Od rozvodu uplynuly dva roky a mně už začalo chybět mužské objetí. Jenomže slušní a volní muži mého věku byli nedostatkovým zbožím.

Tolik jsem zase toužila po lásce. Jenže, narazit na ni se mi stále nedařilo. Má kolegyně si před pár lety našla muže přes inzerát, a tak nedala jinak, než, že to musím také zkusit.

„Koukni, ten by byl pro tebe,“ prohlásila jednoho dne a ukázala na inzerát v novinách, v němž začínající padesátník hledal ženu na toulky přírodou.

Muž z inzerátu

Inzerát nepůsobil zle, na rozdíl od těch, kde se různí muži chlubili svým majetkem nebo vlastnostmi, div, že neměli nad hlavou svatozář. Tak jsem na něj odepsala. Po pár dopisech jsem si s tím mužem dala schůzku.

Když nastal den D, vzala jsem si s sebou svou nejlepší kamarádku, která se, stejně jako já, jmenovala Jana a byla také nezadaná. Obě jsme byly blondýnky, stejně staré, mezi námi byl rozdíl jen čtyři měsíce, byly jsme už od školy jako sestry.

V městečku bylo podloubí a v něm cukrárna, odkud bylo dobře vidět na místo, kde měl na mě ten nápadník čekat. Sedly jsme si s Janou, do předzahrádky, daly si pohár a obě netrpělivě z bezpečné vzdálenosti čekaly, až ten muž dorazí. Jana měla za úkol ho nejdříve okouknout.

Kdyby se jí nezdál, tak bych se k němu ani nehlásila, odešly bychom pryč. „Mně to připadá hloupé,“ bručela Jana. „Pořád lepší, než mu vysvětlovat, že není můj typ a podobně. Stejně mě nezná, nic o mně neví, jen kolik mi je let a že jsem Jana. Maximálně, může být naštvaný, že nikdo nepřišel,“ vysvětlila jsem jí.

Najednou Jana řekla: „Už je tam!“ Podívala se tím směrem. Stál tam blonďák menší postavy, který ale vůbec nebyl můj typ. Zato Janě zazářily oči, a když jsem jí sdělila, že za tím nápadníkem nejspíše ani nepůjdu, zavrtěla hlavou a prohlásila: „Jdu se na něj podívat zblízka!“

Dvě svatby

Zvedla se a odkráčela přímo k němu. Od cukrárny jsem viděla, že se spolu dobře baví, když jsem je spatřila, že jdou směrem ke mně, odešla jsem. Sedli si do předzahrádky, stále byli v družném hovoru.

Po nekonečné půlhodině jsem šla za nimi a dělala, že jsem Janu náhodně potkala. Poté jsem se s ní rozloučila a nechala ji i s panem Jindřichem v cukrárně. Za rok jsem těm dvěma šla svědčit na svatbu.

Její nastávající si tam vzal svého kamaráda, se kterým jsme si tak padli do oka, že za rok šla Jana s Jindřichem svědčit nám.

Jak kamarádce, tak i mně to v manželství klape již více než deset let a Jindřich se nikdy nedozvěděl, že si vzal za manželku “vyzvědačku“. Myslí si, že to je žena, která mu tehdy odepsala na jeho inzerát.

Jana (59), severní Morava