Domů     Nebál se ničeho, ani svatby!
Nebál se ničeho, ani svatby!
3 minuty čtení

Třídní hezoun si s námi domluvil půlnoční setkání na hřbitově. Odvaha se mu ale vytratila, a tak místo sebe poslal kamaráda.

Odjakživa mám ráda hřbitovy. Čas se tu zastavil, nemá žádný význam. Sedávám na lavičce, poslouchám zpěv ptáků a přemýšlím o životě – nikde se tak dobře nepřemýšlí o životě jako právě na hřbitově.

Když jsem kdysi dávno chodila na střední školu, tuhle zálibu se mnou sdílela nejlepší kamarádka Hana.

Líbil se všem holkám

Právě na hřbitově jsme sdělily jedna druhé, že za nejhezčího spolužáka shodně považujeme Romana. „Ale co je to platný,“ hlesla jsem smutně, „ten by si o mě neopřel ani kolo.“ Hana mě napomenula, že takhle bych o sobě neměla mluvit.

Jenže to byla pravda. Vysoký, atraktivní blonďák, který nosil značkové oblečení. A já? Máma mi zrovna přešila svůj černý kabátek z mládí. Když jsem si ho oblékla a podívala se na sebe do zrcadla, rozbrečela jsem se.

Byla to výzva

V naší třídě se vědělo, že s Hanou věčně sedáváme na hřbitově a dlouze si tam povídáme. Zčistajasna se k nám o přestávce k mému úžasu vydal sám Roman, který se se mnou ani s Hanou zpravidla nebavil, a povídá: „Jít ve dne na hřbitov, to umí kde kdo.

Ale o půlnoci tam jde jen skutečný frajer.“ Pokrčila jsem rameny: „Klidně bych tam o půlnoci šla. Vůbec by mi to nevadilo.“

Sraz o půlnoci

Ve skutečnosti mi bylo jasné, že pokud budu nucena jít do sídla mrtvých, až budou hodiny na kostelní věži odbíjet půlnoc, umřu strachy. „Tak domluveno,“ zasmál se dlouhán. „Sejdeme se o půlnoci na hřbitově. Přijďte, holky, přesně, jinak se to nepočítá. Musí to být o půlnoci, to se probouzejí upíři.“

Přeběhl mi po zádech mráz. Byl listopad, uplakané dušičkové počasí. Už v pět hodin odpoledne tma jako v pytli. Pane bože, co si počnu? Taková hrůza! V půl dvanácté jsem se vyplížila ze dveří, Hana, ta vylezla oknem.

Sešly jsme se na konci ulice. Ves byla zalitá strašidelným měsíčním světlem. Pouliční lampy nesvítily, tehdy se úzkostlivě šetřilo. Měly jsme naštěstí každá baterku. Ještě že nebyl úplněk. Srpek zlatého měsíce visel na černé obloze a starostlivě nás pozoroval.

Vtípek, který nás sblížil

Když jsme dospěly ke hřbitovním dveřím a já vzala za kliku, Hana vykřikla: „Panebože, to nejde!“ A pak vzala nohy na ramena. Já jsem statečně vešla na hřbitov, ale zhasla mi baterka. Byl slyšet zvon. „Romane,“ zašeptala jsem, když jsem spatřila siluetu. „Nejsem Roman!“ zvolala děsivým hlasem silueta.

To už jsem pelášila ze hřbitova, zvony duněly. Nazítří se to vysvětlilo. Roman nikam nešel, dělal si z nás legraci, ničema. Poslal místo sebe Karla. Ten se nebál ničeho, ani svatby.

Brali jsme se o mnoho let později, ale naše známost začala oné půlnoci na hřbitově.

Anna D. (60), Kokořínsko

Související články
3 minuty čtení
Posvícenská tancovačka byla v našem městečku proslulá. Že tu však najdu báječnou životní lásku, to jsem netušila. V sokolovně byla cítit vůně koláčů a levného parfému. Tancovačka začínala, a já ho spatřila. Stál u barového pultu, v košili s vyhrnutými rukávy. Většího fešáka jsem nikdy neviděla. Hrála veselá dechovka a on se smál vtipu své společnice, krásné blondýnky, která se k němu tiskla jak
3 minuty čtení
Návštěvy hřbitova pro mě byly rituálem vzpomínek na zesnulého manžela. Pak jsem si tam všimla osamělého staršího muže. Po smrti mého manžela se pátky staly mým malým svátkem, tichým a osobním rituálem. Oblékla jsem si šedý kabát a vzala kytici frézií. Na hřbitově jsem si pak v myšlenkách povídala s manželem o všem, co se změnilo i co zůstalo při starém. Kývnutí na pozdrav Před časem jsem
3 minuty čtení
Když jsem ho poprvé spatřila na podzimním plese, měla jsem pocit, že se na zastavil čas. V sále voněly chryzantémy, za vysokými okny se snášelo barevné listí. Orchestr právě začal hrát valčík. Stál u dveří v tmavém obleku, trochu nesměle se usmíval a já nedokázala odtrhnout oči od jeho tváře. Bylo mi osmnáct a do té chvíle jsem si myslela, že láska na první pohled existuje jen v románech, které
3 minuty čtení
Opravdová láska neznamená, že toho druhého spoutáte. Naopak, je potřeba dát mu prostor a volnost. Pak se k vám bude rád vracet. S Karlem jsme spolu prožili pětačtyřicet let. Myslela jsem si, že až zestárneme a děti odejdou z domu, budeme si užívat jeden druhého. Jenže poslední dobou byl můj muž stále mlčenlivější. U večeře hleděl do talíře a na otázky odpovídal jen několika slovy. Snažila js
5 minut čtení
Měla jsem toho už tak akorát. Už jsem nemohla poslouchat další řeči o „ideálních“ nápadnících, které mi rodina neustále podstrkovala. Bylo mi tenkrát třicet dva let a byla jsem sama, bez partnera. Nevadilo mi to. Vždycky jsem se dokázala zabavit sama, měla jsem spoustu koníčků a přátel a chlapa jsem k životu ani nepotřebovala. Ovšem nátlak ze strany sestry a matky byl už pro mě neúnosný, a tak
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Hýčká Pfauserovou po rozchodu úžasný nový chlap?
nasehvezdy.cz
Hýčká Pfauserovou po rozchodu úžasný nový chlap?
Herečka známá ze seriálu Polabí či ZOO Nové začátky Denisa Pfauserová (37) nezahálí ani minutu? Je to teprve pár dní, co prasklo, že se po čtyřech letech rozešla s partnerem Martinem Kučerou, otcem
V zimě pozor na ledviny
panidomu.cz
V zimě pozor na ledviny
Jsou náchylné k prochladnutí a případný zánět není nic, o co by člověk stál. Ale o ledviny bychom tak jako tak měli pečovat celoročně. Pro tělo jsou nesmírně důležité a mají více funkcí než jen filtrování a vylučování škodlivin. – Produkují hormony, které ovlivňují krevní tlak i tvorbu červených krvinek. – Udržují v rovnováze minerály
Relaxace v českých lázních: Kam vyrazit za pohodou a zdravím?
nejsemsama.cz
Relaxace v českých lázních: Kam vyrazit za pohodou a zdravím?
Pobolívají vás klouby, záda, máte všeho až nad hlavu? Chce to lázně. Tady jsou alternativy těch nejlepších sanatorií u nás pro super odpočinek. Cítíte, že potřebujete vypnout a nechat se jen hýčkat? Teď je ideální čas na odpočinek v lázních. Pojďme se podívat, co vás ve kterých čeká. Zázračné léčivé účinky Nemusíte jezdit daleko. Česko je přímo lázeňskou velmocí
4 nejstarší národní parky: Do svatyně divočiny domorodcům vstup zakázán
historyplus.cz
4 nejstarší národní parky: Do svatyně divočiny domorodcům vstup zakázán
Frank se probouzí do svěžího srpnového rána. Udiveně hledí na skupinku ozbrojených indiánů na koních, kteří přijíždějí k jejich tábořišti u jižních gejzírů. Co tu dělají? Přece jim, turistům, slibovali tady v Yellowstonu opuštěnou panenskou přírodu.   Překvapení Franka Carpentera a jeho přátel, kteří jsou jedni z prvních turistů, jež přilákaly krásy Yellowstonského národního parku, je pochopitelné.