Domů     Těsně před Vánoci se mi splnilo veliké přání
Těsně před Vánoci se mi splnilo veliké přání
7 minut čtení

Jako dítě jsem vždy před Vánoci s mojí mamkou navštěvovala její kamarádku v horském městečku v Německu. Vždy tam s námi jel i můj kamarád Zdeněk. Svátky začínaly jako pohádka.

Se Zdeňkem nám bylo tak sedm osm let, když nás moje máma vzala na výlet do Německa. Moc jsme se vždy těšili. Dospělí si povídali, my dostali drobné a běželi si koupit něco dobrého do místního obchůdku.

Zatímco jsme venku mlsali, obdivovali jsme veškerou adventní výzdobu, kterou měli lidé v oknech a která u nás nebyla ještě známá.

Se setměním se v oknech rozsvěcely vánoční svícny – různé pyramidky a hvězdy. Bylo to tak krásné, do toho padal tiše sníh a my se vydali do místního kostelíka. Můj kamarád mi tenkrát řekl:

„Tady se s tebou jednou ožením.“ Do Německa jsme jezdili asi do našich třinácti let. Se Zdeňkem jsme se navíc v té době už přestali kamarádit.

Z toho milého kluka se stal přidrzlý a jízlivý puberťák. Navíc mě neustále popichoval. Když nám maminka koupila každému jeden krásný stříbrný zvoneček na vánoční stromek, ten můj mi sebral a schoval neznámo kam. Byla jsem ráda, když se z naší vsi nakonec odstěhoval a ani mě nezajímalo kam.

Povědomá tvář

Jako dospělá jsem se osamostatnila a časem vdala. Bohužel mé manželství nebylo šťastné, můj muž byl děsně náladový a také našemu vztahu neprospělo, že jsem nemohla otěhotnět.

Manžel byl podle lékařů v pořádku, a tak mi pořád předhazoval, že to je moje vina, že nemáme dítě. Po několika letech jsme se rozvedli.

Dost mě deptalo, že mi příroda odepřela být mámou a tak jsem ani žádnou jinou známost nehledala, bála jsem se dalšího zklamání. Jednoho dne jsem se vracela vlakem z návštěvy od kamarádky a v přestupní stanici jsem musela přejít do jiného spoje. Když jsem šla po peroně, zaujal mě hlásek malého chlapce.

Klučík, kterému mohly být tak čtyři roky byl děsně upovídaný a neustále se ptal svého otce, nač je tohle a proč je to takhle… Nedalo mi to, abych se po roztomilém prckovi neohlédla. Za ruku ho držel obtloustlý muž, jeho tvář se mi zdála povědomá.

Jelikož jsem na přestup měla jen krátkou dobu, pustila jsem muže z hlavy. Když jsem přijela k mámě na návštěvu, náhodou se zmínila o Zdeňkovi, prý slyšela, že se oženil a má malého synka. Tak jsem si vzpomněla na toho klučíka s tatínkem. „Zdeněk? Ten byl přece vždycky štíhlý,“ projelo mi hlavou.

Zůstala jsem sama

Jak jsem jako dítě čas adventu milovala, v dospělosti jsem ho nesnášela. Vadilo mi, jak mé kolegyně vyprávějí, jak se jejich děti těší na Vánoce, co jim koupily za dárky, zatímco já byla o tohle ochuzená. Štědrý den a svátky jsem vždy trávila u mámy. Jenomže mamka vážně onemocněla a následující svátky už jsem zůstala sama.

Začala jsem jezdit na různé vánoční zájezdy, dokonce i do zahraničí. Utíkala jsem pryč, abych přišla na jiné myšlenky. Také jsem se pokusila i s někým se seznámit, ale ze vztahu nikdy nic nebylo, nějak jsem na muže neměla štěstí.

Jednomu se nechtělo moc pracovat a očekával, že ho budu živit, druhý se nekonečně dlouho rozváděl, další hledal u mě pouze bydlení.

Jednou se mě kamarádka zeptala, zda bych s ní nejela na koncert jejího oblíbeného zpěváka. Jelikož i mně se líbil, tak jsem přikývla. Vystoupení bylo moc pěkné, protože nám ještě zbýval čas do odjezdu vlaku, zašly jsme v kulturáku ještě na malé občerstvení. Najednou jsem ho spatřila!

Byl to on

Toho samého muže, který tehdy stál na nádraží s tím malým chlapcem. Byl to Zdeněk! Tentokrát jsem si byla jistá! Seděl kousek od nás s nějakou ženou. Sice měl pěkných pár kil navíc, ale jeho rysy se nezměnily.

V tu chvíli si mě všiml i on a na tváři se mu rozlil ten známý klukovský úsměv. Přišel k nám a představil svoji manželku.

Chvíli jsme si povídali a pak jsme už musely jít s kamarádkou na vlak. Od tohoto setkání utekly asi dva roky a mně se jednoho dne podařilo nechtěně vytopit pračkou mé sousedy pode mnou. Tak jsem začala řešit pojistnou událost.

Když jsem vešla do kanceláře pojišťovny, úplně jsem ztuhla. Za stolem seděl Zdeněk.

Byl úplně jiný než posledně, z obtloustlého chlapa se stal opět štíhlý muž. Slušelo mu to i s těmi šedinami ve skráních. „Tebe bych tu nečekala,“ řekla jsem a on mi odvětil totéž.

Vyřešili jsme moji záležitost s vytopenými sousedy a Zdeněk se mně chvíli vyptával na život a pak navrhl, zda bychom se mohli ještě sejít. „Ráda,“ odpověděla jsem.

Společné Vánoce

Seděli jsme v útulné hospůdce a povídali si. Zdeněk též neměl pěkné manželství, ze ženou žili chvíli odloučeně, pak zase spolu, až zjistili, že k sobě už nic necítí. Měl jednoho syna, z něhož byl už pomalu dospělý muž. Začali jsme se scházet.

Už to nebyl jízlivec, ale příjemný a pozorný muž. Nedivím se, že jsem se do něj tak rychle zamilovala.

Zase tu byl advent, blížily se Vánoce a samozřejmě jsme je chtěli strávit spolu. Po štědrovečerní večeři jsme si předávali dárky.

Zvědavě jsem rozbalila ten od Zdeňka a překvapeně na něj zůstala zírat, byl to stříbrný zvoneček, přesně takový, který mi tenkrát vzal. „Schoval jsem si ho na památku,“ řekl mi.

Další rok jsme spolu začali žít. Měli jsme spoustu společných zájmů. A pocit, že v životě musíme spolu stihnout vše, co jsme do té doby zanedbali. S tím, že jsem se nestala mámou jsem se už dávno vyrovnala. Zdeněk byl se svým synem často v kontaktu. I já jsem si s ním rozuměla.

Překvapení

Čas letěl a byl tu další adventní čas. Tehdy jsem se cítila mizerně. „To by tak scházelo, aby na mě lezla chřipka,“ zoufala jsem si. Jenomže místo rýmy nebo kašle jsem dostala žaludeční potíže.

Při pohledu do kalendáře jsem zjistila, že mé dny stále ještě nepřišly. „Kéž by to bylo těhotenství,“ přála jsem si, ale moc tomu nevěřila.

Zašla jsem do lékárny pro těhotenský test. Nevěřícně jsem zírala na dvě čárky. „To není možné, nemůže to být hormonální porucha nebo začínající klimakterium? Vždyť mi bude už čtyřicet,“ řekla jsem svému gynekologovi. „Klimakterium to určitě není, jste gravidní,“ uslyšela jsem zprávu.

Nemohla jsem tomu pořád uvěřit, vždyť jsme se v minulém manželství s exmanželem marně pokoušeli o dítě. Lékař mě ubezpečil, že jsem opravdu těhotná. Doma jsem test hezky zabalila. Den před Štědrým dnem odpoledne Zdeněk prohlásil, že má pro mě překvapení.

Nejhezčí dárek

O tom, co mám pro něho já, zatím ještě nevěděl. „Počkej zítra, budeš koukat!“ řekla jsem si v duchu. Vyjeli jsme směrem k hranicím a pak do městečka, kam jsme tenkrát jezdili s mojí mámou.

Prošli jsme ruku v ruce městečkem a došli do kostela, usedli do lavic a Zdeněk vytáhl malou krabičku se zásnubním prstýnkem.

„Pamatuješ, jak jsem ti kdysi říkal, že se s tebou ožením? Na ten slib jsem nezapomněl,“ pošeptal mi. Přiznal se, že už tenkrát byl do mě tajně zamilovaný. Byla to vskutku kouzelná chvíle. Když jsme se vraceli k autu, začínal zrovna zlehka popadávat sníh.

Vyrazili jsme domů. Když jsme o pár dní později vybalovali vánoční dárky, nemohla jsem se dočkat až rozbalí Zdeněk ten nejmenší z nich a přitom svým obsahem největší. Překvapeně na něj koukal.

„Tak to je ten nejkrásnější, který jsi mi mohla dát!“ pronesl a měl přitom v očích slzy. Svatbu jsme měli u nás na radnici, malou, jen pro pár nejbližších. To už je ale pěkných pár let. S naší dcerkou budeme letos trávit už sedmnácté Vánoce. Je to už velká slečna.

Lucie (57), západní Čechy

Související články
3 minuty čtení
Ze žárlivosti je člověk schopen udělat leccos. Jsem už daleko rozumnější než zamlada, zdaleka ne tak vznětlivá a bláznivá. Ale stále zamilovaná. Vdobách, kdy jsme s mým mužem teprve chodili, jsem docela dost žárlila. Naštěstí mě to už nepronásleduje, protože s tím by se nedalo žít, v lepším případě bych skončila jako rozvedená, opuštěná ženská, v horším ve vězení. Jezdívali jsme na chatu jeho r
5 minut čtení
Svůj život jsem promarnila s nesprávným mužem a okamžik, kdy jsem potkala toho pravého, mě málem minul. Nikdy jsem nepatřila k děvčatům, která chtějí dělat kariéru, nebo jen ulovit bohatého chlapa a mít se dobře. Já chtěla najít hodného a chápavého muže a s ním si pořídit velkou rodinu. A našla jsem ho už za studií. Jmenoval se Martin, končil práva, nebyl to sice krasavec, ale byl milý a pozorn
4 minuty čtení
Loni na Prvního máje jsem plánovala, že zůstanu doma. Na lásku jsem neměla ani pomyšlení. Jenže osud si pro mě připravil něco jiného. Přiznám se, že jsem svátky zamilovaných jako První máj nebo Valentýn nikdy nemusela. Tohle povinné dokazování lásky mi přijde ujeté. Když jste navíc nezadaná, zamilované párečky vám lezou na nervy ještě víc. Když jsem se loni prvního května probudila, měla jsem p
3 minuty čtení
Ten muž se objevil v drogerii, kde jsem v té době pracovala. Pořád po mně pokukoval, nakonec se přece jen osmělil a oslovil mě. Byl to Ferda. Táta mi tu neobyčejně povedenou fotku z tábora nechal zasklít. Byla jsem tam ještě s nějakými táborníky, postupem času jsem zapomínala jejich jména i táborové přezdívky, protože šlo hlavně o to, že mi to tam moc slušelo. Bylo mi tehdy patnáct, měla jsem v
3 minuty čtení
Byli jsme s Tondou každý jiný, on ze statku, já z města. Bála jsem se, že jsme příliš rozdílní, než abychom spolu mohli žít. Skoro celé léto jsem tehdy probrečela. Byla jsem nešťastná, i když zase naopak chvílemi šťastná, zasněná a zamilovaná. Byli jsme s Tondou jako oheň a voda. Maminka mě utěšovala, že láska hory přenáší a všechno spraví, jenomže budoucí tchyně si zjevně myslela opak. Byla to
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Země divů i relaxu – Albánie
nejsemsama.cz
Země divů i relaxu – Albánie
Průzračné moře, komfortní ubytování i služby, atmosféra historických uliček, ale i nádherná divoká příroda. A co je moc příjemné – všechno tu pořídíte mnohem levněji než v Česku. Albánie vás nadchne! Albánie už dávno není místem politických nepokojů. Proměnila se v bezpečnou oázu klidu, která nabízí vyžití jak pro vyznavače lenošení na pláži, tak pro milovníky divoké přírody a výšlapů s batohem na zádech.
Sklo jako působivý architektonický materiál
rezidenceonline.cz
Sklo jako působivý architektonický materiál
Velkoplošné prvky ze živého transparentního materiálu stavbu osvěžují, propouštějí do jejího nitra spoustu světla, a tím zlepšují kvalitu vnitřního prostředí. Navíc významně ovlivňují vzhled budovy. Tak jako dřevo a kámen v konstrukčních řešeních zdařile zastupuje ocel, výplně z cihelného či jiného zdiva zase velmi působivě nahrazuje sklo. Jeho vizuálního benefitu v podobě zrcadlení oblohy i
Chřestový krém
tisicereceptu.cz
Chřestový krém
Chřest se do polévek či krémů hodí skvěle. Zkuste tento recept. Suroviny na 4 porce 400 g odřezků z chřestu (stonky, slupky) 8 stonků celého chřestu 80 g másla 2 lžíce mouky 1 l zeleninového
Starověká škola: Holky mají se vzděláním většinou smůlu
epochaplus.cz
Starověká škola: Holky mají se vzděláním většinou smůlu
Slavný filozof Platón věří, že každé dítě má právo na vzdělání. Do tří let má být s rodiči. Pak nastupuje do školy. Do dvaceti let se učí i sportuje. Následuje deset let filozofie. A nakonec, pokud má talent, může pomáhat řídit město. To ovšem platí pro muže. Platón (427–347 př. n. l.) chce, aby každý
LUHAČOVICKÉ INTERMEZZO
epochanacestach.cz
LUHAČOVICKÉ INTERMEZZO
V turisticky oblíbených Luhačovicích se v Kulturním centru Elektra uskuteční první poprázdninové HOVORY W. Nejen místní minerální vodu budou se skvělým Otakarem „Ťuldou“ Brouskem popíjet pánové Jiří Werich Petrášek, Pavel Mészáros a Karel Štolba. A vše proběhne s láskou a humorem.  
Vědci objevili klíčové změny v lidské pánvi, které nám v průběhu evoluce umožnily chůzi po dvou
21stoleti.cz
Vědci objevili klíčové změny v lidské pánvi, které nám v průběhu evoluce umožnily chůzi po dvou
Všichni obratlovci disponují pánví, ale jen jediný druh ji využívá pro vzpřímenou chůzi po dvou končetinách, a tím je člověk. Příběh odlišného vývoje lidské pánve a bipedalismu se začíná psát před 5 m
Černovická rezidence: Pedant Hlávka kontroloval každou cihlu
historyplus.cz
Černovická rezidence: Pedant Hlávka kontroloval každou cihlu
Patří mezi sedm novodobých divů Ukrajiny. Řeč je o obřím černovickém areálu, za jehož vznikem stál slavný český architekt Josef Hlávka. Ten si na něm dal mimořádně záležet. Jeho stavební plány by při rozložení pokryly plochu fotbalového hřiště. S nesmírným zápalem rozkládá architekt Josef Hlávka (1831–1908) na stůl plány na stavbu velkolepé budovy. V kalendáři je březen
Zářijová výročí: Od útoku UFO po Jacka Rozparovače
enigmaplus.cz
Zářijová výročí: Od útoku UFO po Jacka Rozparovače
Jaká významná výročí ve světě záhad a událostí, které se dodnes nepodařilo objasnit, si připomínáme v září? EnigmaPlus.cz vám je představí! [gallery ids="158070,158071,158072"] 5. září 2013: UFO
Do manželství jsem se hrnout neměla
skutecnepribehy.cz
Do manželství jsem se hrnout neměla
Partnera je třeba dobře poznat, než si slíbíte lásku na celý život. Kdybych to tak věděla dřív, než jsem bezhlavě řekla ANO dvěma ničemům. S manželem jsme se rozvedli v době, kdy děti chodily ještě na základní školu. Můj muž byl opilec, dokázal propít celou výplatu hned první den − a pak tahal peníze ze mě. Pořád jsem
Tiffany & Co. uvádí kampaň, která oslavuje novou kolekci šperků Bird on the Rock
iluxus.cz
Tiffany & Co. uvádí kampaň, která oslavuje novou kolekci šperků Bird on the Rock
Značka Tiffany & Co. dnes odhaluje novou kampaň, jež oslavuje exkluzivní a luxusní kolekci šperků inspirovanou Bird on the Rock, která bude uvedena na trh 2. září. Současnou podobu ikonického moti
Bršlice není jen plevel
epochalnisvet.cz
Bršlice není jen plevel
Máte-li alespoň malou zahrádku, pak víte, o jaké rostlině je řeč. Ano, je to ten téměř nevymýtitelný plevel s dlouhými oddenky, časem vykvétající do vysokých bílých květenství, s nímž už léta marně bojujete.   Ale co se na bršlici kozí nohu podívat trochu jiným pohledem? Uvidíte, že hned změníte názor. Je totiž nejen jedlá a
Už má za Čermáka slibnou náhradu?
nasehvezdy.cz
Už má za Čermáka slibnou náhradu?
V kuloárech se šušká, že herečka známá ze seriálu Ulice Veronika Čermák Macková (31) má novou lásku. Údajně jde o jejího letitého kamaráda, který ji vždycky platonicky miloval. Zřejmě tak nyní využi