Měl slabost pro své dítě z předešlého manželství a my jsme pro něj nebyli důležití. Když můj muž zemřel, mstila se nám za to, že ji táta opustil.

Táhlo mi na dvacet, když se objevil on – má velká láska. Nevadilo mi, že je rozvedený a má dceru, která je o pouhých deset let mladší než já. Své malé dcerce Evičce se můj přítel láskyplně věnoval, neustále o ní básnil a dělal vše, co jí na očích viděl.

Přišlo mi to roztomilé, říkala jsem si, že tenhle muž opravdu miluje děti. Když mě požádal o ruku, okamžitě jsem řekla ano. Sloučili jsme své finance do jednoho celku, vzali si hypotéku a postavili dům. Peníze jsem neřešila, manželovi jsem naprosto důvěřovala. Nejdříve se nám narodila Hanička a po ní Jonášek.

Tátova holka

Našim dětem se ale manžel téměř nevěnoval. Mnohem raději trávil čas s Evičkou. Byla jsem z toho smutná. Čím dál více se začal projevovat náš velký věkový rozdíl. Richard začal být podrážděný, despotický a ješitný. Čím více jsme se od sebe vzdalovali my dva, tím více trávil čas s Evou.

Lísala se k tátovi jako kočka a obtáčela ho lichotkami jako úlisný had. Richard na ni nedal dopustit, pro něj byla dokonalá. Stále jsem si říkala, že je to táta mých dětí, že se snad jednou změní. Vždyť naše děti byly tak hodné a chytré! Nechápala jsem, proč jim nedává tolik lásky.

Dostala úplně vše

Když manžel zemřel na infarkt, byla to pro nás velká rána. Děti nebyly na tatínkův odchod připraveny. To nejhorší se na nás ale teprve řítilo. Richard veškerý majetek napsal na Evu. Velmi rychle se zjevila u našich dveří i se závětí. A protože byla žena činu, přivedla si právníka.

Jak jsem jen mohla být tak hloupá a nechat všechny finance bez kontroly v rukou svého muže? S Evou se o náš dům soudíme už třetím rokem. Právníci nám slibují částečný úspěch, ale – kdoví, jak dlouho ty tahanice budou ještě trvat?

Radka (59), Liberec