Domů     Čekala jsem na návrat první lásky
Čekala jsem na návrat první lásky
3 minuty čtení

Skutečné city se během času neztratí. A je úplně jedno, kolik uplyne roků od posledního setkání!

Jarda byl kdysi mojí první láskou. Zamilovala jsem se do něho na střední škole. Chodili jsme spolu až do maturity a já věděla, že nikoho jiného v životě nechci. Pak nás ale osud na dlouhé roky rozdělil.

Ze dne na den byl konec

Můj přítel začal pracovat v podniku zahraničního obchodu. Velice se mu tam dařilo a rok po nástupu se mu podařilo něco výjimečného: mohl odjet na veletrh do Rakouska. Nechal se tam ale přemluvit svým kolegou a zůstal za hranicemi. Do Čech se už nevrátil.

Když jsem se to dozvěděla, byl to pro mě naprostý šok. Zhroutila jsem se.

Stále jsem ho milovala

Nejdřív jsem mu nedokázala odpustit a brala jsem jeho útěk na Západ jako zradu. Později, když jsem se trochu vzpamatovala a dostala od Jardy první dopis, jsem si uvědomila, že na mojí lásce se pořád nic nezměnilo. Byla stále tak silná, jako když jsme byli spolu tady u nás.

Dali jsme si slib

Jarda se z Rakouska dostal nakonec až do vzdálené Kanady. Měla jsem od něho průběžné zprávy. Přál si, abych utekla za ním, ale já neměla možnosti a ani odvahu to udělat. Sliboval, že na mě bude čekat třeba celý život. Já jsem to samé slíbila jemu i sama sobě.

Jiné nápadníky jsem odmítala

Roky utíkaly. Na nedostatek nápadníků jsem si nemohla stěžovat. Rodiče na mě naléhali, abych na Jardu konečně zapomněla, vdala se a založila rodinu. Oba si moc přáli, abych se usadila a přivedla jim na svět vnoučata.

Občas jsem mívala pochybnosti, ale nakonec vždycky zvítězila láska, kterou jsem k Jardovi stále cítila.

Stále jsem měla naději

V roce 1989 mi bylo třicet tři let. Doma už se smířili s tím, že se asi nikdy neprovdám. Jakmile se změnil režim a otevřely se hranice, přineslo mi to novou naději. Stále jsem věřila, že Jarda a já patříme k sobě.

Přiletěl začátkem ledna roku 1990. Když jsme se po těch letech uviděli, bylo to zvláštní. Oba jsme cítili strach a rozpaky.

Vyplatilo se počkat!

Stejně jako já, i Jarda se za těch dvanáct let změnil. Jedna věc ale zůstala pořád stejná: naše láska. Nikdy jsem nepátrala, jestli v Kanadě někoho měl, a nikdy po tom pátrat nebudu. Stejně ani on se na to nikdy neptal mě. Vzali jsme se v létě téhož roku.

Byla to opožděná svatba, ale o to krásnější. A po několika pokusech se nám narodil syn. Dnes žijeme v Praze a jsme šťastní a spokojení. A já vím, že opravdová láska má cenu. Pokud s někým opravdu chcete být, vyplatí se počkat! A toho zdánlivě „ztraceného“ času v mládí rozhodně nelituji.

Renata H. (60), Praha

Související články
3 minuty čtení
Posvícenská tancovačka byla v našem městečku proslulá. Že tu však najdu báječnou životní lásku, to jsem netušila. V sokolovně byla cítit vůně koláčů a levného parfému. Tancovačka začínala, a já ho spatřila. Stál u barového pultu, v košili s vyhrnutými rukávy. Většího fešáka jsem nikdy neviděla. Hrála veselá dechovka a on se smál vtipu své společnice, krásné blondýnky, která se k němu tiskla jak
3 minuty čtení
Návštěvy hřbitova pro mě byly rituálem vzpomínek na zesnulého manžela. Pak jsem si tam všimla osamělého staršího muže. Po smrti mého manžela se pátky staly mým malým svátkem, tichým a osobním rituálem. Oblékla jsem si šedý kabát a vzala kytici frézií. Na hřbitově jsem si pak v myšlenkách povídala s manželem o všem, co se změnilo i co zůstalo při starém. Kývnutí na pozdrav Před časem jsem
3 minuty čtení
Když jsem ho poprvé spatřila na podzimním plese, měla jsem pocit, že se na zastavil čas. V sále voněly chryzantémy, za vysokými okny se snášelo barevné listí. Orchestr právě začal hrát valčík. Stál u dveří v tmavém obleku, trochu nesměle se usmíval a já nedokázala odtrhnout oči od jeho tváře. Bylo mi osmnáct a do té chvíle jsem si myslela, že láska na první pohled existuje jen v románech, které
3 minuty čtení
Opravdová láska neznamená, že toho druhého spoutáte. Naopak, je potřeba dát mu prostor a volnost. Pak se k vám bude rád vracet. S Karlem jsme spolu prožili pětačtyřicet let. Myslela jsem si, že až zestárneme a děti odejdou z domu, budeme si užívat jeden druhého. Jenže poslední dobou byl můj muž stále mlčenlivější. U večeře hleděl do talíře a na otázky odpovídal jen několika slovy. Snažila js
5 minut čtení
Měla jsem toho už tak akorát. Už jsem nemohla poslouchat další řeči o „ideálních“ nápadnících, které mi rodina neustále podstrkovala. Bylo mi tenkrát třicet dva let a byla jsem sama, bez partnera. Nevadilo mi to. Vždycky jsem se dokázala zabavit sama, měla jsem spoustu koníčků a přátel a chlapa jsem k životu ani nepotřebovala. Ovšem nátlak ze strany sestry a matky byl už pro mě neúnosný, a tak
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Hýčká Pfauserovou po rozchodu úžasný nový chlap?
nasehvezdy.cz
Hýčká Pfauserovou po rozchodu úžasný nový chlap?
Herečka známá ze seriálu Polabí či ZOO Nové začátky Denisa Pfauserová (37) nezahálí ani minutu? Je to teprve pár dní, co prasklo, že se po čtyřech letech rozešla s partnerem Martinem Kučerou, otcem
V zimě pozor na ledviny
panidomu.cz
V zimě pozor na ledviny
Jsou náchylné k prochladnutí a případný zánět není nic, o co by člověk stál. Ale o ledviny bychom tak jako tak měli pečovat celoročně. Pro tělo jsou nesmírně důležité a mají více funkcí než jen filtrování a vylučování škodlivin. – Produkují hormony, které ovlivňují krevní tlak i tvorbu červených krvinek. – Udržují v rovnováze minerály
Relaxace v českých lázních: Kam vyrazit za pohodou a zdravím?
nejsemsama.cz
Relaxace v českých lázních: Kam vyrazit za pohodou a zdravím?
Pobolívají vás klouby, záda, máte všeho až nad hlavu? Chce to lázně. Tady jsou alternativy těch nejlepších sanatorií u nás pro super odpočinek. Cítíte, že potřebujete vypnout a nechat se jen hýčkat? Teď je ideální čas na odpočinek v lázních. Pojďme se podívat, co vás ve kterých čeká. Zázračné léčivé účinky Nemusíte jezdit daleko. Česko je přímo lázeňskou velmocí
4 nejstarší národní parky: Do svatyně divočiny domorodcům vstup zakázán
historyplus.cz
4 nejstarší národní parky: Do svatyně divočiny domorodcům vstup zakázán
Frank se probouzí do svěžího srpnového rána. Udiveně hledí na skupinku ozbrojených indiánů na koních, kteří přijíždějí k jejich tábořišti u jižních gejzírů. Co tu dělají? Přece jim, turistům, slibovali tady v Yellowstonu opuštěnou panenskou přírodu.   Překvapení Franka Carpentera a jeho přátel, kteří jsou jedni z prvních turistů, jež přilákaly krásy Yellowstonského národního parku, je pochopitelné.