Když mi tak nečekaně zemřela, byla jsem nešťastná. Hned vzápětí mi ale poslal osud náhradu.

Věříte na převtělování duší? Na to, že když někdo zemře, tak se k vám v jiné podobě vrátí? Já až do nedávné doby nikoli. Ale na jaře tohoto roku jsem musela změnit názor.

Pejsci jsou můj život

Ani nevím, jak začít s mým příběhem, který se mi nedávno stal. Miluji pejsky. Celý život jsem nějakého měla. Když mi zemřel muž, pořídila jsem si fenečku bišonka, abych nebyla sama. Dala jsem jí jméno Lili.

Spřízněná duše

Měla jsem ji od štěňátka. Byla to moje věrná kamarádka, byly jsme spřízněné duše. Dokázala mi rozumět beze slov tak, jak to prostě věrný přítel člověka umí.

Rychlý konec

Letos, ve čtrnácti letech, mi ale Lilinka odešla. Na selhání ledvin. Lékař na veterině mi oznámil, že to bude mít rychlý průběh. Ani jsem se na tu ztrátu nestačila připravit. S myšlenkou, že ztratím kamaráda, jsem se nemohla vyrovnat.

Moje Lilinka mi odešla během čtrnácti dní. Nechala jsem ji zpopelnit a urničku jsem si vzala. Mám ji doma v obýváku a každý večer si s mojí psí přítelkyní povídám.

Náhodné setkání

Uběhly dva dlouhé a smutné měsíce. Nevím, zda to byla náhoda nebo mi za Lilinku shůry poslali nového pejska, štěňátko. Sice to není fenečka, ale pejsek, vypadá však úplně stejně, jako když byla Lilinka malá.

Jako když jsem si ji před mnoha lety přinesla domů. A jak jsem k němu přišla? Za zvláštních okolností. Na ulici jsem jednoho podvečera potkala známého s jeho paní, kterým také zemřel pejsek. Hned druhý den si jeli pro pejska nového a nesli si ho právě domů.

Láska na první pohled

Moje první slova, když jsem to klubíčko štěstí uviděla, byla: „Já vám toho pejska vezmu.“ Odpověděli mi, že paní chovatelka má ještě jednoho „chlapečka“ k mání. Seběhlo se to tak rychle!

Známý okamžitě paní zavolal a zamluvil ho pro mě. Když jsem štěňátko uviděla, byla to láska na první pohled. Od té chvíle věřím, že je něco mezi nebem a zemí, že mi byla poslána zpátky moje Lilinka, i když v psí klučičí podobě, ale je to ta moje psí dušička.

To nemůže být náhoda!

Můj nový pejsek se jmenuje Luky. Pouto, které bylo mezi mnou a Lilinkou čtrnáct let, nyní pokračuje dál. Ovšem to hlavní, co mě dojalo a překvapilo zároveň, bylo, že Lilinka mi zemřela 20. dubna a Luky se narodil přesně ve stejný den.

To přece nemůže být náhoda! Ale ať tak či tak, hlavní je, že se mám ve svých téměř osmdesáti letech zase z čeho radovat a pro koho žít.

Drahomíra J. (79), severní Morava