Domů     Utíkala jsem do knížek, skutečný život mě lekal
Utíkala jsem do knížek, skutečný život mě lekal
3 minuty čtení

Starala jsem se o brášku, vařila, nakupovala. Předčasně jsem tenkrát dospěla, protože mi zkrátka nic jiného nezbývalo.

Maminka zemřela, když mi bylo třináct. Měla jsem ještě tříletého brášku. Táta byl na všechno sám, držel se statečně, ale mámu nahradit nedokázal. To bylo ostatně na mně – dělala jsem maminku bráškovi.

Táta se vracel z práce pozdě odpoledne, vyzvedávala jsem Péťu ze školky a pak ze školy, připravovala mu jídlo, kontrolovala, zda má napsané úkoly. Vařila jsem a uklízela. Předčasně jsem dospěla. Táta byl fajn, také se snažil, aby bylo veselo.

Nejvíc jsem se nasmála, když žehlil. Schválně si k tomu oblékal máminu starou zástěru s kraječkami. Často jsme jezdili na výlety vlakem, byl totiž blázen do vláčků, brácha to podědil. Stal se z něj strojvůdce.

V bublině

A ze mě knihovnice. To byl totiž báječný, i když nereálný svět, kam se dalo utéct a schovat. Moje bublina. Prožívala jsem při četbě desítky jiných životů, abych nemusela myslet na ten svůj. Měla jsem totiž pocit, jako by už vlastně proběhl. Už jsem byla dospělá, už jsem byla mámou.

Teď jsem cítila hlavně únavu. Navázat vztah jsem neměla odvahu. Někdy to může moc špatně skončit, jako se to stalo u nás doma. Odmítat nápadníky nebylo třeba, o hubenou bledou myš s vlasy staženými do přísného culíku nebyl zájem.

Když jsem slavila třiatřicáté narozeniny, všimla jsem si, že si táta začíná dělat starosti. „Nemám ti někoho sehnat, ty moje osamělá nešťastnice?“ šklebil se. „Co třeba pana Blažka?“ navrhla jsem. To byl tátův kolega, vážil asi sto třicet kilo a zrovna se potřetí rozváděl.

Pět hodin

Krátce po oslavě jsem seděla na dolní příčce žebříčku, přistavenému k regálu knihovny, ponořená do románu. Věžní hodiny mě vrátily do skutečnosti. Pět hodin. Padla. Nikde ani živáčka, jen v křesle kdosi usnul. Nějaký mladík tu krátce a rychle oddychoval, na kolenou rozevřenou knihu.

„Kdybych měl dospat všechny svoje nedospánky, už bych se asi neprobudil,“ pronesla jsem nad ním skoro šeptem. Otevřel oči a řekl: „To je ta básnička od Hraběte, mám ji rád.“ Odpověděla jsem nepříliš romanticky:

„Končíme, mladý muži.“ Lekla jsem se, když jsem zjistila, že na mě čeká před knihovnou.

Kráčeli jsme mlčky. Teprve když se pokusil kopnout do šišky a minul ji, řekl s úsměvem: „To je tím, že jsem vyrůstal bez táty.“ Po chvíli ticha jsem zadrmolila: „Já zase bez mámy.“ Do roka byla svatba. Vychovali jsme tři krásné děti.

Alice (64), Frýdek-Místek

Související články
3 minuty čtení
Pracovala jsem na obecním úřadě skoro třicet let. Za tu dobu jsem poznala spoustu lidí, ale na Marii nezapomenu. Byla to drobná žena s věčně zarudlýma rukama, které jí v zimě popraskaly od studené vody a čisticích prostředků. Uklízela u nás. Každé ráno přišla ještě před sedmou, tiše pozdravila a pustila se do práce. Jednou jsem ji zastihla sedět na chodbě před kanceláří. V ruce držela obálku a 
3 minuty čtení
Celý život jsem prožila v jedné vesnici tady u nás. A teď mám najednou odejít. To mi nemohou udělat. Vytrhnout mě z místa, kde mám své kořeny. Narodila jsem se tu, chodila do školy, pracovala na místním statku a později na poště. Znala jsem každou cestu, strom i prasklinu v chodníku před kostelem. Když jsem byla mladá, připadalo mi, že svět končí až někde za kopcem. A vůbec mi to nevadilo. V lé
3 minuty čtení
Myslela jsem si, že v zaměstnání strávím ještě pár spokojených let. Jenže kvůli ošklivým pomluvám jsem nakonec odešla do důchodu dřív. Práci v nemocniční jídelně jsem milovala. Někdo se možná podiví, co může člověka tolik bavit na každodenním vaření, ale já se do zaměstnání opravdu těšila. Měly jsme tam dobrou partu, znaly jsme se léta. Když se začal blížit důchod, vůbec se mi odcházet nechtělo
3 minuty čtení
Na tetu Alenu si pamatuji od nejútlejšího dětství. Byla krásná, chytrá, milá a já si představovala, že až vyrostu, budu jako ona. Pak jsem to nechtěla. Bylo mi sedm let, když teta čekala miminko. Já se těšila, že budu mít malého bratrance nebo sestřenici, celá rodina o tom mluvila. Jenže pak se stalo něco hrozného. Dítě se nenarodilo. Teta potratila. A tehdy se v ní něco zlomilo. Stále byla „no
4 minuty čtení
Po těch společných letech jsem si myslela, že manžela znám jako své boty. Jenže pak zemřel a na povrch vyplavaly věci, o kterých jsem neměla tušení. Nebyli jsme dokonalý pár. Hádali jsme se kvůli penězům, dětem i tomu, že Milan zásadně nechával mokrý ručník na posteli. Přesto jsem mu věřila. Byl to můj nejlepší přítel, člověk, kterého jsem potřebovala. Milovala jsem ho a byla přesvědčená, že i 
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
V zimě pozor na ledviny
panidomu.cz
V zimě pozor na ledviny
Jsou náchylné k prochladnutí a případný zánět není nic, o co by člověk stál. Ale o ledviny bychom tak jako tak měli pečovat celoročně. Pro tělo jsou nesmírně důležité a mají více funkcí než jen filtrování a vylučování škodlivin. – Produkují hormony, které ovlivňují krevní tlak i tvorbu červených krvinek. – Udržují v rovnováze minerály
Poslední velká bitva v Británii se strhla na vřesovišti
historyplus.cz
Poslední velká bitva v Británii se strhla na vřesovišti
Pravému křídlu Karlovy armády se podařilo narušit britské linie. Vzbouřenci toho ale nedokážou využít, jejich levé křídlo kvůli bažinatému terénu postupuje jen velmi pomalu. Britové přisunou na ohrožený úsek bojiště posily a vrhnou se do rozhodujícího protiútoku… Vrátit Stuartovce na britský trůn chtěli už v roce 1715, jejich povstání ale skončilo neúspěchem. Znovu to jakobité,
Hýčká si Brožovou teď bohatý developer?
nasehvezdy.cz
Hýčká si Brožovou teď bohatý developer?
Jak se říká, každé zlo je pro něco dobré? Herečka Kateřina Brožová (58) byla sice často spojována s exmanželem, podnikatelem Zdeňkem Tomanem (65), dosud se ale návrat k němu nepotvrdil. Nyní by ale
Znaménko jako zlé znamení
nejsemsama.cz
Znaménko jako zlé znamení
Většina znamének je neškodná. Některá ale mohou být prvním varováním před melanomem – nádorem, u kterého hraje včasné odhalení zásadní roli. Naučíme vás jednoduchou pomůcku, jak je rozeznat. Zrcadlo, řekni, zda je má kůže v pořádku… Tak bychom se měli jednou za čas zeptat a zkontrolovat všechny pihy, bradavičky či znaménka, co jich na těle máme. Právě to nám může