Lži mého manžela mi lásku nadlouho znechutily. Nechtěla jsem muže ani vidět,
až do té doby, než se objevil Ivan.
Když vám někdo před svědky slíbí vztah na celý život, nemusí to být ještě záruka toho, že to tak skutečně bude. Každý z nás v životě určitě dal spoustu různých slibů, které nemohl nebo nechtěl splnit, možná proto, že se mu zdály jednoduše zbytečné. A přesně takový se zřejmě zdál i manželský slib mému muži.
Krásné první roky
Láska, věrnost, úcta v dobrém i zlém, to se u nás nekonalo. V našem manželství to bylo spíše „zrada, lež a výsměch v dobrém i zlém“, přičemž to „dobré“ už dávno vzalo zasvé. Přitom, když jsme se brali, to byl nejlepší chlap pod sluncem.
Starostlivý, vtipný i roztomile nesmělý. Ještě dlouho po svatbě jsme bydleli u jeho rodičů. To nebylo nic příjemného, zvlášť, když se nám narodily děti a v domě nebylo, kam se hnout. Paradoxně to ale bylo nejšťastnější období našeho manželství.
Změnil se k nepoznání
Za pár let manžela povýšili a konečně jsme se přestěhovali. S vyšší pozicí i platem mu ale narostlo ego. Vzpomínám, jak se mě před lety styděl i oslovit, a teď najednou začal prohánět sukně, povyšovat se nad ostatní a jeho péče o rodinu byla ta tam.
Není větší ponížení, než když je vám muž nevěrný a pak vám s úsměvem lže do očí, opakovaně. Stále jen sliboval a zanedlouho se vytasil s další lží, o tom kde a s kým byl.
Žádost o rozvod
Nebylo to fér, nejen vůči mně, ale i vůči našim dětem, které všechno vnímaly. Naposledy jsem ho žádala, aby myslel na nás a on tehdy jen s otráveným výrazem řekl:
„Nefňukej pořád!“ A tak jsem „nefňukala“, podala jsem žádost o rozvod a žádného chlapa nechtěla už ani vidět.
Moje důvěra v muže byla ta tam. Upnula jsem se na výchovu svých dětí, a to bylo to jediné, co mě zajímalo. Případné nápadníky jsem tedy poklonkovala už při prvním pokusu, aby bylo jasné, že u mě jim pšenka nepokvete. Roky plynuly a najednou byly děti dospělé.
Syn se oženil a brzy přišel s žádostí o ruku i nápadník mé dcery. Na zásnubách jsem poprvé poznala jeho otce. Jmenoval se Ivan a svého syna vychoval sám, když mu zemřela žena. Stále se usmíval a s grácií sobě vlastní mě celý večer bavil.
Šarmantní vdovec
Když se druhý den u mých dveří objevil s krásnou kyticí, přistihla jsem se, že nemůžu z tváře sundat ten notoricky známý přiblblý úsměv. Pryč byly mé zásady. Stále častěji jsme se scházeli.
Oficiálně, abychom doladili detaily veselky našich mladých. Neoficiálně, protože nám spolu bylo tak dobře. A ještě než se rozezněly svatební zvony, už jsem se k němu stěhovala. Je to naše druhá šance a my jsme ji chytili za pačesy.
Hana S. (61), Česká Lípa
