Byla to záhada. Kroky na chodbě, nikoho jsem tam ale nikdy neviděla. Jedna kolegyně utekla, druhá je nadšená, že máme v práci ducha.

Jsem vyučená zdravotní sestra, ale po dvaceti letech práce v nemocnici jsem nastoupila jako ošetřovatelka do domova seniorů. Budova je hezká a plná světla. Při každé noční směně se ale někdo prochází chodbami.

Přes den je nás v budově hodně, při noční službě se ale počet zaměstnanců výrazně sníží a je ticho. Zlověstné. Když jsem v domově pracovala už dva měsíce, našla jsem jednou v noci odvahu a vyšla ze sesterny zjistit, kdo z pacientů se nám v noci courá patrem.

Když jsem otevřela dveře, nikoho jsem neviděla. Prošla jsem celé patro, ale nic. Pro jistotu jsem obešla všechny pokoje. Každý ležel ve své posteli a spal. Vrátila jsem se zpátky na ošetřovnu. Sotva jsem usedla, ozvaly se kroky zase. A nebyl to už jeden člověk, byli dva.

Jedny kroky lehké a tiché, druhé rázné. „Slyšíš to taky?“ zeptala jsem se Jitky, která tu noc měla se mnou službu. „Někdo se nám asi vzbudil,“ řekla a vyrazila na obhlídku. Stejně jako já prošla celé patro a pokoje. „Nikde nikdo,“ ohlásila.

Jsou to duchové?

Při každé další noční směně jsem zažívala to samé. Dupot těžkých bot a šouravé tiché kroky. Kolegyně Jitka z toho byla na prášky. Tvářila se tak vyšinutě, že jsme pochopili, co si myslí. „Ty myslíš, že by to mohl být nějaký duch?“ zeptala jsem se jí přímo.

Jitka pokývala významně hlavou. „Jsem o tom přesvědčená,“ řekla dramaticky. Poté si u vedení vynutila, že chce sloužit jen přes den. Místo ní ke mně na noční směny přiřadily mladičkou Elišku.

„Víš o tom, že jsou tady duchové?“ řekla mi hned první službu. „Jak to víš?“ dělala jsem, že nevím, o čem je řeč. „Ty neslyšíš ty kroky? To jsou duchové, cítím to,“ tvářila se nadšeně.

Zahynuli za války

Plus toho byl, že se nebála práce v noci. A pak mi jeden pacient řekl, že duchy dokonce viděl. Ty tiché kroky patří prý mladé ženě, nejspíš ošetřovatelce, a ty těžké nějakému vojákovi.

Oba na této chodbě prý kdysi dávno, za druhé světové války během bombardování, zahynuli.

Lenka (59), Plzeň