Domů     Na všechno je nyní dost času!
Na všechno je nyní dost času!
5 minut čtení

Honíte se a chcete všechno stihnout. Najednou a hned. Přitom ignorujete varovné signály těla, že to nezvládá. Pak musí přijít poslední varování.

Položila jsem mobil na stolek a dopila svou odpolední kávu. Volala kamarádka celá zoufalá, že se musí omluvit, že dneska nestíhá ke mně přijít. Nezlobím se. Musím se nad tím jen pousmát. Je to ale smutný úsměv, protože mám o kamarádku obavy. Je celá vystresovaná a snaží se zvládat snad deset věcí najednou.

Nedokáže být trochu v klidu nad věcí. Zastavit se a rozhlédnout se kolem sebe. Nejde životem jen tak proletět. Na to je příliš krátký. Nevyčítám jí to. Vždyť jsem byla také taková. Ale bojím se, aby nedopadla jako já.

Chtěla jsem to dělat po svém

Už jako dítě jsem toho „stíhala“ opravdu hodně. Dobré známky ve škole, pěvecký a keramický kroužek, tenis, kytara… Lítala jsem z jednoho do druhého a všichni mě za to moc chválili. Nestěžovala jsem si. Bavilo mě to, co dělám, a ničeho jsem se nechtěla vzdát.

Problém byl ale od samého začátku v tom, že jsem si nastavila příliš vysokou laťku. A v dětství, to byl teprve začátek mé honby za skvělou a naprosto dokonalou osobou. Byl to můj velký životní cíl. I když jsem hned od začátku dost tvrdě narážela na odpor svého okolí.

Super žena neláká

Obdiv okolí, jak to všechno zvládám, se totiž postupně měnil v odtažitost. Zvlášť na vysoké škole mi dávalo okolí najevo, jak je svou přílišnou energií štvu. Jak jim vadí má neustálá iniciativa.

I kluci se mi raději vyhýbali, protože se obávali, že se mnou neudrží krok. Alespoň takto mi to objasnila moje kamarádka. Jediná, kterou jsem vlastně měla. Já ale byla ve svém živlu a žádné limity jsem si nedávala.

Objevil se skvělý mužský

Když jsem poznala Viléma, zdál se být tím nejskvělejším chlapem pod sluncem. Moje hyperaktivita mu nevadila. Také si rád dělal věci po svém. Měl různé koníčky a partu kamarádů. To náš vztah vyvažovalo. Začali jsme spolu chodit a po mé promoci jsme se vzali.

Dnes už vím, že chyba se stala hned na začátku. Já sice Viléma považovala pro mě za vhodného partnera, ale opravdová zamilovanost a láska v tom nebyla. Myslím, že na tom byl Vilém podobně, ale nechci mu křivdit.

Všechno klape, jak má

Po narození dcery jsem se vžila do role super matky, super manželky a super ženy. Všechno jsem chtěla mít perfektní a dokonalé. Zvládala jsem to celkem dobře. Ale za jakou cenu! Všem matkám spolužáků mé dcery, jsem lezla strašně na nervy svou „dokonalostí“. Když jsem například upekla dceři k narozeninám třípatrový dort.

Děti, které byly na oslavě, ho pak chtěly k narozeninám také upéct. Manželovi zase vadilo, že když přišel domů unavený z práce, chtěla jsem si jít s ním zaběhat nebo třeba jít do divadla. Někdy jsme se kvůli tomu i pohádali.

Nevydržel to a odešel

Když bylo dceři devět let, Vilém požádal o rozvod a odešel od nás. Náš rozchod proběhl hladce a bez velkých emocí. Vlastně jsem toho ani moc nelitovala.

Věděla jsem, že to s dcerou zvládneme, a soustředila jsem se na práci, kde se mi naskytla příležitost posunout se dál.

A já zase chtěla být super pracovnice. A tak jsem místo manželovi a kamarádkám začala lézt na nervy svým kolegům v práci.

Chtěla jsem to „stihnout“

Vždy jsem si potrpěla na to, že chodím všude včas. A všechny jsem kvůli tomu peskovala.Ten osudný den se ale nic nějak nevedlo. Byla jsem stále ve skluzu, protože byla ve skluzu i městská doprava.

Když jsem konečně uviděla přijíždět tramvaj, vrhla jsem se bezmyšlenkovitě do vozovky a utíkala, co jsem mohla. Něco mě srazilo k zemi a víc si nepamatuji.

Moje druhé narozeniny

Od té doby slavím 10. března mé druhé narozeniny. Po srážce s autem mě ještě včas dovezli do nemocnice. Při první operaci mi museli amputovat nohu. Dva dny poté jsem zkolabovala a prožila klinickou smrt.

Mé srdce se zastavilo a já celých 25 minut plula v neznámu. Teprve, když jsem znovu přišla k životu, jsem pochopila, co všechno se stalo.

Znovu na startovní čáře

Můj život se obrátil vzhůru nohama. Seděla jsem na invalidním vozíku, zdrcená, zoufalá, bez energie a chuti do života. Dcera už byla naštěstí dospělá a mohla se o mě postarat. Ale já měla stejně pocit, že už nic nemá smysl. Byl ze mě jednonohý mrzák.

A když jsem se poprvé uviděla v zrcadle, jak visím na berlích a snažím se stát na jedné noze, chtěla jsem všechno vzdát.

Lepší kamarád než manžel

Pak se ale objevil Vilém. Podruhé rozvedený otec desetiletých dvojčat. Začal mě pravidelně navštěvovat a postupně mě přiměl, abych se sebou něco dělala. Začala jsem rehabilitovat, naučila se chodit s protézou, našla si vhodnou práci na kratší úvazek.

S Vilémem jsme jezdili na výlety. Letos jsme byli i u moře. Jsou z nás výborní kamarádi. Vilémovi lépe sedí role přítele než manžela. I on je spokojený, protože prý vždy chtěl ženu, o kterou by se mohl starat. Život je zkrátka plný překvapení. A tak je třeba si ho beze spěchu užívat.

Vendula K. (64), Brno

Související články
3 minuty čtení
Pracovala jsem na obecním úřadě skoro třicet let. Za tu dobu jsem poznala spoustu lidí, ale na Marii nezapomenu. Byla to drobná žena s věčně zarudlýma rukama, které jí v zimě popraskaly od studené vody a čisticích prostředků. Uklízela u nás. Každé ráno přišla ještě před sedmou, tiše pozdravila a pustila se do práce. Jednou jsem ji zastihla sedět na chodbě před kanceláří. V ruce držela obálku a 
3 minuty čtení
Celý život jsem prožila v jedné vesnici tady u nás. A teď mám najednou odejít. To mi nemohou udělat. Vytrhnout mě z místa, kde mám své kořeny. Narodila jsem se tu, chodila do školy, pracovala na místním statku a později na poště. Znala jsem každou cestu, strom i prasklinu v chodníku před kostelem. Když jsem byla mladá, připadalo mi, že svět končí až někde za kopcem. A vůbec mi to nevadilo. V lé
3 minuty čtení
Myslela jsem si, že v zaměstnání strávím ještě pár spokojených let. Jenže kvůli ošklivým pomluvám jsem nakonec odešla do důchodu dřív. Práci v nemocniční jídelně jsem milovala. Někdo se možná podiví, co může člověka tolik bavit na každodenním vaření, ale já se do zaměstnání opravdu těšila. Měly jsme tam dobrou partu, znaly jsme se léta. Když se začal blížit důchod, vůbec se mi odcházet nechtělo
3 minuty čtení
Na tetu Alenu si pamatuji od nejútlejšího dětství. Byla krásná, chytrá, milá a já si představovala, že až vyrostu, budu jako ona. Pak jsem to nechtěla. Bylo mi sedm let, když teta čekala miminko. Já se těšila, že budu mít malého bratrance nebo sestřenici, celá rodina o tom mluvila. Jenže pak se stalo něco hrozného. Dítě se nenarodilo. Teta potratila. A tehdy se v ní něco zlomilo. Stále byla „no
4 minuty čtení
Po těch společných letech jsem si myslela, že manžela znám jako své boty. Jenže pak zemřel a na povrch vyplavaly věci, o kterých jsem neměla tušení. Nebyli jsme dokonalý pár. Hádali jsme se kvůli penězům, dětem i tomu, že Milan zásadně nechával mokrý ručník na posteli. Přesto jsem mu věřila. Byl to můj nejlepší přítel, člověk, kterého jsem potřebovala. Milovala jsem ho a byla přesvědčená, že i 
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Je čas zabezpečit chalupu
panidomu.cz
Je čas zabezpečit chalupu
Řada z nás své chaty a chalupy opouští s prvními sychravými dny, ti nejodolnější s koncem roku. Nějaký čas sem nepojedeme. Jak si při loučení se sousedy říkáme, uvidíme se, až přiletí špačci. Jenže to znamená, že naše opečovávaná hnízdečka zůstávají pár měsíců bez dozoru. A to je příležitost pro nevítané návštěvníky. Pryč s lákadly Zkušení
Sladký život? Raději ne!
nejsemsama.cz
Sladký život? Raději ne!
Jsou cukry, o kterých víte a v rámci zdravého životního stylu se jim vyhýbáte, a pak ty skryté, o kterých mnohdy nemáte tušení. Většina z nás jako první při zahájení hubnutí vysadí sladké. Omezit sladké limonády, sušenky a čokolády, to je v pořádku a schválí vám to každý, kdo se zdravou výživou zabývá. Na cukry jsou ale obzvlášť bohaté některé druhy ovoce nebo potraviny,
Generál Viest: Beneš ho poslal do jámy lvové
historyplus.cz
Generál Viest: Beneš ho poslal do jámy lvové
Němci je našli. Obklíčili celou vesnici a hrozí, že ji vypálí! Generál Viest se raději vzdá. Nechce dopustit, aby nacisté zmasakrovali desítky civilistů. Je zatčen, krutě vyslýchán a zavražděn v koncentráku. Do Pohronského Bukovce se německé komando později vrátí a za podporu partyzánů se místním obyvatelům stejně pomstí. Vždycky o sobě tvrdil, že je Čechoslovákem.
Jitka Čvančarová se ve svém těle cítí skvěle
nasehvezdy.cz
Jitka Čvančarová se ve svém těle cítí skvěle
Herečka Jitka Čvančarová (48) v poslední době doslova září. Na křtu nové knihy její dlouholeté kamarádky Báry Nesvadbové (51) překvapila nejen svěžím vzhledem, ale také výrazně štíhlejší postavou.