Nemohla jsem otěhotnět, za problémem byla moje vzácná krev. Po boku mi v těžkých chvílích stál celoživotní kamarád. Netušila jsem, že právě on je ten pravý.
Dlouhá léta jsem měla dobrého kamaráda, kterému jsem mohla říct všechno. Matěje jsem poznala na střední škole. Chodil o ročník výš a zamiloval se do mě. Psal mi krásné dopisy, ale já jsem ho odmítla.
Měla jsem ho ráda, ale nemilovala jsem ho. Smutně to přijal, přesto se na mě nezlobil, mezi námi postupně vzniklo přátelství, které pokračovalo i po maturitě. Můj život nebyl bezproblémový.
Vdala jsem se, když mi bylo dvacet čtyři let, ale ukázalo se, že děti mít nemůžu. Několikrát jsem sice otěhotněla, ale vzápětí potratila. Měla jsem vzácnou krevní skupinu s faktorem, který se „nesnesl“ s většinou mužů.
Boj o miminka
Moje šance, že potkám toho pravého, s nímž bych mohla mít miminko, byla několik málo procent. Naše manželství s Josefem bylo předurčeno k zániku. Rozvedli jsme se. Osud mi zasazoval rány a já upadala do depresí.
Ať jsem si našla jakéhokoli dalšího přítele, lékaři pesimisticky vrtěli hlavou – a když jsme to přece jen zkusili, dopadlo to opět tragicky. V takových chvílích jsem nalézala útěchu u Matěje.
On byl sice ženatý, pro mě si ale dokázal vždycky najít čas, vyslechnout mě. Těm, kdo nevěří na přátelství mezi mužem a ženou, by to asi znělo divně.
Nejlepší kamarádka
Časem se také v Matějově životě objevily mraky. Rozvedl se, odcizil se se synem, řešil špatnou finanční situaci. Nikdy ale nepřenášel své životní komplikace na mě. I v těžkých chvílích to byl vždycky on, kdo mi radil, kdo si na mě udělal čas.
Začala jsem zpětně litovat, že jsem Matěje na střední škole odmítla, když o mě stál. Dál jsem zůstávala po jeho boku jen jako nejlepší kamarádka. Už se mi blížila čtyřicítka, když jsme jednou spolu vyrazili na hory.
Stal se zázrak
Jeden den ale řádila hrozná sněhová vichřice, proseděli jsme u krbu a popíjeli svařák. Přehnali jsme to. Ani nevím, jak se to stalo, že jsme porušili to naše přátelství a strávili spolu noc. Druhý den jsme si to vyříkali, že to byl jen opilecký úlet.
Jenže za necelé dva měsíce jsem zjistila, že jsem těhotná. Bylo to neuvěřitelné překvapení. Naše krev k sobě pasovala. Dnes jsem moc šťastná za to, že mám dceru, vnuka – a taky manžela, který zůstal i nadále mým nejlepším přítelem.
Ilona (65), Chebsko
