Domů     Nebál se ničeho, ani svatby!
Nebál se ničeho, ani svatby!
3 minuty čtení

Třídní hezoun si s námi domluvil půlnoční setkání na hřbitově. Odvaha se mu ale vytratila, a tak místo sebe poslal kamaráda.

Odjakživa mám ráda hřbitovy. Čas se tu zastavil, nemá žádný význam. Sedávám na lavičce, poslouchám zpěv ptáků a přemýšlím o životě – nikde se tak dobře nepřemýšlí o životě jako právě na hřbitově.

Když jsem kdysi dávno chodila na střední školu, tuhle zálibu se mnou sdílela nejlepší kamarádka Hana.

Líbil se všem holkám

Právě na hřbitově jsme sdělily jedna druhé, že za nejhezčího spolužáka shodně považujeme Romana. „Ale co je to platný,“ hlesla jsem smutně, „ten by si o mě neopřel ani kolo.“ Hana mě napomenula, že takhle bych o sobě neměla mluvit.

Jenže to byla pravda. Vysoký, atraktivní blonďák, který nosil značkové oblečení. A já? Máma mi zrovna přešila svůj černý kabátek z mládí. Když jsem si ho oblékla a podívala se na sebe do zrcadla, rozbrečela jsem se.

Byla to výzva

V naší třídě se vědělo, že s Hanou věčně sedáváme na hřbitově a dlouze si tam povídáme. Zčistajasna se k nám o přestávce k mému úžasu vydal sám Roman, který se se mnou ani s Hanou zpravidla nebavil, a povídá: „Jít ve dne na hřbitov, to umí kde kdo.

Ale o půlnoci tam jde jen skutečný frajer.“ Pokrčila jsem rameny: „Klidně bych tam o půlnoci šla. Vůbec by mi to nevadilo.“

Sraz o půlnoci

Ve skutečnosti mi bylo jasné, že pokud budu nucena jít do sídla mrtvých, až budou hodiny na kostelní věži odbíjet půlnoc, umřu strachy. „Tak domluveno,“ zasmál se dlouhán. „Sejdeme se o půlnoci na hřbitově. Přijďte, holky, přesně, jinak se to nepočítá. Musí to být o půlnoci, to se probouzejí upíři.“

Přeběhl mi po zádech mráz. Byl listopad, uplakané dušičkové počasí. Už v pět hodin odpoledne tma jako v pytli. Pane bože, co si počnu? Taková hrůza! V půl dvanácté jsem se vyplížila ze dveří, Hana, ta vylezla oknem.

Sešly jsme se na konci ulice. Ves byla zalitá strašidelným měsíčním světlem. Pouliční lampy nesvítily, tehdy se úzkostlivě šetřilo. Měly jsme naštěstí každá baterku. Ještě že nebyl úplněk. Srpek zlatého měsíce visel na černé obloze a starostlivě nás pozoroval.

Vtípek, který nás sblížil

Když jsme dospěly ke hřbitovním dveřím a já vzala za kliku, Hana vykřikla: „Panebože, to nejde!“ A pak vzala nohy na ramena. Já jsem statečně vešla na hřbitov, ale zhasla mi baterka. Byl slyšet zvon. „Romane,“ zašeptala jsem, když jsem spatřila siluetu. „Nejsem Roman!“ zvolala děsivým hlasem silueta.

To už jsem pelášila ze hřbitova, zvony duněly. Nazítří se to vysvětlilo. Roman nikam nešel, dělal si z nás legraci, ničema. Poslal místo sebe Karla. Ten se nebál ničeho, ani svatby.

Brali jsme se o mnoho let později, ale naše známost začala oné půlnoci na hřbitově.

Anna D. (60), Kokořínsko

Související články
3 minuty čtení
Návštěvy hřbitova pro mě byly rituálem vzpomínek na zesnulého manžela. Pak jsem si tam všimla osamělého staršího muže. Po smrti mého manžela se pátky staly mým malým svátkem, tichým a osobním rituálem. Oblékla jsem si šedý kabát a vzala kytici frézií. Na hřbitově jsem si pak v myšlenkách povídala s manželem o všem, co se změnilo i co zůstalo při starém. Kývnutí na pozdrav Před časem jsem
3 minuty čtení
Když jsem ho poprvé spatřila na podzimním plese, měla jsem pocit, že se na zastavil čas. V sále voněly chryzantémy, za vysokými okny se snášelo barevné listí. Orchestr právě začal hrát valčík. Stál u dveří v tmavém obleku, trochu nesměle se usmíval a já nedokázala odtrhnout oči od jeho tváře. Bylo mi osmnáct a do té chvíle jsem si myslela, že láska na první pohled existuje jen v románech, které
3 minuty čtení
Opravdová láska neznamená, že toho druhého spoutáte. Naopak, je potřeba dát mu prostor a volnost. Pak se k vám bude rád vracet. S Karlem jsme spolu prožili pětačtyřicet let. Myslela jsem si, že až zestárneme a děti odejdou z domu, budeme si užívat jeden druhého. Jenže poslední dobou byl můj muž stále mlčenlivější. U večeře hleděl do talíře a na otázky odpovídal jen několika slovy. Snažila js
5 minut čtení
Měla jsem toho už tak akorát. Už jsem nemohla poslouchat další řeči o „ideálních“ nápadnících, které mi rodina neustále podstrkovala. Bylo mi tenkrát třicet dva let a byla jsem sama, bez partnera. Nevadilo mi to. Vždycky jsem se dokázala zabavit sama, měla jsem spoustu koníčků a přátel a chlapa jsem k životu ani nepotřebovala. Ovšem nátlak ze strany sestry a matky byl už pro mě neúnosný, a tak
4 minuty čtení
Pozdní příchody, piliny na oblečení a neustálé výmluvy. Byla jsem přesvědčená, že je mi můj manžel Petr nevěrný. Ten teplý červencový večer měl být příjemným rodinným setkáním na zahradě. Všude voněla grilovaná zelenina, děti se smály a moje sestra Dana nadšeně vyprávěla o svých pracovních úspěších. Jenže já jsem v hrudi cítila ledovou úzkost. Židle mého manžela Petra byla už delší dobu práz
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Je čas zabezpečit chalupu
panidomu.cz
Je čas zabezpečit chalupu
Řada z nás své chaty a chalupy opouští s prvními sychravými dny, ti nejodolnější s koncem roku. Nějaký čas sem nepojedeme. Jak si při loučení se sousedy říkáme, uvidíme se, až přiletí špačci. Jenže to znamená, že naše opečovávaná hnízdečka zůstávají pár měsíců bez dozoru. A to je příležitost pro nevítané návštěvníky. Pryč s lákadly Zkušení
Sladký život? Raději ne!
nejsemsama.cz
Sladký život? Raději ne!
Jsou cukry, o kterých víte a v rámci zdravého životního stylu se jim vyhýbáte, a pak ty skryté, o kterých mnohdy nemáte tušení. Většina z nás jako první při zahájení hubnutí vysadí sladké. Omezit sladké limonády, sušenky a čokolády, to je v pořádku a schválí vám to každý, kdo se zdravou výživou zabývá. Na cukry jsou ale obzvlášť bohaté některé druhy ovoce nebo potraviny,
Generál Viest: Beneš ho poslal do jámy lvové
historyplus.cz
Generál Viest: Beneš ho poslal do jámy lvové
Němci je našli. Obklíčili celou vesnici a hrozí, že ji vypálí! Generál Viest se raději vzdá. Nechce dopustit, aby nacisté zmasakrovali desítky civilistů. Je zatčen, krutě vyslýchán a zavražděn v koncentráku. Do Pohronského Bukovce se německé komando později vrátí a za podporu partyzánů se místním obyvatelům stejně pomstí. Vždycky o sobě tvrdil, že je Čechoslovákem.
Jitka Čvančarová se ve svém těle cítí skvěle
nasehvezdy.cz
Jitka Čvančarová se ve svém těle cítí skvěle
Herečka Jitka Čvančarová (48) v poslední době doslova září. Na křtu nové knihy její dlouholeté kamarádky Báry Nesvadbové (51) překvapila nejen svěžím vzhledem, ale také výrazně štíhlejší postavou.