Domů     Štěstí někdy čeká tam, kde byste ho nehledali
Štěstí někdy čeká tam, kde byste ho nehledali
3 minuty čtení

Myslela jsem, že si už nikoho do svého života nepustím, že jsem na něco takového až příliš zklamaná a zahořklá. Naštěstí jsem se ale sama v sobě pěkně zmýlila.

Stavení pana Hraběte bylo pod silnicí, a tak jste viděli každý detail. Občas jsem tam nevěřícně zírala a představovala si, co je to asi za člověka, který tam bydlí. Pana Hraběte jsem skoro neznala, moc často se mezi lidmi neukazoval.

„Tak takhle dopadne chlap, který se neožení,“ upozorňovala matka, když jsme chodívaly kolem cestou na nádraží.

Někdy jsme se i zastavily a v údivu pohlížely na hromady předmětů, které ten chlapík vynosil ven ze stavení s děravou střechou a rozbitými okenicemi.

Měl tam dřez, prehistorické hrnce, mezi tím včelín, několik rezavých aut, na porůznu rozvěšených šňůrách viselo oblečení, anebo spíš divné cáry, které už hodně pamatovaly.

Hrabě se nejmenoval, jen se mu tak žertem říkalo. „Taková ženská, která by tu dokázala uklidit, se ještě nenarodila,“ chmurně prohlašovala moje maminka. „Dokud žila jeho matka, jakž takž to udržovala. Po její smrti to žalostně zpustlo.“

Jako pelyněk

V dospělosti jsem rodný kraj opustila, aniž jsem tušila, že se tam za několik desítek let nadobro vrátím, zklamaná životem. Byla jsem ženská, která zůstala na ocet, osamělá, zahořklá, se sebedůvěrou rovnou nule a seznamem zdravotních problémů.

Něco mi naštěstí ještě zbylo: baráček po mámě, zahrádka, hrstka starých přátel a večery na lavičce, kdy koukáte, jak po inkoustovém nebi špacíruje měsíc a říkáte si, že život je sice hořký jako pelyněk, ale jsou chvíle, kdy to ani tolik nevadí.

Na nádraží jsem potkala pana Hraběte, vypadal skoro stejně jako kdysi, jen ještě zanedbaněji.

Mazal karty s výpravčím Jardou, mým dávným spolužákem, kterému jsem si několikrát stěžovala, kolik mám doma závad. „Tak ať ti to opraví Hrabě, je šikovnej. Lidem spraví kdeco a oni mu pak dají na rum.“ Nejdřív jsem se zděsila, potom jsem souhlasila.

Pračlověk

Byl kupodivu šikovný. Divil se, proč nemám doma rum, tak jsem mu místo něj uvařila bylinkový čaj a přidala domácí buchty. Hezky se s ním povídalo.

Uvědomila jsem si, že jsem si celá léta myslela, že je to nějaký pračlověk, který nedá dohromady ani holou větu, a že jsem se spletla. Co se týká jeho baráčku, v té době už téměř spadl.

Záhy se Hrabě nastěhoval ke mně, a lidé ho nepoznávali. Mým přičiněním se z něj stal jiný člověk, oholený, ostříhaný a oblečený do běžných věcí, nikoli plesnivých cárů. „Jenže to ještě neznamená, že je šťastnej,“ upozornil mě Jarda.

A rovnou se ho na to zeptal. Hrabě se usmál a přísahal, že je.

Libuše (58), okolí Vsetína

Související články
2 minuty čtení
Lidé mě vždycky měli rádi. Pak se ale na mě sesypaly problémy. Nevšimla jsem si, že už to najednou nejsem já! Nedávno mi bylo šedesát. Ten věk jsem si nepřipouštěla, dokud jsem chodila do práce, měla doma manžela, mladšího milence k tomu a každý rok jsem jezdila na dovolenou k moři. Byl to nádherný život! Byla jsem vždycky veselá holka, proto mě měli všichni rádi. Oblíbená spolužačka a vyhle
5 minut čtení
Před pár lety jsem se podruhé vdala. On byl mladší a moje děti si ho moc neoblíbily. Předpovídaly mi, že to špatně dopadne. A měly vlastně pravdu. Byla jsem úspěšně rozvedená a zvyklá na to, že můžu fungovat i sama. Děti už dávno dospěly a já na žádný vážný vztah jsem příliš nepomýšlela. Jenže pak mi do života vstoupil Vilém. Byl pozorný, vtipný a věděl, čím si mě získat. Jenže taky měl o jeden
3 minuty čtení
Ten starý pán už věděl, že mu mnoho dní nezbývá, smrti se ale nebál, strachoval se jen o své psí seniory. Slíbila jsem, že se o ně postarám. A to se mi vyplatilo. Už léta pracuji jako pečovatelka a mám svou klientelu nemohoucích lidí, za kterými každý den jezdím. Peněz za to není mnoho, já ale mám svou práci ráda. Ten pán byl můj velký oblíbenec. Drobný, nenápadný s nemocným srdíčkem. Moc toho
3 minuty čtení
Na Věru jsem nikdy nedala dopustit. Znaly jsme se od střední školy a považovala jsem ji za tu nejvěrnější kamarádku. Kdybych jen věděla... Když mi zemřel manžel, byla to právě ona, kdo ke mně první týdny skoro denně chodil. Nosila mi sladkosti na nervy, tahala mě na procházky a poslouchala moje nekonečné vzpomínání. Kdybych jen věděla, co dělá Věra za mými zády... Cizí žena mi radila Všec
3 minuty čtení
Manžel mi byl nevěrný snad na kaž­dém kroku. Nikdy jsem v sobě nenašla sílu od něho odejít. Až dnes si užívám své sladké pomsty. Hned po maturitě jsem se vdala, protože jsem otěhotněla. Můj Venca byl na vojně, tak se ženil ve vojenském. Jenže už na svatbě to začalo. Když se nahlas četla blahopřání, jedno bylo velmi jízlivé. Jak jsem se záhy dozvěděla, poslala ho Vencova milenka, kterou si našel
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Je čas zabezpečit chalupu
panidomu.cz
Je čas zabezpečit chalupu
Řada z nás své chaty a chalupy opouští s prvními sychravými dny, ti nejodolnější s koncem roku. Nějaký čas sem nepojedeme. Jak si při loučení se sousedy říkáme, uvidíme se, až přiletí špačci. Jenže to znamená, že naše opečovávaná hnízdečka zůstávají pár měsíců bez dozoru. A to je příležitost pro nevítané návštěvníky. Pryč s lákadly Zkušení
Sladký život? Raději ne!
nejsemsama.cz
Sladký život? Raději ne!
Jsou cukry, o kterých víte a v rámci zdravého životního stylu se jim vyhýbáte, a pak ty skryté, o kterých mnohdy nemáte tušení. Většina z nás jako první při zahájení hubnutí vysadí sladké. Omezit sladké limonády, sušenky a čokolády, to je v pořádku a schválí vám to každý, kdo se zdravou výživou zabývá. Na cukry jsou ale obzvlášť bohaté některé druhy ovoce nebo potraviny,
Generál Viest: Beneš ho poslal do jámy lvové
historyplus.cz
Generál Viest: Beneš ho poslal do jámy lvové
Němci je našli. Obklíčili celou vesnici a hrozí, že ji vypálí! Generál Viest se raději vzdá. Nechce dopustit, aby nacisté zmasakrovali desítky civilistů. Je zatčen, krutě vyslýchán a zavražděn v koncentráku. Do Pohronského Bukovce se německé komando později vrátí a za podporu partyzánů se místním obyvatelům stejně pomstí. Vždycky o sobě tvrdil, že je Čechoslovákem.
Jitka Čvančarová se ve svém těle cítí skvěle
nasehvezdy.cz
Jitka Čvančarová se ve svém těle cítí skvěle
Herečka Jitka Čvančarová (48) v poslední době doslova září. Na křtu nové knihy její dlouholeté kamarádky Báry Nesvadbové (51) překvapila nejen svěžím vzhledem, ale také výrazně štíhlejší postavou.