Nemohli jsme se dostat ven z tajemného světelného kruhu. Začala jsem se bát, že na tom místě zůstaneme uvězněni až do rána.
Nečekané situace nás mohou potkat i na romantické noční procházce. Byla jasná letní noc a my jsme se s manželem Petrem vraceli z romantické procházky zpátky do kempu, kde jsme měli na prodloužený víkend pronajatou chatičku.
Pozorovali jsme noční oblohu
Nikam jsme nespěchali, občas jsme se zastavili a pozorovali hvězdy na obloze. Do kempu to bylo ještě skoro kilometr, a protože se začínalo poměrně rychle ochlazovat, rozhodli jsme se vzít to zkratkou přes pole. A právě tam se nám stalo něco strašného a nevysvětlitelného.
Záhadné světlo nás oslepovalo
Byli jsme zhruba v půlce pole, když se kolem nás zničehonic rozzářilo ostré světlo. Překvapeně jsme se s Petrem zastavili. Světlo přicházelo odkudsi shora nad námi, ale nebylo možné vidět, z jakého zdroje. Úplně nás oslepovalo.
Zděšeně jsem se manžela ptala, co to je. Nejprve odpověděl, že asi vrtulník, ale nebyl slyšet žádný zvuk. Vůbec se mi to nelíbilo, a tak jsem vzala manžela za ruku a snažila jsem se nás oba dostat z toho světelného kruhu, který nás obklopoval.
Manžel zachoval chladnou hlavu
Zjistili jsme ovšem, že to vůbec nejde! Dalo se dojít pouze k jeho obvodu – asi tak dvacet kroků. Potom nám v dalším pohybu vždy zabránila nějaká tajemná síla. Manžel měl vždy pro strach uděláno a neztrácel hlavu ani tentokrát.
V první řadě se mě snažil uklidnit, což se mu povedlo, když jsem viděla, že nepanikaří. Držel mě kolem ramen a říkal mi, že počkáme, co se bude dít.
Kolem nás zůstával světelný kruh
Napadlo mě, že to jsou možná nějací mimozemšťané. Můj muž tuhle myšlenku nezavrhl. Zopakoval jen, že ať je to, co je to, nic špatného se nám v tuhle chvíli neděje – samozřejmě kromě toho, že nemůžeme pokračovat v cestě!
Po chvilce čekání, kdy se situace neměnila, se světlo pomalu začalo vytrácet, alespoň to nad námi. Kolem nás ale dál zůstával na zemi matný světelný kruh. Kdykoliv jsme z něho chtěli vykročit, nešlo to.
Zkoušeli jsme to po celém jeho obvodu, ale marně. Jako bychom se pokoušeli projít zdí nebo spíš skleněnou stěnou, protože jsme okolí kruhu viděli, včetně hvězd na obloze a nejasné záře na konci pole, která pocházela od světel kempu.
Neměli jsme tušení, co se děje
Pokud se člověk dostane do nějaké nepříjemné situace, určitě mu vždy pomůže, když ví, proti čemu bojuje. Díky tomu si pak vybere způsob, jakým chce situaci řešit. My jsme ale prožívali něco, o čem jsme nikdy neslyšeli a čemu jsme vůbec nerozuměli.
Proto jsme neměli nejmenší tušení, jak se z toho dostat. A naděje na to, že by někdo šel kolem po té polní cestě, ze které jsme předtím sešli, byla opravdu minimální. Bála jsem se, že se z té nevysvětlitelné pasti do východu slunce nedostaneme.
Marně jsme volali o pomoc
Byli jsme uprostřed toho světelného kruhu asi hodinu, když se na polní cestě objevili nějací lidé. Viděli jsme tedy spíš jejich stíny, ale šlo evidentně také o nějakou dvojici, která využila letní noci k procházce.
Začali jsme na ně s manželem volat, a to dost hlasitě. Ti lidé se ale naším směrem ani neobrátili. Vypadalo to, že nás neslyší a ani nevidí.
Neviděli nás!
S Petrem jsme si k vlastní hrůze uvědomili, že kdyby dotyční viděli ten světelný kruh, v jehož středu jsme stáli, museli by být přinejmenším překvapení.
Světlo ale bylo nejspíš jen uvnitř tajemného kruhu a kolemjdoucí tak hleděli do tmy, jako bychom na poli vůbec nestáli! Při
tomhle pomyšlení mi přeběhl po zádech mráz a srdce mi začalo tlouct ještě silněji a rychleji.
Světlo náhle zmizelo
Uběhla další asi hodina a půl. Můj manžel se snažil brát onu záhadnou situaci stále s klidem, i když jsem na něm viděla, že je z toho také celý nesvůj. Mě se však začínala zmocňovat stále větší obava, že se ze světelného kruhu nedostaneme nikdy.
Tyto mé černé myšlenky se naštěstí nenaplnily. Pár minut nato zničehonic světlo kolem nás zmizelo. Najednou jsme opět stáli pod širým nebem, ve tmě. Nedůvěřivě jsme udělali pár kroků, a když jsme zjistili, že jsme volní, do kempu jsme se doslova rozběhli.
Odpověď asi nenajdeme
S Petrem jsme se chtěli o svůj neuvěřitelný zážitek podělit s jedněmi známými, s nimiž jsme se předtím dali v kempu do řeči. Ti už ale spali. My jsme té noci neusnuli a skoro do rána jsme se dohadovali, co jsme to vlastně prožili. Na žádné rozumné vysvětlení jsme ale nepřišli.
O několik dnů později jsme si v jedněch bulvárních novinách přečetli, že té noci lidé spatřili nad krajinou podivný světelný objekt. Nabízí se tedy otázka: že by se té noci nad polem přece jen objevily záhadné bytosti z jiné planety?
Lenka S. (57), Znojmo
