Domů     Jak jsme s dcerou vyrazily na nákupy do Prahy
Jak jsme s dcerou vyrazily na nákupy do Prahy
3 minuty čtení

Toužily jsme už dlouho navštívit Prahu v její předvánoční čas. Zajít si na adventní trh a podívat se po obchodech. Ten nápad nás už přešel.

Dceři jsem ten výlet slibovala od dětství. Nikdy jsem ale neměla odvahu s ní do rušného velkoměsta vyrazit v tento hektický čas. Manžel na nákupy nikdy nebyl. Tak jsme o tom výletě jen snily.

Jak čas šel, dcera vyrostla, vdala se, a když byly letos jejímu malému Kubíčkovi čtyři roky, vrátil se nám ten úžasný nápad zpět. Tentokrát už jsem se strachem nenechala odradit, a tak jsme dorazily do Prahy na hlavní nádraží.

Přeplněná tramvaj

A tam to přišlo! Trasa metra C, kterou jsem znala, byla uzavřená. Musely jsme na tramvajovou zastávku. Alespoň si prohlédneme Prahu, říkaly jsme si. Přijela tramvaj číslo 9. Páteř hlavního města.

Byla tak plná, že se dcera s vnoučkem stěží narvala do prvních dveří, a já až do posledních.

S každou zastávkou mě vynesl dav ven a já opět bojovala o svůj návrat do dopravního prostředku. Když jsem se konečně vypotácela na kýžené zastávce u Národního divadla, rozhlížela jsem se po dceři.

Její dlouhé vlasy mi mávaly ze zavřených dveří tramvaje, která už zase odjížděla. Nestihla vystoupit!

Změna trasy

Mobil nezvedala dobrých deset minut, až mi konečně zavolala, že ji dav „vynesl“ z tramvaje i s Kubíkem v náručí k nějakému trhu, kde zakopla o stromečky a vyválela se po zemi. Ať za nimi přijedu, že už do žádné tramvaje do smrti nevleze.

Nastoupila jsem tedy do další „devítky“, která se však jako mávnutím kouzelného proutku na mostě přeměnila na jiné číslo, jež se mnou zahnulo na opačnou stranu. Že je změna trasy oznamoval prý řidič před tím, než jsem nastoupila.

Než jsem konečně našla dceru a vnoučka, volala jsem s ní ještě snad stokrát. Domluvily jsme se, že se sejdeme v jednom obchodním centru. Hledaly jsme se v davu, co tam byl, asi půl hodiny.

„Kubíku, ať se nám neztratíš, raději se mě drž za kabát,“ nabádala jsem vnuka. S tím jsme vyrazily do víru nákupů.

Brzy jsme se jedna druhé opět ztratily z očí. Po třech hodinách jsme se konečně našly v přízemí u východu. „Kde máš Kubíčka!“ vykřikla dcera, jen mě uviděla. Srdce se mi zastavilo. „Myslela jsem, že ho máš u sebe ty!“ řekla jsem. Běhaly jsme po celém obchodním centru a hledaly ho.

Propadly jsme panice

Pak jsme běžely na informace, dcera brečela, já ječela, někdo zavolal ochranku. Nikdo žádné osamocené dítě neviděl. Neuvěřitelné, jak dokáže člověk snadno propadnout panice, Mozek se mu zatemní.

Jedna z žen, které se kolem nás seběhly, najednou povídá: „Jen se neboj, bratříček se najde!“ S překvapením jsem se podívala za svoje záda – a tam se mého kabátu držel náš Kubík. Tak, jak jsem mu řekla! Jen nebyl za mou postavou a kabátem moc vidět.

Když jsme konečně dorazily na nádraží a usedly do vlaku, nastalo dlouhé mlčení. „Prahu už nechci ani vidět!“ vydechla dcera po chvíli. Jediný, komu se výlet líbil, byl Kubíček. „To byla paláda, dědo!“ hlásil doma hned mezi dveřmi.

Ivana (62), Havlíčkův Brod

Související články
2 minuty čtení
Lidé mě vždycky měli rádi. Pak se ale na mě sesypaly problémy. Nevšimla jsem si, že už to najednou nejsem já! Nedávno mi bylo šedesát. Ten věk jsem si nepřipouštěla, dokud jsem chodila do práce, měla doma manžela, mladšího milence k tomu a každý rok jsem jezdila na dovolenou k moři. Byl to nádherný život! Byla jsem vždycky veselá holka, proto mě měli všichni rádi. Oblíbená spolužačka a vyhle
5 minut čtení
Před pár lety jsem se podruhé vdala. On byl mladší a moje děti si ho moc neoblíbily. Předpovídaly mi, že to špatně dopadne. A měly vlastně pravdu. Byla jsem úspěšně rozvedená a zvyklá na to, že můžu fungovat i sama. Děti už dávno dospěly a já na žádný vážný vztah jsem příliš nepomýšlela. Jenže pak mi do života vstoupil Vilém. Byl pozorný, vtipný a věděl, čím si mě získat. Jenže taky měl o jeden
3 minuty čtení
Ten starý pán už věděl, že mu mnoho dní nezbývá, smrti se ale nebál, strachoval se jen o své psí seniory. Slíbila jsem, že se o ně postarám. A to se mi vyplatilo. Už léta pracuji jako pečovatelka a mám svou klientelu nemohoucích lidí, za kterými každý den jezdím. Peněz za to není mnoho, já ale mám svou práci ráda. Ten pán byl můj velký oblíbenec. Drobný, nenápadný s nemocným srdíčkem. Moc toho
3 minuty čtení
Na Věru jsem nikdy nedala dopustit. Znaly jsme se od střední školy a považovala jsem ji za tu nejvěrnější kamarádku. Kdybych jen věděla... Když mi zemřel manžel, byla to právě ona, kdo ke mně první týdny skoro denně chodil. Nosila mi sladkosti na nervy, tahala mě na procházky a poslouchala moje nekonečné vzpomínání. Kdybych jen věděla, co dělá Věra za mými zády... Cizí žena mi radila Všec
3 minuty čtení
Manžel mi byl nevěrný snad na kaž­dém kroku. Nikdy jsem v sobě nenašla sílu od něho odejít. Až dnes si užívám své sladké pomsty. Hned po maturitě jsem se vdala, protože jsem otěhotněla. Můj Venca byl na vojně, tak se ženil ve vojenském. Jenže už na svatbě to začalo. Když se nahlas četla blahopřání, jedno bylo velmi jízlivé. Jak jsem se záhy dozvěděla, poslala ho Vencova milenka, kterou si našel
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Je čas zabezpečit chalupu
panidomu.cz
Je čas zabezpečit chalupu
Řada z nás své chaty a chalupy opouští s prvními sychravými dny, ti nejodolnější s koncem roku. Nějaký čas sem nepojedeme. Jak si při loučení se sousedy říkáme, uvidíme se, až přiletí špačci. Jenže to znamená, že naše opečovávaná hnízdečka zůstávají pár měsíců bez dozoru. A to je příležitost pro nevítané návštěvníky. Pryč s lákadly Zkušení
Sladký život? Raději ne!
nejsemsama.cz
Sladký život? Raději ne!
Jsou cukry, o kterých víte a v rámci zdravého životního stylu se jim vyhýbáte, a pak ty skryté, o kterých mnohdy nemáte tušení. Většina z nás jako první při zahájení hubnutí vysadí sladké. Omezit sladké limonády, sušenky a čokolády, to je v pořádku a schválí vám to každý, kdo se zdravou výživou zabývá. Na cukry jsou ale obzvlášť bohaté některé druhy ovoce nebo potraviny,
Generál Viest: Beneš ho poslal do jámy lvové
historyplus.cz
Generál Viest: Beneš ho poslal do jámy lvové
Němci je našli. Obklíčili celou vesnici a hrozí, že ji vypálí! Generál Viest se raději vzdá. Nechce dopustit, aby nacisté zmasakrovali desítky civilistů. Je zatčen, krutě vyslýchán a zavražděn v koncentráku. Do Pohronského Bukovce se německé komando později vrátí a za podporu partyzánů se místním obyvatelům stejně pomstí. Vždycky o sobě tvrdil, že je Čechoslovákem.
Jitka Čvančarová se ve svém těle cítí skvěle
nasehvezdy.cz
Jitka Čvančarová se ve svém těle cítí skvěle
Herečka Jitka Čvančarová (48) v poslední době doslova září. Na křtu nové knihy její dlouholeté kamarádky Báry Nesvadbové (51) překvapila nejen svěžím vzhledem, ale také výrazně štíhlejší postavou.