To, že některé osoby vidíme pouze my, neznamená, že neexistují. Na procházkách lesem se mi zjevoval přízrak staré ženy!
ředloni jsme si s manželem Radimem půjčili chatu od známých, kteří odjeli dlouhodobě do zahraničí. Oba dva jsme měli přírodu moc rádi a tamní lesy přímo vybízely k několikahodinovým procházkám. Známí nebyli proti.
Lesy hned za domem
Souhlasili a my jsme jim na oplátku slíbili, že se o chatu budeme pravidelně starat, což jsme také každý víkend dodržovali. Jezdili jsme tam nejprve s manželem sami.
Chodili jsme na výlety, večer jsme si udělali občas táborák a ve volných chvílích manžel na chalupě opravoval nějaké maličkosti.
Procházky s milovanou vnučkou
Po nějaké době nás tam jednou navštívila i naše dcera Renata s vnučkou Gábinkou.
Pro pětiletou holčičku to bylo ideální místo, a tak jsem Renatě slíbila, že si vnučku k sobě na týden na chatu vezmeme, aby si mohla trochu odpočinout a Gábinka bude na čerstvém vzduchu.
Jak už jsem zmínila, ráda jsem chodila na procházky do okolí. Byla tam krásná příroda, hluboké lesy, rybníky. Doufala jsem, že Gábinka není natolik rozmazlená, aby se bránila vyšlapovat si se mnou.
Znala jsem ji jako snaživou a aktivní holčičku, a to se také potvrdilo. Gábinka byla skoro k neutahání a nakonec jsem nestíhala spíš já ji.
Na kraji pěšiny stála žena
Pouštěly jsme se společně na výpravy do stále širšího okolí, zatímco manžel prováděl na chatě většinou různé udržovací práce. Při jedné z našich cest jsme se s vnučkou dostaly do poměrně hlubokého a temného lesa.
Panoval tam chlad a skoro posvátné ticho. Jindy tak živá Gábinka ztichla a pevně se mě držela za ruku. Najednou jsem si všimla, že na kraji pěšiny někdo stojí. Byla to stará paní a vypadala dosti utrápeně.
Neviděla ji!
Nejprve jsem se ženy trochu polekala a zastavila jsem se, ale potom jsem ji automaticky pozdravila. Vnučka se na mě udiveně podívala a zeptala se, komu říkám dobrý den. „Přece té paní,“ odpověděla jsem a ukázala na ženu.
Gábinka zavrtěla hlavou a řekla, že tam nikdo není. Věděla jsem, že Gábinka na podobné žertíky není, takže si ze mě srandu určitě nedělala. S údivem jsem zjistila, že vnučka tu starou ženu skutečně nevidí.
Měla v očích smutek
Málem se mi podlomila kolena. Rychle jsem to nějak zamluvila a přidaly jsme do kroku. Po té staré ženě, která byla, jak to tak vypadalo, tajemným přízrakem, jsem se ještě jednou podívala. Měla v očích nekonečný smutek, ale na mě se lehce usmála. To mě ale vůbec neuklidnilo.
Pouze přelud?
Celý zbytek dne jsem přemýšlela, jestli mám o té zvláštní vidině říct manželovi. Možná by se mi nevysmál, ale stejně by si myslel, že se mi něco zdálo nebo si jen vymýšlím.
Ostatně, kdyby se zeptal vnučky, ta by mu potvrdila, že jsme žádnou starší paní nepotkaly.
A navíc by prozradila, že jsem pozdravila, i když v lese nikdo nebyl. Rozhodla jsem se nakonec, že to pustím z hlavy, možná to byl opravdu jenom přelud. Jenže druhý den jsem tu ženu spatřila znovu, na jiném místě.
Strach jsem neměla
Ani tentokrát ji Gábinka neviděla, zjevila se pouze mně. Tentokrát se žena dívala starostlivě a láskyplně a její pohled nejvíc ulpěl na mojí vnučce.
Protože stála na místě a nehýbala se směrem k nám, neměla jsem strach. Chtěla jsem té záhadě ale přijít na kloub. Tím spíš, že stará žena se objevila během mojí procházky s Gábinkou i další den.
Nikde nebyla
Druhý den chtěla vnučka místo příští procházky v lese zůstat na chatě s manželem. Tak jsem se rozhodla, že toho využiji. Chodila jsem dlouhé hodiny po lesích a čekala, jestli se ta žena objeví. Ale nestalo se tak. Cesta mě zavedla až do vzdálené vesnice. Dala jsem se tam do řeči s jednou místní paní.
Úmyslně jsem zavedla řeč na to, co se mi přihodilo, ale ne přímo. Uvedla jsem, že jsem slyšela nějakou pověst o přízraku staré ženy, který se v lesích zjevuje. Nečekala jsem, že by o tom ta vesničanka mohla něco vědět, ale kupodivu hned zareagovala.
Vyprávěla mi tragický příběh
Ani jsem na ni nemusela nijak naléhat, sama od sebe mi řekla, že to je přece stará paní Borková, která zde straší už dlouhá léta. Nikomu ale prý nic neudělá a objevuje se pouze těm, kteří mají malé dítě.
Sama totiž kdysi dávno prý šla se svojí dcerkou kolem rybníka, maličká jí tam spadla a Borková jí nemohla pomoci, protože neuměla plavat. Dívenka se utopila.
Žena z toho zešílela a dlouho byla v blázinci, ale ve stáří se vrátila a zemřela v rodné vsi. Zjevuje se prý jen proto, aby varovala rodiče nebo prarodiče s dětmi, ať na ně dávají pozor.
Usmála jsem se na ni
Poděkovala jsem paní za výklad a vydala jsem se zpátky na chatu za manželem a vnučkou. Tu starou nešťastnou ženu jsem pak s Gábinkou potkala ještě jednou, ale tentokrát jsem se na ni jen tiše usmála. A žena mi na pozdrav pokynula hlavou.
Markéta O. (70), Karlovarsko
