Myslela jsem si, že je to od osudu hloupý vtip. První manžel byl proutník a ten druhý? Vždycky může být hůř!

Vdávala jsem se mladá. Muž mi řekl na rovinu, že bude mít dále své přítelkyně, a já ať si dělám co chci. A já na takovou „obchodní“ podmínku přistoupila. Starala jsem se o malého synka, a manžel si aktivně odskakoval.

Pak to ale přesáhlo hranice, a já se dostala do zdravotních problémů. Takový „vztah“ mi nevyhovoval. Manželství skončilo.Ten, kdo mi tenkrát pomohl nejvíce, byl svědek mého manžela.

Hlavou do zdi

Byl tak úžasný, vtipný a kamarádský, že jsem se do něj musela zamilovat. Znovu jsem si oblékla bílé šat a uvěřila v lásku. Synovi jsem přivedla domů nevlastního otce, se kterým si rozuměl. Brzy se narodil druhý syn. Můj muž se choval fantasticky, o jiné ženy nejevil zájem.

A tak jsem usnula na vavřínech. Náš synek už dostával rozum a ten starší chodil do školy, když mi manžel sdělil tu novinu. Chystal se odejít. Sbalil si kufr a zmizel za svým přítelem, kterého bláznivě miloval. Dívala jsem se na sebe do zrcadla a pak ještě déle na dno sklenky.

Velká rodina

Je neuvěřitelné, jak dokáže čas ulámat i ty nejdrsnější hroty. Manžel byl i nadále milý a starostlivý. Pokračoval v zájmu o děti, jako by se nic nestalo. A do našeho rodinného programu zapojit i svého přítele.

Protože to byl člověk přátelský a tak trochu bláznivý, zamilovaly si nového strýčka mé děti. Stal se jejich kamarádem, na kterého se pravidelně ptaly.

Stali jsme se jednou velkou spokojenou, byť trochu nestandardní, rodinou, ve které i manželův partner měl své místo. A tak je tomu vlastně dodnes.

Z mého manželství se stalo přátelství na život a na smrt, s manželem i jeho druhem. Pravidelně se mi chodí oba svěřovat a taky si stěžovat jeden na druhého.

Synové už mají své rodiny a já jsem vlastně šťastná, že ani jeden není po tatínkovi – ten první je své ženě věrný a druhý miluje ženy rozhodně více, než muže.

Jana (66), Praha