Domů     Chtěli jsme být dobrými rodiči
Chtěli jsme být dobrými rodiči
5 minut čtení

Všude čtu dojemné příběhy o tom, jak si bezdětní rodiče adoptovali dítě a našli nový smysl života. Mně adoptovaný syn ale rozbil manželství.

S Honzou jsme všechno plánovali. Napřed jsme chtěli vystudovat, potom trochu cestovat, najít si dobré místo a věnovat se kariéře, postavit dům a pak si pořídit rodinu. Všechno šlo jako po másle, až na tu rodinu.

Plánovali jsme dvě děti

Měli jsme oba dobře placená zaměstnání a dobře našlápnutou kariéru, procestovali půl světa a nakonec se přestěhovali do vlastního domu na okraji Prahy. Ten jsme plánovali velkoryse, nechyběly dva prostorné dětské pokoje.

Bylo mi skoro čtyřicet a konečně jsem si připadala připravená na mateřství. Uběhl rok, uběhly dva, tři a stále se mi nedařilo otěhotnět. Lékařka mě uklidňovala, že po pětatřicítce je to bohužel normální, a doporučila zkusit umělé oplodnění.

„Někdy je to v hlavě,“ usmála se na mě, „mám totiž spoustu případů žen, které se rozhodly pro umělé oplodnění a ještě před začátkem léčby otěhotněly.“ Tři cykly umělého oplodnění nevyšly. Třikrát naděje, která po pár týdnech skončila. Bylo nám skoro pětačtyřicet a já jsem začala propadat zoufalství.

To nebyl náš případ

Navíc jsem už v té době začínala pociťovat příznaky menopauzy, zřejmě jako důsledek hormonální léčby před umělým oplodněním. Byla jsem psychicky na dně a opravdu zoufalá. Poprvé v životě jsem neměla svůj život vůbec pod kontrolou.

„Dito, vyřešíme to jinak. Vždyť je tolik dětí, které nemají rodinu. Zkusíme adopci,“ překvapil mě Honza.

Sice jsem o tom přemýšlela, ale pro tak důležitý životní krok musí být stoprocentně rozhodnutí oba a já si do té doby myslela, že Honza není ten typ, který by chtěl vychovávat cizí dítě.

Dostali jsme tříletého

Prošli jsme dlouhým procesem, kdy nás zkoumali psychologové. Bylo nám jasné, že vzhledem k věku máme šanci už jen na starší dítě. Požadavky jsme si nedali žádné. „Kdo na nás vyjde, toho budeme mít rádi,“ usmál se Honza.

Dva dny po mých dalších narozeninách jsme se dočkali! Čekal na nás skoro tříletý chlapeček Tomášek, a to byla výhra. Nejdřív jsme za ním jezdili do kojeňáku, pak u nás několikrát zůstal přes noc. Bylo jasné, že Tomášek je zanedbaný a trochu opožděný.

Matka se ho zřekla až v jeho dvou letech, po dětských domovech měla další čtyři děti, každé s jiným otcem. Řekli nám, že je alkoholička a příležitostná prostitutka a že Tomáška porodila doma.

Chtěli jsme začít znova

My si z toho nic nedělali a nebrali to vážně. Tady je nová startovní čára pro nás i pro Tomíka, od této chvíle patří k nám! Kdyby to ale bylo tak jednoduché, jak jsme si představovali. Tomášek celé noci proplakal.

Naučit ho chodit na záchod nebo na nočník trvalo půl roku. Skoro nemluvil, občas byl agresivní.

Ostatních dětí na dětském hřišti se bál nebo je bil. Věnovala jsem se mu celé dny. Honza se z práce vracel pozdě a unavený, už také nebyl nejmladší, přesto se snažil si s Tomáškem hrát. Po nějaké době jsme se dokonce objednali k dětské psycholožce. Ta diagnostikovala těžké ADHD a sklony k agresivnímu chování.

Nic jsme netušili

„Musíte být důslední, zároveň z vás váš syn musí cítit lásku a oporu.“ To se lehce řekne, ale jak to udělat? Teprve teď jsme si uvědomili, že netušíme, jakou genetickou zátěž si Tomík nese.

Na doporučení psycholožky jsme ho dali do školky, když mu byly čtyři a půl roku.

Každé odpoledne jsem ho vyzvedávala se sevřeným žaludkem, co se zase dozvím. Ostatní děti se ho prý bály, protože je pořád něčím mlátil po hlavě. Do žádné činnosti ve školce se nezapojil.

Jen náhodou mu učitelka sebrala pastelku těsně předtím, než s ní stihl píchnout Aničku do oka. Na Ondráška vylil teplý čaj, Terezku kousl do nohy. Co když má biologického otce násilníka, nebo dokonce vraha? „Vždyť my o tom dítěti nic nevíme!“ zkonstatoval s hrůzou manžel.

Žádné řešení nevidím

Místo do normální školy nastoupil Tom do speciální, jak se dřív říkalo, do zvláštní. I tam ale od začátku „vynikal“, bohužel agresivitou. Teď chodí do šesté třídy a je téměř nezvladatelný. V jednom záchvatu vzteku shodil ze schodů Honzův tablet a můj fén.

Manžel se doma objevuje čím dál méně. Doneslo se ke mně, že se kolem něj točí mladičká asistentka. Je jen otázkou času, než přijde se žádostí o rozvod. A co já? To mám zůstat sama se zlým klukem, který mě prokazatelně nemá rád?

Dita R. (54), Plzeň

Předchozí článek
Související články
2 minuty čtení
Letošní Dušičky byly strašné. Zjistila jsem totiž, že můj vnuk je hrozný lump. To poznání mě zasáhlo tak, že už několik dní nemohu spát. Letos jsem se na hřbitov vypravila sama. Vždycky mě doprovázela dcera, ale v tomto roce ležela po operaci v nemocnici. Můj dospívající vnuk mi oznámil, že o víkendu má brigádu. Takovou, na které si vydělá dost peněz. Pochválila jsem ho, že si při studiu snaží
3 minuty čtení
Nic se nemá přehánět. Co měla má ubohá vnoučata ze všech svátků, narozenin a různých oslav, když je jejich matka přísná vegetariánka? Když si můj syn Tomáš přivedl domů Elišku, zdála se mi jako rozumná holka. Byla fajn. Ovšem jen do chvíle, než jsem začala nosit na stůl. Celá z toho, co viděla, zezelenala, rozklepala se a házela významné pohledy na syna. Nenapadlo mě, proč to dělá. Až mi to osv
5 minut čtení
Dodnes si pamatuji, jak si se mnou děda hrál, vyřezával mi hračky. Pak ale najednou zmizel a nikdo mi nedokázal říct, proč se to stalo. Byla jsem malá a děda byl takový můj parťák, který si se mnou uměl opravdu hrát. Měla jsem jen jeho, druhý s námi nebyl. Babičky byly vlídné, ale spíš se staraly o domácí pohodu, uvařily, pečovaly, ale nebyly tak odvážné jako děda. Byl to člověk, který uměl spr
4 minuty čtení
Když mi dcera oznámila, že třináctiletá Eliška už ke mně nebude chodit každou středu po škole, urazila jsem se. Středy byly přece vždycky naše! Nejdřív jsem ji vyzvedávala ze školky, později ze školy, dělala jí palačinky, pomáhala s úkoly a poslouchala všechny ty dětské starosti. „Eliška už má svůj program,“ vysvětlovala mi dcera Lenka. „Chce chodit s holkama ven a přihlásila se na volejbal.
3 minuty čtení
Celé dospívání se mému Filipovi posmívali, on však šel za svým snem a přáním stát se ženou! Dnes je úspěšný a já jsem na něj moc pyšná! Už od dětství byl náš nejstarší synek, Filip, poněkud zvláštní. Bavil se vždy spíše s děvčaty, klučičí hry ho nebavily. Jednoho večera, když jsem přišla z práce domů, jsem se stala svědkem dramatické hádky Filipa s jeho otcem. Syn seděl v křesle a usedavě plaka
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
V zimě pozor na ledviny
panidomu.cz
V zimě pozor na ledviny
Jsou náchylné k prochladnutí a případný zánět není nic, o co by člověk stál. Ale o ledviny bychom tak jako tak měli pečovat celoročně. Pro tělo jsou nesmírně důležité a mají více funkcí než jen filtrování a vylučování škodlivin. – Produkují hormony, které ovlivňují krevní tlak i tvorbu červených krvinek. – Udržují v rovnováze minerály
Poslední velká bitva v Británii se strhla na vřesovišti
historyplus.cz
Poslední velká bitva v Británii se strhla na vřesovišti
Pravému křídlu Karlovy armády se podařilo narušit britské linie. Vzbouřenci toho ale nedokážou využít, jejich levé křídlo kvůli bažinatému terénu postupuje jen velmi pomalu. Britové přisunou na ohrožený úsek bojiště posily a vrhnou se do rozhodujícího protiútoku… Vrátit Stuartovce na britský trůn chtěli už v roce 1715, jejich povstání ale skončilo neúspěchem. Znovu to jakobité,
Hýčká si Brožovou teď bohatý developer?
nasehvezdy.cz
Hýčká si Brožovou teď bohatý developer?
Jak se říká, každé zlo je pro něco dobré? Herečka Kateřina Brožová (58) byla sice často spojována s exmanželem, podnikatelem Zdeňkem Tomanem (65), dosud se ale návrat k němu nepotvrdil. Nyní by ale
Znaménko jako zlé znamení
nejsemsama.cz
Znaménko jako zlé znamení
Většina znamének je neškodná. Některá ale mohou být prvním varováním před melanomem – nádorem, u kterého hraje včasné odhalení zásadní roli. Naučíme vás jednoduchou pomůcku, jak je rozeznat. Zrcadlo, řekni, zda je má kůže v pořádku… Tak bychom se měli jednou za čas zeptat a zkontrolovat všechny pihy, bradavičky či znaménka, co jich na těle máme. Právě to nám může