Až v pozdním věku jsem se dokázala bláznivě zamilovat. Ten cit mě úplně pohltil. Postupně jsem se zamotávala do svých lží a výmyslů.

Jsem racionální člověk, z lásky jsem nikdy nedělala hlouposti. S manželem jsme měli vyrovnané manželství, ale už dávno tu nefungovalo erotično.

Když jsem odjížděla do lázní, manžel i děti mi s úsměvem a s velkou dávkou ironie radili, abych využila svobody a popustila uzdu lázeňským radovánkám.

Nikdo z nás to ale nebral vážně. Člověk ale nikdy nemá říkat nikdy. U vedlejšího stolu tam najednou seděl muž, který měl v sobě neodolatelné kouzlo. Jediný pohled do očí, zvedl se a šel ke mně…

Jako hrdličky

Země se mi zachvěla pod nohama. Všechny další dny jsme bez sebe neudělali krok, procházeli jsme se za ruce po kolonádě a večery se k sobě tulili. Najednou se dostavily pocity, které jsem nikdy nezažila.

Cítila jsem chuť na sobě všechno změnit. Moderní sestřih, gelové nehty. Neváhala jsem do všeho investovat. Pan inženýr měl stavební firmu, doma dům s nádhernou zahradou, a já byla jen obyčejná účetní.

A tak jsem dostala šílený nápad. Moje dcera byla lékařka a měla stejné jméno jako já. V peněžence jsem měla její vizitku. Vyndala jsem ji a své lásce věnovala. Od té chvíle jsem byla paní doktorka.

Užívala jsem si

Cítila jsem ty obdivné pohledy a užívala si oslovení „paní doktorko!“ Splnil se mi můj sen. Vždycky jsem si přála být lékařkou, ale nedokončila jsem ani maturitu. Přála jsem si, aby ten pobyt v ráji nikdy neskončil.

Ta chvíle ale přišla. S lázeňskou láskou a se svou chvilkou slávy jsem se musela rozloučit. Můj přítel si ale svůj lázeňský románek nenechal pro sebe. Naši lásku a mé lži, nalhala jsem mu i to, že jsem rozvedená, vzal vážně. V jeho manželství nastala krize.

Atakoval mou dceru v zaměstnání. Ta ho považovala za blázna. Brzy nato jí začaly chodit výhružné dopisy inženýrovy manželky a několik z nich dorazilo až na vedení nemocnice, kde dcera pracovala.

Nebohá dcera vůbec netušila, odkud vítr vane, a já si netroufala říct pravdu. Zeť začal být podrážděný.

V zajetí svých lží

Když už to došlo tak daleko, že chtěla dcera do celé záležitosti zapojit policii, musela jsem s pravdou ven. Bylo to pro mě velmi nepříjemné, a jak jsem se obávala, velmi ošklivě to zasáhlo můj vztah s manželem. Zeť se mnou od té doby nemluví, dodnes máme spolu napjaté vztahy.

Manžel nemohl uvěřit tomu, co slyší, ale pak se pod tlakem ostudy a své rodiny rozhodl, že se se mnou rozvede. Hrála jsem na čas a doufala, že se vše urovná. Čas všechno nakonec skutečně srovnal a my s manželem spolu zůstali. Dnes se tomu dokonce zasmějeme.

Eva (63), Ostrava