Domů     Odtrhli nás od sebe na dlouho
Odtrhli nás od sebe na dlouho
3 minuty čtení

Někdy se přihodí věci, které se zdají jako naprosto nemožné. Ale možné je zřejmě úplně všechno. My jsme toho důkazem.

V cukrárně se s Jaruškou moc rády scházíme. Ani jedna z nás nemá zrovna postavu modelky, a tak si klidně můžeme dát ten dortík. Klidně i dva. Dnes už si totiž můžeme beztrestně osladit život. Ale dlouho tomu tak nebylo. Bylo to dlouhé, smutné období.

Protože jsme se nějaký čas ani nesměly stýkat! Sestry, nejlepší kamarádky!

Nepovedená rodina

S Jaruškou jsme jednovaječná dvojčata a na svět jsme přišly do dost neharmonické rodiny. Začaly jsme to chápat hned, jak jsme začaly vnímat svět. Rodiče se neustále kvůli něčemu hádali, křičeli a občas se i poprali. Vlastně jsme se jich s Jaruškou dost bály. A snažily jsme se jim jít z cesty.

Oni se ale ve skutečnosti o nás dvě ani moc nezajímali. Viděli především sami sebe a své věčně nevyřešené a stále dokola se opakující spory. A pak si začali dělat naschvály, až přišel ten největší. Rodiče se rozhodli, že se rozejdou a každý si nechá jedno dítě.

Jak kus nábytku

Dělili si nás, jako když se dohadují, kdo si vezme tu stojací lampu a kdo gauč. Jaruška zůstala u mámy a mě si vzal otec. Od té chvíle jsme se přestaly vídat. My s tátou jsme se odstěhovali a já tak s mámou i sestrou ztratila kontakt.

U otce jsem byla tři roky. Mezitím měl s novou partnerkou další dvě děti.

On i ona dost pili a nás, děti, jim proto sociálka odebrala. Já šla do děcáku. Bylo mi devět. Kam šli mí nevlastní sourozenci, nevím. Proč si mě máma nevzala zpátky k sestře, jsem také nechápala. V děcáku jsem zůstala až do dospělosti.

Chtěla jsem hledat sestru, nikdo mi ale nic neřekl. Tak jsem to vzdala a postupem na Jarušku tak trochu zapomněla.

Neměla jsem šanci

Zbývala mi na ni jen mlhavá vzpomínka z doby, kdy nám bylo pět let. Život v děcáku nebyl zrovna růžový a já měla co dělat, abych tam obstála. Těšila jsem se, až budu dospělá. Ale brzy jsem pochopila, že postavit se na vlastní nohy není velká legrace.

Ještě před odchodem z děcáku jsem díky hodné paní vychovatelce měla zajištěnou práci i s ubytováním na ubytovně. I přesto to nebylo vůbec jednoduché. Neznámé prostředí, neznámí lidé, náročná práce, žádní kamarádi.

Byl jako můj otec

To trvalo asi tři roky, než jsem poznala Pavla. Už od pohledu mi připomínal mého otce. To mě mělo varovat. Mě to ale naopak docela lákalo, protože mi to dávalo falešný pocit domova, jistoty.

Rychle vzal nohy na ramena

Když jsem brzy otěhotněla, Pavla to vyděsilo, sebral se a zmizel neznámo kam. Syna jsem pak vychovávala až do dvanácti let sama. Pak jsem potkala Honzu, moje největší štěstí. Je o patnáct let starší, ale to je úplně jedno.

Pomohl mi vychovat syna, ke kterému se chová jako k vlastnímu dodnes. Ke mně se choval vždy úžasně. A tehdy jsem znovu začala skutečně žít a chtěla jsem najít svou setru. Manžel mi v tom začal intenzivně pomáhat. A povedlo se.

S Jaruškou jsme konečně zase spolu. Vídáme se několikrát do měsíce a jsme obě šťastné.

Zuzana R. (52), Brno

Související články
5 minut čtení
Myslela jsem, že mě už v mém věku žádné milostné dobrodružství nečeká. Ale ono přišlo a bylo dokonalé. Bohužel jen chvíli... Bude to už jedenáct let, co jsem ovdověla. Než mi zemřel manžel, nikdy jsem vlastně nežila sama. V dětství byl náš dům plný příbuzných, později jsem bydlela na internátě a po svatbě se kolem mě pořád někdo točil. A najednou bylo ticho. Nejhorší nebyly dlouhé večery, ale p
3 minuty čtení
Dopis od babičky hýčkám dodnes, nikdy bych ho nevyhodila ani neztratila. Skrývá totiž důležité poselství, které mi pomohlo žít dál. Když mi zemřela babička, měla jsem pocit, že se svět zastavil. Bylo mi osmadvacet, měla jsem práci, přátele i plány, ale všechno najednou ztratilo smysl. Babička byla mým bezpečným přístavem. Když mě něco trápilo, poznala to dřív, než jsem promluvila. „Srdce se
3 minuty čtení
Pracovala jsem na obecním úřadě skoro třicet let. Za tu dobu jsem poznala spoustu lidí, ale na Marii nezapomenu. Byla to drobná žena s věčně zarudlýma rukama, které jí v zimě popraskaly od studené vody a čisticích prostředků. Uklízela u nás. Každé ráno přišla ještě před sedmou, tiše pozdravila a pustila se do práce. Jednou jsem ji zastihla sedět na chodbě před kanceláří. V ruce držela obálku a 
3 minuty čtení
Celý život jsem prožila v jedné vesnici tady u nás. A teď mám najednou odejít. To mi nemohou udělat. Vytrhnout mě z místa, kde mám své kořeny. Narodila jsem se tu, chodila do školy, pracovala na místním statku a později na poště. Znala jsem každou cestu, strom i prasklinu v chodníku před kostelem. Když jsem byla mladá, připadalo mi, že svět končí až někde za kopcem. A vůbec mi to nevadilo. V lé
3 minuty čtení
Myslela jsem si, že v zaměstnání strávím ještě pár spokojených let. Jenže kvůli ošklivým pomluvám jsem nakonec odešla do důchodu dřív. Práci v nemocniční jídelně jsem milovala. Někdo se možná podiví, co může člověka tolik bavit na každodenním vaření, ale já se do zaměstnání opravdu těšila. Měly jsme tam dobrou partu, znaly jsme se léta. Když se začal blížit důchod, vůbec se mi odcházet nechtělo
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Skořápka plná zdraví
panidomu.cz
Skořápka plná zdraví
Při pohledu na ořechy nejspíš pomyslíte na kalorie. A to je chyba. Jak vlašské, tak i lískové patří k nejdravějším plodům, které u nás rostou. A právě teď je jejich doba. Věříte na superpotraviny? U vlašských ořechů to není víra, ale skutečnost. Mají tak neobyčejně blahodárný vliv na zdraví, že bychom je měli jíst, samozřejmě
Vyrostl kostel tajně komunistům přímo pod nosem?
historyplus.cz
Vyrostl kostel tajně komunistům přímo pod nosem?
Je rozhodnuto! Senetářov na Blanensku bude vystěhován. Němci chtějí v jeho katastru za okupace zřídit vojenskou střelnici. Místní lidé přesto neztrácejí víru, že se sem jednou vrátí. Dají si slib, který se jim po mnoha letech a starostech podaří naplnit!   „Při poslední bohoslužbě v roce 1944 jsme si slíbili, že pokud se někdy vrátíme,
Krémová zelňačka s bramborami a sýrem
nejsemsama.cz
Krémová zelňačka s bramborami a sýrem
Zelňačka nemusí být těžká a mastná. Tahle verze je jemnější, krémová a uzený sýr jí dodá překvapivě výraznou chuť. Ingredience pro 4 osoby: 500 g bílého zelí 400 g brambor 1 cibule 1 mrkev 1 stroužek česneku 1 l zeleninového vývaru 150 ml smetany na vaření 120 g uzeného sýra 1 lžíce másla 1 lžička kmínu ½ lžičky sladké papriky sůl a pepř petrželka
Jandová se zamilovala, a teď vůbec neví, jak dál?
nasehvezdy.cz
Jandová se zamilovala, a teď vůbec neví, jak dál?
Už roky platí, že ve StarDance vzniká mnoho nových lásek. Možná jedna z dalších čeká zpěvačku Martu Jandovou (52). Jejím tanečním partnerem je totiž Martin Prágr (32). V soutěži už tančil s několika