Manžel byl takový tyran, že jsem od něho utekla i s dítětem. Dluhy se na mě začaly hrnout ze všech stran a já je dlouho nedokázala řešit.

Jednoho dne jsem si sbalila tašky, nasedla s malou dcerkou do auta a odjela od muže, který mě trápil. První dva měsíce jsem žila z úspor, pak si sehnala práci.

Byla dost špatně placená, já zoufalá z toho, že nemám nic kloudného na sebe, že si nemůžu dát v restauraci ani polévku.

tak jsem jednou nezaplatila nájem, a všechno utratila. V tu chvíli mi bylo dobře, jenže pak se z mých dluhů stala noční můra. Vzala jsem si několik úvěrů, ty pak nezvládla splácet.

V momentě, kdy jsem konečně našla slušně placenou práci a těšila se, jak si polepšíme, my účetní oznámila, že mi plat obstavil exekutor. Ukončila jsem zaměstnanecký poměr a začala fakturovat na živnostenský list. Jenže moje dluhy rostly. Když mě chytil revizor, nedokázala jsem zaplatit pokutu.

Byla jsem v pasti

Dostala jsem šílený strach, že mi vezmou malou, jelikož nám zbývalo sotva na holé přežití. Pak jsem poznala Tomáše. Slušně vydělávajícího počítačového experta, kterému nevadilo, že mám dítě. Byl nejlepším mužem mého života. Když jsme jednou vedli rozhovor, všechno jsem mu svěřila.

Děsila jsem se, že náš vztah okamžitě ukončí. Ale zachoval se jako chlap. Navrhl, že se můžu s dcerkou přestěhovat k němu a že mám použít celou svoji výplatu na úhradu svých závazků. Snad poprvé po sedmi letech jsem klidně spala.

Trpělivý a tak hodný…

Konečně jsem v sobě našla sílu a sedla nad dopisy od věřitelů a dala dohromady dlužnou částku. Vyšplhala téměř na milion. Kdyby nebylo Tomáše, tak bych se v tom čísle utopila. I takhle mi bylo jasné, že se moje splátky potáhnou minimálně patnáct let. Ale už se mi nechtělo utíkat.

Nemohla jsem si Tomáše vzít, protože by pak automaticky zodpovídal za mé minulé dluhy. A to bych se hanbou propadala!

Žili jsme ale dál šťastně, bývalý manžel mi dal pokoj a ztratil se někde ve světě, dcera dospěla a mé dluhy se zkrátily natolik, že já budu moci svému Tomášovi říct to kouzelné ano. Čeká na to trpělivě…

Viola (56), Opava