Domů     Magické sokolí oko mi vrátilo chuť do života
Magické sokolí oko mi vrátilo chuť do života
3 minuty čtení

O takovém kamenu jsem nikdy neslyšela, znala jsem jen tygří oko. Pak mi ale spadl vysloveně do klína.

Když našemu tělu něco chybí, umí si často samo říct, co by mu pomohlo. S jídlem to asi zná každý. I malé děti, když mívaly nedostatek vápníku, tak kdysi, za dávných dob, olizovaly omítku.

Jejich maminky okamžitě věděly, co jejich ratolestem schází. A snažily se to napravit. Někdy roztloukaly skořápky vajec na prášek, aby tak zajistily svým dětem dostatek tohoto minerálu.

Ovšem, že si dokáže tělo říct i o jiné zdroje pomoci, třeba i o ten správný kámen, který mu pomůže, o tom jsem nikdy neslyšela, a kdyby mi to někdo vyprávěl, asi bych mu ani nevěřila. Přesto jsem poznala na vlastní kůži, že i toto funguje.

Krásný modrý kámen

Bylo to v době, kdy jsem byla dlouho doma s dětmi a odrazilo se to hodně na mém sebevědomí, ani s manželem jsme si v té době příliš nerozuměli. S jednou dcerou v kočárku a druhou tříletou za ručičku jsem chodila ráda do knihovny. Čtení mi dělalo dobře, byl to únik z nudné reality.

Jednou jsem tam narazila na knihu o minerálech a různých vzácných kamenech. Původně jsem si tu knížku půjčit nechtěla, ale jak jsem jí listovala, najednou můj zrak zavadil o krásný modrý kámen, který měl malebné žíhání a úplně mě pohladil po duši.

Dlouho jsem se na něj dívala a nemohla se nabažit. Pak mě ale dcera zatahala za rukáv, že už chce domů. Zaklapla jsem knihu, položila do regálu a zamířila k domovu. V noci se mi ale o tom kameni i zdálo. Neustále se mi zjevoval před očima. Za dva dny jsem už mířila do knihovny zase.

Dárek pro radost

A tentokráte jsem si knihu vypůjčila. „Proč si čteš o kamenech?“ ptal se manžel, a já mu na to nedokázala odpovědět. Každý den hned ráno jsem si otevřela stránku se sokolím okem, jak se kámen jmenoval, a kochala se.

Tygří oko jsem znala, ale sokolí? Přála jsem si ten kámen k Vánocům, a Ježíšek mě vyslyšel. Dostala jsem nejen náramek, ale i kámen jako těžítko. Nyní jsem se mohla minerálem kochat dosyta.

A vždycky mi poté bylo líp, mívala jsem lepší náladu, a dokonce jsem neměla takový problém chodit mezi lidi a vyřizovat úřední věci. Až po mnoha letech jsem se dočetla, že má sokolí oko léčivé schopnosti, je skvělé na deprese a přináší sebevědomí. A já vím, že to je pravda.

Iveta (54), Znojmo

Související články
3 minuty čtení
Tušila jsem, že s naším domem není něco v pořádku. Jako dítě jsem dokonce viděla ducha. Měla jsem ale zbraň v podobě hudby. U nás bylo vždycky něco jinak. Domem se často linuly neznámé zvuky. Praskající podlahové parkety či noční rozsvěcení světel nebylo nic neobvyklého. Někdy bych dala i ruku do ohně za to, že se v domě někdo prochází. Abych všechny ty zvuky přehlušila, naučila jsem se usín
5 minut čtení
V době, kdy jsem přestala věřit té nepříjemné věštbě, přišel šok ze strany, odkud bych to bývala nikdy nečekala! Kam až mi paměť sahá, moje kamarádka Vlasta se vždycky zajímala o výklady snů, čtení z ruky, astrologii a další podobné věci. Vykládala sobě i známým Na střední škole dokonce začala sama vykládat – nejprve karty jen pro sebe, později i pro svou rodinu a okolí. Její věštění jí s
3 minuty čtení
Když jsem přišla o muže, vnuk mi daroval k narozeninám kotě. I když kočky ráda nemám, nakonec jsem za ni byla ráda. S manželem jsme vychovali dceru Soňu, která nám dala tu největší radost – vnouče. Erik je mým světlem. Miluji ho celým svým srdcem. Byl vždy trochu jiný než ostatní děti v jeho věku. Chce znát odpověď na otázky, které mně samotné dělají problém. Je nebývale zvědavý a chytrý. Ta
3 minuty čtení
Netušila jsem, jak krásně dokáže podzimní příroda kouzlit. Při tom pohledu jsem zapomněla na smutek a starosti. Mé nemocné tělo se jako zázrakem začalo léčit. Když jsem se vdala podruhé, tak mi bylo pětačtyřicet let. Děti jsem už měla velké a můj druhý muž také. Další jsme neplánovali. Byl to pro mě tehdy náročný rok, protože se na nás začaly sypat problémy ze všech stran. Nejhorší bylo, že se
3 minuty čtení
Jako malá holčička jsem slýchávala, že dům mých prarodičů přitahuje neštěstí a straší v něm temný stín. Málem jsem té povídačce uvěřila také. Když jsem byla malá, bydleli jsme v domě u prarodičů, protože mí rodiče tehdy jako chudí novomanželé neměli na bydlení. Babička mi tehdy vyprávěla o zlu, které v domě sídlí. Jako dítě jsem valila oči a všemu věřila. Prateta i místní mi to potvrdili. Ka
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Je čas zabezpečit chalupu
panidomu.cz
Je čas zabezpečit chalupu
Řada z nás své chaty a chalupy opouští s prvními sychravými dny, ti nejodolnější s koncem roku. Nějaký čas sem nepojedeme. Jak si při loučení se sousedy říkáme, uvidíme se, až přiletí špačci. Jenže to znamená, že naše opečovávaná hnízdečka zůstávají pár měsíců bez dozoru. A to je příležitost pro nevítané návštěvníky. Pryč s lákadly Zkušení
Jak zatočit s chloupky ve tváři
nejsemsama.cz
Jak zatočit s chloupky ve tváři
Znáte to. Naneseme na obličej make-up, a rázem je vidět každý chloupek, který byl předtím sotva znát. Co dělat, abychom se jich zbavily, šetrně, bez podráždění? Depilace, nebo raději epilace? O depilaci se jedná, když odstraňujeme jen viditelnou část chloupků žiletkou či depilačním strojkem, epilací se jich zbavujeme i s kořínky. První způsob je určitě pohodlnější, ale krátkodobé řešení. Jak
Uhlídá si Dyková svého muže?
nasehvezdy.cz
Uhlídá si Dyková svého muže?
Herečka Tatiana Dyková (48) ze seriálu Případy mimořádné Marty měla zřejmě důvod, proč svého muže Vojtěcha Dyka (41) nechtěla pustit do soutěže StarDance. Jeho účast jí totiž dělala od začátku těž
Polští odbojáři se mstili za vězně z Pawiaku
historyplus.cz
Polští odbojáři se mstili za vězně z Pawiaku
Pawiak pomstíme! Právě tento nápis zaplaví ke konci roku 1942 varšavské ulice. Polští odbojáři už mají plné zuby toho, jak nacisté zacházejí s vězni v místním žaláři, a rozhodnou se okupantům pustit žilou. Vyšlápnou si na obyčejné bachaře i na tu nejodpornější nacistickou „svini“!   Stavět se začíná v roce 1830 a dokončena je o šest let