Život mi nachystal moc pěkné stáří. Po seznámení s mladším mužem jsem navíc chytla druhý dech.

Před pár lety to vypadalo, že umřu sama se svým kocourem Luciferem. Manžel mě opustil kvůli mladší ženě a já už pak nikoho ani hledat nechtěla. Jistý čas jsem byla pověstná potrhlá zapšklá babizna, která se jen tak neusměje.

Moje dvě dcery z toho byly na prášky. Napřed mě pořád někam tahaly nebo mi vnucovaly svoje děti. Nakonec se se mnou skoro ani nebavily!

Dostal mě k výšinám

Z letargie mě nakonec dostal o pár let mladší Martin. Celý život aktivně sportoval a nehodlal s tím přestat ani v šedesáti. Měl už sice svoje limity, ale dokázal se tomu přizpůsobit.

Když jsme vyšlápli na Lovoš, kde je překrásný výhled na České středohoří, byla jsem štěstím bez sebe. Cítila jsem, jak se mi do krve vyplavují endorfiny. Bylo to lepší než sex.

Stalo se to pravidlem

Začali jsme s Martinem jezdit pravidelně. Dali jsme si cíl, že vylezeme na každý kopec v Českém středohoří. Jednou jsem zavolala dceři, aby mi s sebou dala vnuka, který potřeboval pohyb jako sůl. Vydali jsme se na Milešovku a já se nestačila divit, jak je ten kluk líný.

„Takhle nechat zpohodlnět děti, to se nestydíš!“ vytmavila jsem jí to a riskovala, že se mnou zase nebude mluvit. Nakonec jsem bez diskusí rozhodla, že se mnou bude jezdit pravidelně. Ten sice brblal, ale po pár výšlapech se mu to také zalíbilo. Příště s sebou vzal i zavalitějšího bratra Matěje.

Vytáhla jsem rodinu

S Martinem jsme si z turistiky udělali společnou vášeň. Dcery z toho byly ze začátku v šoku a měly strach o moje zdraví. To bylo pořád samé:

„Mami, už bys na sebe měla být opatrná a nelézt někde po horách!“ Poučovaly mě dvě ženy, které od rána do večera sedí v kanceláři a všude jezdí autem.

Spiklenecky jsem se s vnuky domluvila, že vytáhneme i Lucku s manželem, aby pochopili, proč mě to baví. Kdybyste Lucku viděli, když se dostala na vrchol Sedla. Funěla, jako kdyby běžela maraton. Myslím, že i nadávala, že tohle nemá zapotřebí. A slibovala, že to bylo poprvé a naposledy, co s námi jela.

Ať žije turistika

Já, bába v letech, mám větší fyzičku než čtyřicetiletá ženská. Lucie nakonec prozřela a po čase našla v turistice zalíbení. Z kluků se stali vysportovaní matadoři, kteří nevynechají žádnou možnost jet s námi a šlapat po horách.

Místo toho, abych jim k narozeninám kupovala videohry, dostávají ode mě výbavu na turistiku.

Musím uznat, že nebýt Martina, těžko říct, kde bych dneska byla. Přemýšlet o tom ale nemusím. Prostě mi vzachránil život. Díky němu mám zpět svoji rodinu a všichni jsme se dostali do skvělé kondice. Budu po horách lézt tak dlouho, jak to jen zdraví dovolí.

Lenka B. (72), Tábor