Nepochopím, že někdo dokáže druhému lhát a přitom se mu dívat zpříma do očí. Ale můj bratr je v tom přeborník. Klidně vám zapře i nos mezi očima.

Nemuselo to tak daleko dojít, ale teď už se nedá nic dělat. Dnes máme u soudu první stání. Já versus můj bratr Eda. Soudíme se o dědictví. Především o chalupu. O tu, na kterou vždy jen nadával. Kam nikdy nechtěl jezdit a něco tam dělat.

Rodinná chlouba

Naši chalupu v horách postavil můj praděda. Žili tam i hospodařili moji prarodiče. K babičce a dědovi jsem vždy moc ráda jako malá jezdila. K chalupě patří ještě nějaké pozemky a krásné horské louky.

Chodila jsem s dědou kosit trávu, sušit seno. Stáčela jsem s ním med od lesních včeliček. Naučila jsem se dojit krávu i osít babičce záhonky. Všichni jsme tu chalupu milovali, až na mého bratra.

Je to otročina!

Už jako malý kluk vzdoroval, když měl na chalupě, kam jsme za babi a dědou s rodiči pravidelně jezdili, něco udělat. Všichni jsme ochotně přiložili ruku k dílu a na čerstvém horském vzduchu se trochu unavili.

Eda to však nazýval víkendovými galejemi, otročinou. A když povyrostl, přestal jezdit. Vždy se na něco vymluvil. Na učení, na trénink…

Já jezdila stále

Ani jako dospělá jsem na chalupu nepřestala jezdit. Když zemřela babička a brzy na to děda, rozhodli se rodiče na chalupu odstěhovat. Částečně chalupu zrekonstruovali, oba si našli práci. Eda dál s ničím nepomohl. Až když se oženil, nastal náhlý zvrat.

Chamtivost je ovládla

Jeho praktická žena brzy zjistila, že chalupa je nejen rodinné dědictví, ale také zlatý důl. Hodnotné pozemky, exkluzivní lokalita. Už se tam viděla jako majitelka penzionku, která vyhlíží z okénka mezi záplavou barevných květů pelargonií. K tomu ale potřebovala souhlas mých rodičů.

Pěkné divadlo

Od té chvíle začali bratr se ženou a jejich synem jezdit na chalupu za rodiči. Z jejich návštěv se stávaly nechutné orgie rodinného štěstí, plné falše, lží a přetvářky. Švagrová byla ochotna udělat cokoli, jen aby si rodiče naklonila.

Ti žili celý život v domnění, že Eda o chalupu nemá zájem. Domnívali se tedy, že bude nejlepší, když přepíší chalupu na mě a Eda dostane byt a nějaké pozemky. Ale vše dopadlo jinak.

Oni zaváhali

Kvůli náhlému zvratu v chování Edy a jeho rodiny rodiče s přepsáním chalupy na mě váhali. Eda má rodinu a já jsem sama, bezdětná. Možná bychom se měli o chalupu podělit. Švagrová už dávala rodičům najevo, že chce začít s rekonstrukcí, a přizvala i architekta.

To mámu trápilo, protože by ráda zachovala chalupu v původním stavu. Pak onemocněla a brzy odešla definitivně. Táta to tu bez ní dlouho nevydržel, a tak došlo na dědické řízení.

Iva D. (52), Brno