Domů     Sužují mě otravní příbuzní
Sužují mě otravní příbuzní
4 minuty čtení

Manželův bratr, švagrová, jejich dvě děti a tři vnoučata. Jejich pravidelná nedělní návštěva mi už od pátku nahání husí kůži. Musím si poradit.

Můj manžel pochází z velké rodiny, kde bylo zvykem se neustále navštěvovat. Společně trávili narozeniny i svátky, Vánoce a všechny důležité události. Po smrti sestry a rodičů mu zbyl jen jeden mladší bratr. Ti ostatní se rozutekli po světě nebo se odrodili. Jak jim závidím!

Ani dva na to všechno nestačí

Můj muž totiž o to víc na svém bratrovi a jeho celé rodině lpí. Neustále mu volá a často ho navštěvuje. Několik let mu zadarmo dřel na stavbě jeho domku a nyní mu chodí pomáhat se stavbou garáže. Aby toho nebylo málo, zve celou jejich rodinu k nám na neděli.

Martyrium pro mě začne už brzy ráno, kdy musím začít vařit a péct. Vždyť nasytit tolik krků není jen tak! „Marti, co budeme dneska obědvat?“ ptá se manžel s železnou pravidelností už v šest, abychom to všechno stihli.

Pomáhá mi, což o to, ale tak po chlapsku. Vyndá ze spíže těžké pekáče nebo přinese ze sklepa brambory. Maximálně na zahradě něco načeše nebo vykope. A také, abych nezapomněla, zabije pár slepic na polévku nebo králíků na omáčku.

Vařím jako závodka

To ostatní už je na mně. Jedna kachnička nestačí, musí být minimálně dvě. Jeden pekáč je taky málo a polévku chystám v pětilitrovém hrnci! Příbuzenstvo se dostaví minimálně v počtu pět osob – prarodiče a jejich tři vnučky. Jsou živé, jen co je pravda! Hned po obědě, místo siesty, mě čeká příprava svačiny.

Jejich babička ale jen sedí a nechá se obskakovat. Švagr zajde vždycky ještě dál. Klidně si usne v mém křesle! Pochrupuje a my se kolem něho plížíme, abychom ho náhodou nevyrušili.

„Chudák, je za celý ten týden unavený,“ lituje ho manžel, a jde ho dokonce přikrýt dekou, aby ten šedesátiletý cvalík nenastydnul.

Do toho všeho začnou řádit ty jejich holky. Neuplyne týden, kdy by něco nerozbily nebo neztratily. I ten náš chudák pes se před nimi schovává do boudy! Když se „zadaří“, přijdou i rodiče holek, to je nás sedm. Zvu samozřejmě i svoje děti a vnoučata. Občas přijdou, a to je nás patnáct.

Je to k zbláznění

Připadám si jako malá hospoda. Jen pípa chybí. „Venouši, co si takhle někam vyjet? Nebo alespoň vyjít? Do přírody,“ snažila jsem se po dobrém manželovi domluvit. On ale nikdy nechtěl ani slyšet. Později jsem to zkusila po zlém: „Já už tu dřinu nevydržím!

To nevidíš, že nás ti tvoji drahoušci jen využívají?“ Můj křik mi nebyl nic platný.

Manžel se na mě osopil, že jsem nenávistná a nepřející. Prý mu chci rozbít jeho rodinu. Mám ho moc ráda, ale příbuzní mě štvou. Rozčilují. Nevím, jak se jich zbavit. Jak se osvobodit. Mám také přece právo na svůj život a odpočinek!

Kamarádky pro mě mají spoustu rad, ale žádná není ta pravá. Chci jen svůj klid.

Vzpomínám na staré dobré časy

Jak ho dosáhnout? Nevím. A tak peču, vařím, smažím a patlám dorty. Asi až do smrti to jiné nebude. Když se kolem jedenácté rozezvučí zvonek u dveří nebo ozve bouchání, zvedá se mi žaludek nechutí. Už vím, co se ozve:

„Švagruše, tak co bude dobrého?“ Manželův bratr jedl totiž spoustu vtipné kaše. Alespoň on si to myslí. Jeho žena je ještě horší.

Není jí trapné si říct o výslužku. „Marti, zabal mi těch pár chlebíčků s sebou. Tak nějak už se mi nevejdou do žaludku!“ Jediné, co mě těší, je pomyšlení na pondělí. To jdu totiž do práce.

Nabídli mi malý úvazek v místní samoobsluze, kde jsem coby prodavačka strávila za pultem s lahůdkami skoro dvacet let. Byla jsem tam tak šťastná!

Asi se přece jen rozvedu

Svého času mi dokonce říkali žena za pultem, podle toho seriálu. Všichni to ale mysleli v dobrém, kolegyně i zákazníci. O svačině jsem si vždycky šla koupit jeden obložený chlebíček a klábosila.

Také jsem měla starosti, jako všichni ostatní, a dokonce jsem se těšila do důchodu. Kdybych bývala jen tušila, co mě čeká!

Nemohu pochopit, jak mě může vlastní manžel takhle týrat. Vím, že to tak nemyslí, ale mám mu to čím dál víc za zlé. Bojím se, že naše manželství neskončí dobře. Koho si manžel vybere, až bude muset volit?

Marta K. (67), Zlín

Předchozí článek
Související články
2 minuty čtení
Letošní Dušičky byly strašné. Zjistila jsem totiž, že můj vnuk je hrozný lump. To poznání mě zasáhlo tak, že už několik dní nemohu spát. Letos jsem se na hřbitov vypravila sama. Vždycky mě doprovázela dcera, ale v tomto roce ležela po operaci v nemocnici. Můj dospívající vnuk mi oznámil, že o víkendu má brigádu. Takovou, na které si vydělá dost peněz. Pochválila jsem ho, že si při studiu snaží
3 minuty čtení
Nic se nemá přehánět. Co měla má ubohá vnoučata ze všech svátků, narozenin a různých oslav, když je jejich matka přísná vegetariánka? Když si můj syn Tomáš přivedl domů Elišku, zdála se mi jako rozumná holka. Byla fajn. Ovšem jen do chvíle, než jsem začala nosit na stůl. Celá z toho, co viděla, zezelenala, rozklepala se a házela významné pohledy na syna. Nenapadlo mě, proč to dělá. Až mi to osv
5 minut čtení
Dodnes si pamatuji, jak si se mnou děda hrál, vyřezával mi hračky. Pak ale najednou zmizel a nikdo mi nedokázal říct, proč se to stalo. Byla jsem malá a děda byl takový můj parťák, který si se mnou uměl opravdu hrát. Měla jsem jen jeho, druhý s námi nebyl. Babičky byly vlídné, ale spíš se staraly o domácí pohodu, uvařily, pečovaly, ale nebyly tak odvážné jako děda. Byl to člověk, který uměl spr
4 minuty čtení
Když mi dcera oznámila, že třináctiletá Eliška už ke mně nebude chodit každou středu po škole, urazila jsem se. Středy byly přece vždycky naše! Nejdřív jsem ji vyzvedávala ze školky, později ze školy, dělala jí palačinky, pomáhala s úkoly a poslouchala všechny ty dětské starosti. „Eliška už má svůj program,“ vysvětlovala mi dcera Lenka. „Chce chodit s holkama ven a přihlásila se na volejbal.
3 minuty čtení
Celé dospívání se mému Filipovi posmívali, on však šel za svým snem a přáním stát se ženou! Dnes je úspěšný a já jsem na něj moc pyšná! Už od dětství byl náš nejstarší synek, Filip, poněkud zvláštní. Bavil se vždy spíše s děvčaty, klučičí hry ho nebavily. Jednoho večera, když jsem přišla z práce domů, jsem se stala svědkem dramatické hádky Filipa s jeho otcem. Syn seděl v křesle a usedavě plaka
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
V zimě pozor na ledviny
panidomu.cz
V zimě pozor na ledviny
Jsou náchylné k prochladnutí a případný zánět není nic, o co by člověk stál. Ale o ledviny bychom tak jako tak měli pečovat celoročně. Pro tělo jsou nesmírně důležité a mají více funkcí než jen filtrování a vylučování škodlivin. – Produkují hormony, které ovlivňují krevní tlak i tvorbu červených krvinek. – Udržují v rovnováze minerály
Poslední velká bitva v Británii se strhla na vřesovišti
historyplus.cz
Poslední velká bitva v Británii se strhla na vřesovišti
Pravému křídlu Karlovy armády se podařilo narušit britské linie. Vzbouřenci toho ale nedokážou využít, jejich levé křídlo kvůli bažinatému terénu postupuje jen velmi pomalu. Britové přisunou na ohrožený úsek bojiště posily a vrhnou se do rozhodujícího protiútoku… Vrátit Stuartovce na britský trůn chtěli už v roce 1715, jejich povstání ale skončilo neúspěchem. Znovu to jakobité,
Hýčká si Brožovou teď bohatý developer?
nasehvezdy.cz
Hýčká si Brožovou teď bohatý developer?
Jak se říká, každé zlo je pro něco dobré? Herečka Kateřina Brožová (58) byla sice často spojována s exmanželem, podnikatelem Zdeňkem Tomanem (65), dosud se ale návrat k němu nepotvrdil. Nyní by ale
Znaménko jako zlé znamení
nejsemsama.cz
Znaménko jako zlé znamení
Většina znamének je neškodná. Některá ale mohou být prvním varováním před melanomem – nádorem, u kterého hraje včasné odhalení zásadní roli. Naučíme vás jednoduchou pomůcku, jak je rozeznat. Zrcadlo, řekni, zda je má kůže v pořádku… Tak bychom se měli jednou za čas zeptat a zkontrolovat všechny pihy, bradavičky či znaménka, co jich na těle máme. Právě to nám může