Potíže s naším Honzou byly vlastně odjakživa. Můj bratr byl totiž už v dětství nezvladatelný. Bohužel to nikdo důsledně neřešil.

Otevřely se dveře a slyším svoje jméno. Mám teď na kolečkovém křesle vjet do soudní síně a svědčit proti Honzovi. Proti vlastnímu bratrovi, který mě na invalidní vozík dostal.

A to všechno před očima našich starých rodičů, kteří si nedali říct a k soudu přišli.

Snad si myslí, že mi jejich přítomnost zabrání říct pravdu. Že zase budeme všichni krýt mého násilnického bratra. Tak jako jsme to dělali celý život. Ne, už nebudu nic skrývat a řeknu pravdu.

Šikana od dětství

Můj bratr Honza byl o čtyři roky starší. Ale rozhodně to nebyl bratr, který by svou malou sestřičku ochraňoval před světem. Naopak. Dělalo mu velké potěšení utahovat si ze mě, strašit mě a ubližovat mi.

Bral mi hračky, lechtal mě, až jsem se počurala, a pak jsem se za to hrozně styděla. Zavíral mě také do tmy na záchod. Dodnes z toho trpím klaustrofobií. Několikrát jsem si stěžovala rodičům, ale ti nad tím vždy jen mávli rukou. Prý jsou to normální klukoviny a já to tak musím brát.

Bratr mě zneužíval

Jenže šikana a i fyzické napadání se z bratrovy strany postupně zvyšovalo. Když jsem pak byla starší, začal mě různě osahávat a nutil mě, abych já osahávala jeho. S tím jsem se samozřejmě už těžko mohla svěřovat rodičům.

Ti totiž stále viděli Honzu růžovými brýlemi. On ale navenek skutečně dokázal být docela společenský, zábavný a působil dojmem slušného, i když trochu víc energického mladíka.

Násilí neutečeš

Když mi bylo třináct let, Honza mě znásilnil. Pohrozil mi zároveň, že když jen ceknu, že mě zabije. Věřila jsem, že je toho schopen, a mlčela jsem jako hrob. Opakovalo se to pak ještě několikrát.

Když jsem se pak na střední škole nastěhovala do jiného města na internát, myslela jsem, že jsem se bratra konečně zbavila. Byl to velký omyl. Občas se u nás u školy objevil na motorce a já s ním musela jít a dělat, co on chtěl. Nešlo jen o sex. Často ho bavilo mě jen tak psychicky týrat.

Nic ho nezastavilo, stále mě pronásledoval

Když jsem se vdala a měla rodinu, trochu se stáhl. Myslela jsem, že už bude konečně klid. Jenže můj bratr měl v celém svém životě potíže. Střídal zaměstnání, protože nikdo nevydržel, a dost často ho vyhodili sami. Navíc začal brát drogy. A tak bylo jasné, že potřebuje peníze.

Začal mě vydírat. Když mu prý nedám prachy, řekne mému manželovi, co jsme spolu prováděli. A já to prý dělala dobrovolně a moc jsem si to užívala! Měla jsem z něj takovou hrůzu, že jsem věřila, že by vše podal tak věrohodně, že tomu každý uvěří.

Surově mě mlátil hlava nehlava

Před půl rokem za mnou bratr opět přišel. Byl v nějakém velkém průšvihu a chtěl po mně 100 000. No, ty jsem samozřejmě neměla. Byl strašně rozzuřený. Začal mě mlátit a řval, že ty prachy ze mě dostane. Využil toho, že doma nikdo nebyl.

Smýkal se mnou po kuchyni. Podařilo se mi vstát, ale pak do mě strčil a já jsem pozpátku upadla na hranu stolu. Něco křuplo a já se zhroutila do tmy. Můj bratr mi přerazil páteř a já ochrnula na dolní polovinu těla. Svět se mi převrátil vzhůru nohama.

Helena D. (52), Plzeň