Domů     Svojí věštbou nás zachránila
Svojí věštbou nás zachránila
3 minuty čtení

Jako většina lidí, ani já jsem nevěřila různým proroctvím. Tomu, aby se zlověstné proroctví naplnilo, zabránila šťastná náhoda!

Dlouhá léta jsme bydleli na Liberecku v jedné menší vesnici. Žilo se nám tam dobře, fungovalo tam slušné spojení a na nákupy jsme jezdili autem. Zdálo se, že zbytek života strávíme právě tam. Pak mě ale jedna kamarádka varovala před nebezpečím.

Nechala jsem se přemluvit

Radana byla věštkyní a podle toho, co říkali lidé, její proroctví opravdu vycházela. Já o výklad budoucnosti nikdy příliš nestála, ale Radana mě tak dlouho přemlouvala, až mě jednoho dne přesvědčila, abych si také nechala předpovědět svoji budoucnost.

Varovala mě před nebezpečím

Prostřednictvím různých metod mi říkala celkem obecné věci. Pak ale přišla se závažnými slovy a varováním, že pokud se nemám s manželem, synem a snachou ocitnout v nebezpečí, měla bych se co nejrychleji přestěhovat. Pokud tak do roka neučiním, může se stát něco, čeho bych potom litovala.

Příliš jsem tomu nevěřila

Naléhala jsem na kamarádku, aby mi prozradila něco konkrétnějšího o té hrozbě, ale odpověděla, že mi víc říct nemůže, že přesně neví. Dospěla jsem proto k závěru, že se jednalo jenom o takové řeči, a nebrala jsem to nikterak vážně.

Stěhování kvůli práci

Uplynulo půl roku, když můj muž dostal možnost pracovat v Praze. Nabídka to byla velice zajímavá. Hodně by si finančně polepšil, nemohl by ale samozřejmě dojíždět.

Měl o tu práci skutečně veliký zájem, a tak nás nakonec všechny přesvědčil, že když prodáme náš dům, můžeme si v hlavním městě koupit dva byty.

A právě takto jsme to i udělali. V den, kdy jsme opouštěli naši malou vesnici, jsem si vzpomněla na slova kamarádky a řekla si, že jsem vlastně tu její věštbu uposlechla. I když jsem té věštbě nevěřila, tak i přesto se mi svým způsobem ulevilo.

Přišla velká povodeň

Na život ve velkoměstě jsme si zvykali jen pomalu. Měl své výhody, jako třeba spoustu obchodů a kulturu, ale i nevýhody. Praha mi připadala hrozně uspěchaná.

Pomalu se blížil konec termínu, ve kterém by se býval náš život ocitl v ohrožení, kdybychom zůstali na původním místě.

A pak přišly katastrofální povodně! Řeka poblíž domu, kde jsme bydleli, se rozvodnila a stálo to život nového majitele, kterému jsme dům prodali.

Už si ničím nejsem jistá

Dodnes nechápu, jak mohla kamarádka něco takového tušit. Skutečně mohla vědět, že k nějaké katastrofě dojde, nebo to byla jen nešťastná náhoda? Tak či tak, od té doby už nejsem k podobným předpovědím tak slepá.

Kdoví, možná opravdu existuje nějaká vyšší moc či schopnost, pomocí které mohou někteří lidé vidět do budoucnosti!

Šárka T. (58), Praha

Související články
3 minuty čtení
Tušila jsem, že s naším domem není něco v pořádku. Jako dítě jsem dokonce viděla ducha. Měla jsem ale zbraň v podobě hudby. U nás bylo vždycky něco jinak. Domem se často linuly neznámé zvuky. Praskající podlahové parkety či noční rozsvěcení světel nebylo nic neobvyklého. Někdy bych dala i ruku do ohně za to, že se v domě někdo prochází. Abych všechny ty zvuky přehlušila, naučila jsem se usín
5 minut čtení
V době, kdy jsem přestala věřit té nepříjemné věštbě, přišel šok ze strany, odkud bych to bývala nikdy nečekala! Kam až mi paměť sahá, moje kamarádka Vlasta se vždycky zajímala o výklady snů, čtení z ruky, astrologii a další podobné věci. Vykládala sobě i známým Na střední škole dokonce začala sama vykládat – nejprve karty jen pro sebe, později i pro svou rodinu a okolí. Její věštění jí s
3 minuty čtení
Když jsem přišla o muže, vnuk mi daroval k narozeninám kotě. I když kočky ráda nemám, nakonec jsem za ni byla ráda. S manželem jsme vychovali dceru Soňu, která nám dala tu největší radost – vnouče. Erik je mým světlem. Miluji ho celým svým srdcem. Byl vždy trochu jiný než ostatní děti v jeho věku. Chce znát odpověď na otázky, které mně samotné dělají problém. Je nebývale zvědavý a chytrý. Ta
3 minuty čtení
Netušila jsem, jak krásně dokáže podzimní příroda kouzlit. Při tom pohledu jsem zapomněla na smutek a starosti. Mé nemocné tělo se jako zázrakem začalo léčit. Když jsem se vdala podruhé, tak mi bylo pětačtyřicet let. Děti jsem už měla velké a můj druhý muž také. Další jsme neplánovali. Byl to pro mě tehdy náročný rok, protože se na nás začaly sypat problémy ze všech stran. Nejhorší bylo, že se
3 minuty čtení
Jako malá holčička jsem slýchávala, že dům mých prarodičů přitahuje neštěstí a straší v něm temný stín. Málem jsem té povídačce uvěřila také. Když jsem byla malá, bydleli jsme v domě u prarodičů, protože mí rodiče tehdy jako chudí novomanželé neměli na bydlení. Babička mi tehdy vyprávěla o zlu, které v domě sídlí. Jako dítě jsem valila oči a všemu věřila. Prateta i místní mi to potvrdili. Ka
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Je čas zabezpečit chalupu
panidomu.cz
Je čas zabezpečit chalupu
Řada z nás své chaty a chalupy opouští s prvními sychravými dny, ti nejodolnější s koncem roku. Nějaký čas sem nepojedeme. Jak si při loučení se sousedy říkáme, uvidíme se, až přiletí špačci. Jenže to znamená, že naše opečovávaná hnízdečka zůstávají pár měsíců bez dozoru. A to je příležitost pro nevítané návštěvníky. Pryč s lákadly Zkušení
Jak zatočit s chloupky ve tváři
nejsemsama.cz
Jak zatočit s chloupky ve tváři
Znáte to. Naneseme na obličej make-up, a rázem je vidět každý chloupek, který byl předtím sotva znát. Co dělat, abychom se jich zbavily, šetrně, bez podráždění? Depilace, nebo raději epilace? O depilaci se jedná, když odstraňujeme jen viditelnou část chloupků žiletkou či depilačním strojkem, epilací se jich zbavujeme i s kořínky. První způsob je určitě pohodlnější, ale krátkodobé řešení. Jak
Uhlídá si Dyková svého muže?
nasehvezdy.cz
Uhlídá si Dyková svého muže?
Herečka Tatiana Dyková (48) ze seriálu Případy mimořádné Marty měla zřejmě důvod, proč svého muže Vojtěcha Dyka (41) nechtěla pustit do soutěže StarDance. Jeho účast jí totiž dělala od začátku těž
Polští odbojáři se mstili za vězně z Pawiaku
historyplus.cz
Polští odbojáři se mstili za vězně z Pawiaku
Pawiak pomstíme! Právě tento nápis zaplaví ke konci roku 1942 varšavské ulice. Polští odbojáři už mají plné zuby toho, jak nacisté zacházejí s vězni v místním žaláři, a rozhodnou se okupantům pustit žilou. Vyšlápnou si na obyčejné bachaře i na tu nejodpornější nacistickou „svini“!   Stavět se začíná v roce 1830 a dokončena je o šest let