Domů     Utíkala jsem do knížek, skutečný život mě lekal
Utíkala jsem do knížek, skutečný život mě lekal
3 minuty čtení

Starala jsem se o brášku, vařila, nakupovala. Předčasně jsem tenkrát dospěla, protože mi zkrátka nic jiného nezbývalo.

Maminka zemřela, když mi bylo třináct. Měla jsem ještě tříletého brášku. Táta byl na všechno sám, držel se statečně, ale mámu nahradit nedokázal. To bylo ostatně na mně – dělala jsem maminku bráškovi.

Táta se vracel z práce pozdě odpoledne, vyzvedávala jsem Péťu ze školky a pak ze školy, připravovala mu jídlo, kontrolovala, zda má napsané úkoly. Vařila jsem a uklízela. Předčasně jsem dospěla. Táta byl fajn, také se snažil, aby bylo veselo.

Nejvíc jsem se nasmála, když žehlil. Schválně si k tomu oblékal máminu starou zástěru s kraječkami. Často jsme jezdili na výlety vlakem, byl totiž blázen do vláčků, brácha to podědil. Stal se z něj strojvůdce.

V bublině

A ze mě knihovnice. To byl totiž báječný, i když nereálný svět, kam se dalo utéct a schovat. Moje bublina. Prožívala jsem při četbě desítky jiných životů, abych nemusela myslet na ten svůj. Měla jsem totiž pocit, jako by už vlastně proběhl. Už jsem byla dospělá, už jsem byla mámou.

Teď jsem cítila hlavně únavu. Navázat vztah jsem neměla odvahu. Někdy to může moc špatně skončit, jako se to stalo u nás doma. Odmítat nápadníky nebylo třeba, o hubenou bledou myš s vlasy staženými do přísného culíku nebyl zájem.

Když jsem slavila třiatřicáté narozeniny, všimla jsem si, že si táta začíná dělat starosti. „Nemám ti někoho sehnat, ty moje osamělá nešťastnice?“ šklebil se. „Co třeba pana Blažka?“ navrhla jsem. To byl tátův kolega, vážil asi sto třicet kilo a zrovna se potřetí rozváděl.

Pět hodin

Krátce po oslavě jsem seděla na dolní příčce žebříčku, přistavenému k regálu knihovny, ponořená do románu. Věžní hodiny mě vrátily do skutečnosti. Pět hodin. Padla. Nikde ani živáčka, jen v křesle kdosi usnul. Nějaký mladík tu krátce a rychle oddychoval, na kolenou rozevřenou knihu.

„Kdybych měl dospat všechny svoje nedospánky, už bych se asi neprobudil,“ pronesla jsem nad ním skoro šeptem. Otevřel oči a řekl: „To je ta básnička od Hraběte, mám ji rád.“ Odpověděla jsem nepříliš romanticky:

„Končíme, mladý muži.“ Lekla jsem se, když jsem zjistila, že na mě čeká před knihovnou.

Kráčeli jsme mlčky. Teprve když se pokusil kopnout do šišky a minul ji, řekl s úsměvem: „To je tím, že jsem vyrůstal bez táty.“ Po chvíli ticha jsem zadrmolila: „Já zase bez mámy.“ Do roka byla svatba. Vychovali jsme tři krásné děti.

Alice (64), Frýdek-Místek

Související články
5 minut čtení
Myslela jsem, že mě už v mém věku žádné milostné dobrodružství nečeká. Ale ono přišlo a bylo dokonalé. Bohužel jen chvíli... Bude to už jedenáct let, co jsem ovdověla. Než mi zemřel manžel, nikdy jsem vlastně nežila sama. V dětství byl náš dům plný příbuzných, později jsem bydlela na internátě a po svatbě se kolem mě pořád někdo točil. A najednou bylo ticho. Nejhorší nebyly dlouhé večery, ale p
3 minuty čtení
Dopis od babičky hýčkám dodnes, nikdy bych ho nevyhodila ani neztratila. Skrývá totiž důležité poselství, které mi pomohlo žít dál. Když mi zemřela babička, měla jsem pocit, že se svět zastavil. Bylo mi osmadvacet, měla jsem práci, přátele i plány, ale všechno najednou ztratilo smysl. Babička byla mým bezpečným přístavem. Když mě něco trápilo, poznala to dřív, než jsem promluvila. „Srdce se
3 minuty čtení
Pracovala jsem na obecním úřadě skoro třicet let. Za tu dobu jsem poznala spoustu lidí, ale na Marii nezapomenu. Byla to drobná žena s věčně zarudlýma rukama, které jí v zimě popraskaly od studené vody a čisticích prostředků. Uklízela u nás. Každé ráno přišla ještě před sedmou, tiše pozdravila a pustila se do práce. Jednou jsem ji zastihla sedět na chodbě před kanceláří. V ruce držela obálku a 
3 minuty čtení
Celý život jsem prožila v jedné vesnici tady u nás. A teď mám najednou odejít. To mi nemohou udělat. Vytrhnout mě z místa, kde mám své kořeny. Narodila jsem se tu, chodila do školy, pracovala na místním statku a později na poště. Znala jsem každou cestu, strom i prasklinu v chodníku před kostelem. Když jsem byla mladá, připadalo mi, že svět končí až někde za kopcem. A vůbec mi to nevadilo. V lé
3 minuty čtení
Myslela jsem si, že v zaměstnání strávím ještě pár spokojených let. Jenže kvůli ošklivým pomluvám jsem nakonec odešla do důchodu dřív. Práci v nemocniční jídelně jsem milovala. Někdo se možná podiví, co může člověka tolik bavit na každodenním vaření, ale já se do zaměstnání opravdu těšila. Měly jsme tam dobrou partu, znaly jsme se léta. Když se začal blížit důchod, vůbec se mi odcházet nechtělo
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Potěšte duši vůněmi
nejsemsama.cz
Potěšte duši vůněmi
Potřebujete povzbudit, a možná i vyléčit unavenou duši? Vyzkoušejte úžasnou terapii vonnými oleji. V různých etapách dne působí na naše zdraví i pohodu. Jak si aromaterapii správně načasovat? K aromaterapii se využívá účinků rostlinných olejů a vonných esencí. Každá vůně je určena k jinému použití podle toho, co vás právě trápí. Vonné esence s éterickými oleji můžete inhalovat, protože právě
6 historických tunelů: Kde vlaky nahradily brambory?
historyplus.cz
6 historických tunelů: Kde vlaky nahradily brambory?
Obyvatelé Litoměřic si prý stěžují, že jim chystaná železnice do Děčína znemožní přístup k Labi. Ražení tunelů na trati z Plzně do Železné Rudy je zase tak nebezpečné, že si práce vyžádají na 50 mrtvých. I tak se rodí jedny z nejstarších tunelů v Česku. Choceňský tunel Svědek velké tragédie Se stavbou Choceňského tunelu, vedoucího skrz
Kanyza upadl do kómatu a bojoval o život
nasehvezdy.cz
Kanyza upadl do kómatu a bojoval o život
Herec s nezaměnitelným hlasem Jan Kanyza (79) zažil chvíle, kdy se jeho blízcí obávali nejhoršího. Loni na podzim Jan Kanyza (79) náhle zkolaboval a záchranka ho převezla do pražské Nemocnice Na Fr
Návrat k opravdovému kouzlu Vánoc: 4 důvody, proč o víkendu navštívit Staročeský trh v Táboře
panidomu.cz
Návrat k opravdovému kouzlu Vánoc: 4 důvody, proč o víkendu navštívit Staročeský trh v Táboře
Únik z vánočního shonu do časů našich předků Kde v dnešním zrychleném světě najít ten pravý, klidný duch svátků? Když se kolem nás nákupní centra plní spěchem a výlohy blikají až příliš hlučně, občas zatoužíme prostě zpomalit. Chceme dýchnout atmosféru starých časů, kdy se adventní čas měřil vůní dřeva, lidovým zpěvem a tichým očekáváním. Pokud