Vždycky jsem jí ty nádherné dlouhé vlasy záviděla. Každý kluk se za ní kvůli nim otočil. Musela jsem ji přesvědčit, aby se ostříhala.

Její nádherné dlouhé vlasy fascinovaly každého. Už ve školce je měla až pod zadek. V obličeji nebyla Iveta žádná krasavice, také postavu neměla dokonalou, ale ty vlasy! Za nimi se musel otočit každý.

Iveta měla proto kolem sebe mraky ctitelů, což jsem považovala za nespravedlnost. Já totiž byla v obličeji hezčí, měla dlouhé nohy a štíhlý pas. Jen na hlavě se mi styděla „počůraná sláma“.

I když jsem měla Ivetu ráda, přesto jsem ji občas kvůli těm jejím vlasům nenáviděla.

A když na ně přivábila i Michala z béčka, dostala jsem vztek. Tehdy mi nahrála nová učitelka češtiny Buštíková. Ivetě nadávala, že přes ofinu nevidí, že si kazí oči, a aby si ji nechala ostříhat. Nabídla jsem se, že to udělám.

Ježek

Iveta se na mě podívala s nadějí. „Ty bys to svedla?“ Odpověděla jsem, že moje teta je kadeřnice a já se od ní stříhat naučila – což byla lež. Nikdy jsem nikoho kromě panenek nestříhala. A tak jsme si sedly u mě doma a já začala stříhat.

Ofina byla křivá, musela jsem ji několikrát zastřihnout, abych zuby zarovnala. Nakonec byla tak krátká, že Ivetě trčela z čela. Zkoušela jsem pokračovat, ale bylo to jen a jen horší. Postupně jsem Ivetě vystříhala na temeni ježka. „Ukaž mi to už,“ žadonila.

Usmíření

Když to uviděla, dostala záchvat. Ječela a já byla ráda, že se otevřely dveře a v nich stála maminka. Když spatřila Ivetu, zmohla se na jediné: „Pane bože, co to je?“ Nezbylo než zavolat tetu kadeřnici, ale ani ona s mým výtvorem nic nesvedla.

„Naši mě zabijou!“ brečela Iveta a teta vyhodnotila jako jediné možné řešení ostříhat vlasy všechny. Byl to tehdy velký průšvih, všechno se řešilo až u ředitele školy a Iveta se mnou do konce školy nepromluvila.

Až po pěti letech, když jsme se sešly na třídním srazu a ona měla zase své krásné dlouhé vlasy, jsme se tomu zasmály.

Věra (55), Most