Žila jsem jen pro ně, aby měly všechno, co potřebovaly. Bylo jim rovných třicet, když se pohádaly. Od oslavy narozenin spolu nepromluvily a dělaly si naschvály!

Vždycky jsem odsuzovala kamarádky, hádající se s tchyní, nebo dokonce s rodiči. Považovala jsem za nepřípustné, chovat se špatně k vlastní rodině. Nenapadlo by mě, že mně se stane ještě něco horšího. Že se budou moje dvě děti nenávidět!

Byla jsem na ně sama

Odehrálo se to rychle a nečekaně. Při oslavě dceřiných třicátých narozenin se mezi ní a jejím bratrem strhla hádka. Dcera vzpomínala na dětství a zmínila dárek, který tehdy dostala. Nové lyže! Syn ji přerušil a řekl, že on lyže nedostal, jen kolo z druhé ruky.

„No jo, ty jsi byla vždycky maminčina princeznička a já jen ten druhý! A trvá to pořád!“ konstatoval ublíženě a mně se draly slzy do očí. Manžel mi totiž umřel, když byly synovi dva a dceři čtyři roky.

Na všechno jsem zůstala sama. Rodiče jsem neměla a tchyně s tchánem bydleli daleko. Občas něco svým vnoučatům poslali, ale to bylo asi tak všechno. Panenka a traktor nás z bídy nevytrhly. Peněz jsem opravdu tehdy neměla nazbyt.

Byl ke mně nespravedlivý

V práci jsem nikdy žádného vyššího postavení nedosáhla, takže můj plat byl sotva průměrný. Šetřila jsem, jak se dalo, abych dětem mohla dát vše potřebné. A právě ty nové lyže dcera potřebovala, protože závodně lyžovala.

Syn byl sice chytrý a učil se na samé jedničky, ale dost líný. Tak jsem mu pořídila kolo po kolegovi. Bylo pěkné a prodal mi ho levně. Myslela jsem si tehdy, že mu to stačí. Petr už asi zapomněl, že ke kolu dostal svoje vytoužené encyklopedie. Než jsem mu to stačila připomenout, křičeli na sebe ti dva jako nějací šílenci.

Magdě zrudly tváře a Petrovi vystoupila na čele žíla. Skoro bych svoje milované děti ani nepoznala! Potom Petr bouchnul dveřmi a byl pryč. Jeho žena a děti zůstaly stát v rozpacích na balkóně, kam před hlučnou hádkou utekly.

Nepohoda mě stála zdraví

„Tak my také už půjdeme,“ oznámila snacha a ani nepočkala na výslužku. Zůstala jen Magda. Plakala a její dvě krásné holčičky ji utěšovaly. „Mami, strejda nás nemá rád?“ vyptávala se ta mladší a ta starší jen mlčela. Slzy jako hrachy se jí koulely po tvářích. Byla z toho křiku úplně v šoku!

Docela mě to položilo

Doufala jsem, že se brzy usmíří. Vždyť jeden bez druhého nebyli nikdy ani pár dnů! Ale opak byl pravdou. Oba mě přestali kvůli tomu druhému navštěvovat, a já se z té hádky dokonce roznemohla.

Moje lékařka tvrdila, že mám cukrovku i vysoký tlak z nervů. Moc jsem si přála, aby se ti dva usmířili! Jenže už mezi nimi nestála jen jedna velká hádka. Začali si dělat naschvály! Syn pomlouval svoji sestru, kde jen mohl, a ona mu nezůstala nic dlužná.

Nemohli se ani vidět

Oba přišli o kamarády, které měli samozřejmě společné. Jejich děti se také přestaly stýkat. Moje kamarádka vymyslela, abych je pozvala někam do restaurace na oběd. Ale tak, aby ani jeden z mých potomků netušil, že přijde i ten druhý. Prý v restauraci na sebe nebudou moct pořvávat a vyslechnou mě.

Nápad se mi zdál dobrý, ale i přes pečlivé přípravy nepomohl. Zamluvila jsem stůl v drahé restauraci, kde je vybrané chování samozřejmostí. Dceru jsem pozvala o půl hodiny později než syna. Byla mírnější, tak jsem doufala, že neuteče hned, jak bratra uvidí. Jenže stačilo pár společných minut u stolu a už na sebe ti dva jen syčeli.

„No jen předstírej hodnou dceru, máma ti přepíše barák, viď?“ vyštěkl Petr. Teprve nyní mi došlo, o co mu jde. Nešlo o žádnou domnělou křivdu z dětství. Šlo mu o rodinný majetek, domek po mých rodičích!

Připravil by mě o domek

Opravdu jsem přemýšlela o jeho prodeji. Žila jsem v něm sama, ale dcera mě přemluvila, abych to nedělala. Prý je škoda zbavovat se majetku v době, kdy jsou byty tak drahé. „Kde budeš bydlet? Vždyť jsi tady, maminko, zvyklá,“ říkala a já jí dala za pravdu.

„Petře, co bych měla udělat, abys byl spokojený? Já totiž udělám všechno, jen aby tahle nenávist mezi vámi dvěma konečně skončila,“ řekla jsem mu a on se k mému údivu málem rozplakal.

Důvodem byly dluhy

„Mám dluhy, to je celé! Udělal jsem strašnou hloupost a nevím, jak z toho ven!“ Potom se přiznal, že hraje nějaké hazardní hry na internetu. Vůbec jsem tomu nerozuměla, ale dluh skoro půl milionu výmluvný byl.

Můj syn se bál, že přijde o ženu, až se to dozví. A taky exekutora, který už mu málem klepal na dveře. „Já ti půjčím!“ řekla mu Magda a já se přidala: „Já také!“ Hádka skončila, konečně. Petra jsme zachránily. Ale na jak dlouho, to nevím.

Jana S. (61), Jihlava