnka možná stojí i v pozadí tohoto příběhu.

Stalo se to už před více než dvaceti lety, ale dodnes jde o nevyřešenou a děsivou záhadu. Týká se mojí kamarádky Kláry, bývalé kolegyně, se kterou jsem se scházela i poté, co změnila zaměstnání. Byla to moc hodná a milá ženská, pokaždé jsme si měly co říct.

Nakonec zůstala bez práce, ale nesla svůj osud statečně včetně toho, že žila sama.

Telefon mi nezvedala

Jednoho dne jsme se měly zase setkat v naší oblíbené kavárně, kde jsme se scházely pravidelně jednou za dva týdny. Měla jsem zrovna nějaké rodinné starosti, a tak jsem na domluvenou schůzku zapomněla. Chtěla jsem se pak Kláře omluvit, ale telefon mi nezvedla.

Myslela jsem si, že se urazila. Když ale celý týden pak nebrala hovory, přišlo mi to už dost divné.

Sousedka ji viděla před týdnem

Šla jsem ji proto navštívit domů. Zvonila jsem dlouho, ale neotevřela. Sousedka z protějšího bytu mi řekla, že ji naposledy viděla, když odcházela před týdnem pryč. To odpovídalo datu, kdy jsme se měly sejít.

Po krátké poradě jsme se se sousedkou domluvily, že pro jistotu nahlásíme Klářino zmizení.

Děsila mě ve snech

Policie potom otevřela kamarádky byt, ale Klára tam nebyla. Neobjevila se už vůbec nikdy! Uběhl zhruba měsíc od jejího zmizení, když jsem začala mít hrůzné sny, ze kterých jsem se probouzela zpocená a vystresovaná.

Viděla jsem v nich Kláru se zkrvaveným obličejem. Promlouvala ke mně a vyčítala mi, že jsem tenkrát nepřišla. Prý jsem jí mohla zachránit život. Tenhle sen se mi zdál několikrát.

Na policii jsem nešla

Chtěla jsem o něm jít vypovědět na policii, ale včas jsem si uvědomila, že by se mi jen vysmáli. Svěřila jsem se ale své sestřenici Janě, kterou vždy zajímaly tajemné a nadpřirozené věci.

Jana byla přesvědčená o tom, že Kláru někdo zabil a teď mě její duch chodí s výčitkami strašit.

Zmizela

Potvrdila mi tedy to, co jsem si sama myslela. Pokoušela jsem se pak s Klárou nějak spojit, i pomocí spiritistické seance, nikdy jsem se ale nedočkala žádné odpovědi. Její tělo se nikdy nenašlo a po Kláře nezůstala vůbec žádná stopa.

Vzpomínka

Jak čas ubíhal, strašidelné sny už nepřicházely tak často. Dodnes se mi ale o kamarádce zdá v den výročí naší zmeškané schůzky. Když na ni vzpomínám, už si ji ani neumím představit jinak než s krvavými ranami. Bojím se, že to tak zůstane už napořád…

Romana L. (53), České Budějovice

Předchozí článek
Další článek
Související články
2 minuty čtení
Nikdy jsem věštecké schopnosti neměla, najednou se mi ale všude začalo ukazovat stejné číslo. Pozdě jsem zjistila, že to je osudové datum a čas. Neměla jsem do té doby žádné zkušenosti s věštěním. Přišlo to náhle. Kdyby mi tehdy někdo řekl, že vyhraju ve Sportce, uvěřila bych tomu spíš, než že se ve mně projeví věštecké schopnosti a já předpovím katastrofu. Když se to stalo prvně, byla jsem dom
3 minuty čtení
Tušila jsem, že s naším domem není něco v pořádku. Jako dítě jsem dokonce viděla ducha. Měla jsem ale zbraň v podobě hudby. U nás bylo vždycky něco jinak. Domem se často linuly neznámé zvuky. Praskající podlahové parkety či noční rozsvěcení světel nebylo nic neobvyklého. Někdy bych dala i ruku do ohně za to, že se v domě někdo prochází. Abych všechny ty zvuky přehlušila, naučila jsem se usín
5 minut čtení
V době, kdy jsem přestala věřit té nepříjemné věštbě, přišel šok ze strany, odkud bych to bývala nikdy nečekala! Kam až mi paměť sahá, moje kamarádka Vlasta se vždycky zajímala o výklady snů, čtení z ruky, astrologii a další podobné věci. Vykládala sobě i známým Na střední škole dokonce začala sama vykládat – nejprve karty jen pro sebe, později i pro svou rodinu a okolí. Její věštění jí s
3 minuty čtení
Když jsem přišla o muže, vnuk mi daroval k narozeninám kotě. I když kočky ráda nemám, nakonec jsem za ni byla ráda. S manželem jsme vychovali dceru Soňu, která nám dala tu největší radost – vnouče. Erik je mým světlem. Miluji ho celým svým srdcem. Byl vždy trochu jiný než ostatní děti v jeho věku. Chce znát odpověď na otázky, které mně samotné dělají problém. Je nebývale zvědavý a chytrý. Ta
3 minuty čtení
Netušila jsem, jak krásně dokáže podzimní příroda kouzlit. Při tom pohledu jsem zapomněla na smutek a starosti. Mé nemocné tělo se jako zázrakem začalo léčit. Když jsem se vdala podruhé, tak mi bylo pětačtyřicet let. Děti jsem už měla velké a můj druhý muž také. Další jsme neplánovali. Byl to pro mě tehdy náročný rok, protože se na nás začaly sypat problémy ze všech stran. Nejhorší bylo, že se
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Hýčká Pfauserovou po rozchodu úžasný nový chlap?
nasehvezdy.cz
Hýčká Pfauserovou po rozchodu úžasný nový chlap?
Herečka známá ze seriálu Polabí či ZOO Nové začátky Denisa Pfauserová (37) nezahálí ani minutu? Je to teprve pár dní, co prasklo, že se po čtyřech letech rozešla s partnerem Martinem Kučerou, otcem
V zimě pozor na ledviny
panidomu.cz
V zimě pozor na ledviny
Jsou náchylné k prochladnutí a případný zánět není nic, o co by člověk stál. Ale o ledviny bychom tak jako tak měli pečovat celoročně. Pro tělo jsou nesmírně důležité a mají více funkcí než jen filtrování a vylučování škodlivin. – Produkují hormony, které ovlivňují krevní tlak i tvorbu červených krvinek. – Udržují v rovnováze minerály
Relaxace v českých lázních: Kam vyrazit za pohodou a zdravím?
nejsemsama.cz
Relaxace v českých lázních: Kam vyrazit za pohodou a zdravím?
Pobolívají vás klouby, záda, máte všeho až nad hlavu? Chce to lázně. Tady jsou alternativy těch nejlepších sanatorií u nás pro super odpočinek. Cítíte, že potřebujete vypnout a nechat se jen hýčkat? Teď je ideální čas na odpočinek v lázních. Pojďme se podívat, co vás ve kterých čeká. Zázračné léčivé účinky Nemusíte jezdit daleko. Česko je přímo lázeňskou velmocí
4 nejstarší národní parky: Do svatyně divočiny domorodcům vstup zakázán
historyplus.cz
4 nejstarší národní parky: Do svatyně divočiny domorodcům vstup zakázán
Frank se probouzí do svěžího srpnového rána. Udiveně hledí na skupinku ozbrojených indiánů na koních, kteří přijíždějí k jejich tábořišti u jižních gejzírů. Co tu dělají? Přece jim, turistům, slibovali tady v Yellowstonu opuštěnou panenskou přírodu.   Překvapení Franka Carpentera a jeho přátel, kteří jsou jedni z prvních turistů, jež přilákaly krásy Yellowstonského národního parku, je pochopitelné.