Domů     Můj syn, hrdina, už nežije
Můj syn, hrdina, už nežije
5 minut čtení

Na Petra jsem moc pyšná, udělal, co musel. To ale nezmírní mou bolest. Tak moc mi chybí. A nikdy si nepřestanu vyčítat, že byl tam, kde byl, kvůli mně.

Zahradní branka se pomalu otevírá a po cestičce ke mně trochu nejistě kráčí Leo. Drobný mladý muž, tak kolem dvaceti. Je na něm znát velké napětí a rozpaky. A oceňuji, že s tou schůzkou souhlasil. I on má jistě rozporuplné pocity z našeho setkání.

Oba cítíme vinu, i když každý kvůli něčemu jinému. Nikdy v životě bychom se nebyli potkali, nebýt mého syna Petra.

Lidem je třeba pomoci

Když byl Péťa malý, snažili jsme se ho s manželem vychovávat co nejlépe. Věděl, že se má pustit starší člověk sednout v autobuse, pustit první do dveří, pomáhat s těžkou taškou. Slabšího že je třeba bránit.

Byla to ta základní pravidla slušného chování, která jsme mysleli, že by měl respektovat. Ale hlavní vliv na něj měl můj otec, jeho děda.

Pravidelné návštěvy

Můj otec se po smrti mé maminky rozhodl, že se přestěhuje do penzionu pro seniory. Nechtěl se nastěhovat k mé rodině. Prý by tu byl pořád sám, my v práci a Péťa ve škole. Měl pravdu.

V penzionu si našel kamarády a my ho také pravidelně navštěvovali. Nejraději za dědou chodil Petr. Pozoroval život v seniorském zařízení a tam se také zrodila myšlenka, že chce být záchranář.

Prosadil si svou

Když dospěl, opravdu se záchranářem stal. Vlastně proti mojí a manželově vůli. Věděli jsme, jak je takové povolání nebezpečné a náročné. Báli jsme se o něho. Petr byl ale svou prací nadšený. Dělal záchranáře doma i v cizině, jezdil na mise a byl velmi spokojený.

S manželem jsme to respektovali, ale vadilo mi, že už mu táhne na třicítku a ještě nepřemýšlí o rodině. Těšila jsem se už na vnoučátka. Ale ta byla v nedohlednu. Také jsem tajně doufala, že by byl Petr víc doma a tolik by neriskoval.

Situace se změnila

Právě v té době bohužel zemřel můj manžel. Zůstala jsem sama. Petr byl neustále někde ve službě. Snažil se mě co nejčastěji navštěvovat. Pomohl mi, když jsem něco potřebovala. Ale bylo to pořád v letu, ve spěchu a sám si ani na chvíli neodpočinul. A tehdy mě napadla ta osudová myšlenka.

Dovolená, a proč ne?

Můj nápad na společnou dovolenou u moře ho nejprve zaskočil. Ne že by nechtěl se mnou jet, ale nebyl zvyklý brát si delší volno v práci, než byly dva, tři dny. Ale cesta k moři na deset dní byla i pro něj lákavá.

K moři jako dítě s námi jezdil často a moc se mu to líbilo. A tak na to kývl.

Byla jsem nadšená a hned začala vše zařizovat. Poprvé po manželově smrti jsem zase cítila, že žiju. Dlouho jsem o cíli cesty nepřemýšlela. Volba byla celkem předem jasná: Bulharsko. Oba jsme se k moři do Bulharska moc těšili. Tak jako kdysi za starých dobrých časů.

Skvělých pár dní

Do Bulharska jsme totiž jezdili s manželem a Péťou, když byl malý. Teď jsme si tedy udělali takový náš retro výlet. Prvních pár dní bylo moc pěkných a my si je plnými doušky užívali. Vzpomínali jsme na mého muže, vybavovali si různé humorné zážitky.

A že jich bylo! Petr celý pookřál. Po dvou, třech dnech z něj opadla únava a sršel dobrou náladou.

Bouřky tu jsou děsivé

Pak se ale v noci přihnaly velké bouřky, které u moře dokážou být opravdu dramatické. Ráno bylo sice nebe modré bez mráčku, ale moře pořádně bouřilo. Obrovské vlny zalévaly polovinu pláže, vál silný vítr a mořské proudy měly obrovskou sílu. Koupat se nedalo. Plavčíci nikoho do vody nepustili.

Všiml si ho jako první

Leželi jsme na pláži, když Petr najednou vyskočil a rozběhl se beze slova k moři. Skočil do vody. Chvílemi jsem viděla jeho hlavu, chvílemi mizel pod vlnami. Plavčíci na něj pískali a křičeli.

Teprve po chvíli si i oni všimli dost daleko od břehu ve vlnách se zmítající postavy.

To už byl Petr skoro u ní. Chytl topícího se pod bradou a plaval s ním zpátky ke břehu. Byla jsem strachy bez sebe. Ale Petr s vlnami statečně bojoval. Byl skvělý plavec. Na pomoc mu běželi dva plavčíci. Chytli poloutonulého mladíka.

Zachránili kluka, syna ne

Po synovi se ani neotočili. Ten udělal asi ještě dvě tři tempa a pak zmizel pod vodou. Začala jsem hrozně křičet. Všichni byli zaujatí oživováním toho tonoucího. Jeden z plavčíků přesto skočil do vody. Můj Péťa se už ale nad hladinou ani na vteřinu neukázal.

Kdo za to může?

Petrovo tělo vydalo moře až třetí den. Moje zoufalství bylo nekonečné. Odjela jsem domů, pohřbila jediného syna a uzavřela se do sebe. A pak se stalo něco neuvěřitelného. Ozval se Leo. Ten, kvůli jehož záchraně zemřel můj Péťa. Nejdřív jsem to považovala za nehoráznost.

Pak jsem si ale uvědomila, že i on cítí velký pocit viny za to, že se choval tak nezodpovědně a šel do vody přes přísný zákaz. S tou částečnou vinou za Petrovu smrt musí žít. Stejně jako já s výčitkami, že jsem syna k cestě k moři přemluvila.

Chci toho mladíka lépe poznat. Chci tu smutnou kapitolu uzavřít.

Květa L. (63), Znojemsko

Související články
3 minuty čtení
Byla jsem ještě malá holka. Já a mé spolužačky jsme obdivovaly jinou dívku. O sedm let starší a velmi krásnou. Tak jsme se jí chtěly ve všem vyrovnat. Bylo jí patnáct a jmenovala se Eliška. Krásná, jiná než všechny ostatní. Měla dlouhé blond vlasy, které se leskly na slunci jako medový samet. Její oči byly velké a modré, skoro jako by se v nich zrcadlil celý svět. Nesmírně krásná dívka, kterou
5 minut čtení
Každé léto jsem jezdila za prarodiči do malé vesnice, která byla tak odlehlá, že by ji málokdo našel na mapě. Ale tam jsem našla toho nejlepšího člověka. Zde jsem trávila dny plné dobrodružství, smíchu a bezstarostnosti. Hlavně díky němu. Mému nejlepšímu kamarádovi Tomášovi. Byl o rok starší, s hnědýma očima, které byly vždy plné zvědavosti. Jeho smích byl nakažlivý. Vzpomínám si, jak jsme si h
3 minuty čtení
Jsem sice vdaná, ale svého muže mám „jen“ ráda. Ten, kterého jsem milovala celým srdcem, bohužel do mého života nepatří. Nevím, jestli to lze omluvit věkem nebo nedostatkem zkušeností. Kdysi jsem byla zamilovaná tak, jak se to povede jenom jednou za život. A pak jsem to celé pokazila. Tomáše jsem poznala jako středoškolačka na brigádě v jedné restauraci. Přestože jsme se tam pořádně nezastavili
3 minuty čtení
Tak dlouho jsem se s bratrem hádala o ten malý domek, až jsem ho získala. Jenže ne na dlouho. Shořel a v něm i vzpomínky na celý život. Bylo to místo, které pro nás rodiče přestavěli, protože doufali, že tam budeme s bratrem a našimi rodinami. Jenže brácha ho chtěl vždy jen pro sebe. Tvrdil, že má větší rodinu. A co já? Pro mě to místo také bylo důležité. Byl to náš domov, kde jsme vyrůstali
3 minuty čtení
Místo dítěte mi můj přítel přinesl štěně. Bylo tak krásné, že jsem si ho okamžitě zamilovala. Malá psice dostala příznačné jméno Kráska. Nedokážu vysvětlit, proč jsme si pořídili psa. Přinesl ho Jiří, aniž to se mnou konzultoval. Když jsem se divila, odpověděl, že ze štěněte přece musí mít radost každý. Každý kromě mě, odpověděla jsem v duchu. Protože já jsem chtěla dítě – a ihned jsem pochopil
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Kdo ve skutečnosti objevil Ameriku? Byli to Skoti či Irové?
enigmaplus.cz
Kdo ve skutečnosti objevil Ameriku? Byli to Skoti či Irové?
Učebnice dějepisu nás učí, že za objevením Ameriky v 15. století stál slavný mořeplavec Kryštof Kolumbus. Některé nálezy ale napovídají, že americké prvenství ve skutečnosti patří jiným. Kontinent byl
Hostýn: Působí zde Panna Marie?
epochanacestach.cz
Hostýn: Působí zde Panna Marie?
Hostýn je 735 metrů vysoký kopec, na kterém se nachází významné poutní místo. Podle pověsti se zde ve 13. století ukrývali lidé při velkém nájezdu Tatarů. Scházela jim prý ale voda. Proto se modlili k Panně Marii a nebeská pomoc údajně skutečně přišla. V roce 1241 se Evropa brání nájezdům Mongolů z východu. Jedna část –
Kníže Oldřich: Vyžíval se hrdina slavné romance v krutovládě?
historyplus.cz
Kníže Oldřich: Vyžíval se hrdina slavné romance v krutovládě?
Je krásná. Knížecí syn Oldřich nedokáže odtrhnout zrak od selské ženy, která poblíž Peruce na Lounsku ve studánce máchá prádlo. Odpojí se od své družiny, prostou venkovanku Boženu si vysadí k sobě do sedla a odcválá s ní domů. Vůbec ho netrápí fakt, že tam na něj čeká jeho zákonitá manželka, a ani to, že
Chatbot Adam pomáhá auditorům Ministerstva financí ČR. Vyvinuli ho odborníci z CIIRC ČVUT
21stoleti.cz
Chatbot Adam pomáhá auditorům Ministerstva financí ČR. Vyvinuli ho odborníci z CIIRC ČVUT
Ministerstvo financí ve spolupráci s Českým institutem informatiky, robotiky a kybernetiky (CIIRC) ČVUT představilo nového inteligentního chatbota Adama. Ten pomáhá auditorům při kontrole čerpání dota
Deštníky: Vyvinou se ze slunečníků!
epochaplus.cz
Deštníky: Vyvinou se ze slunečníků!
Překážejí, zapomínáme je a někdy se mohou proměnit ve zbraň, ať už náhodou či cíleně. Ale bez nich bychom se neobešli. Původně jsou určeny pro nejvyšší vrstvy, panovníky a církevní hodnostáře. Později inspirují umělce. Dnes se deštníky stávají nejen ochranou před rozmary počasí, ale i módním doplňkem! Přelom dubna a května s sebou přináší nejenom
Rozchod s Burešovou a stěhování?
nasehvezdy.cz
Rozchod s Burešovou a stěhování?
O tom, že to v posledních týdnech mezi Evou Burešovou (31) a Přemkem Forejtem (38) pořádně skřípe, si štěbetají už i vrabci na střeše. Odloučení způsobené její účastí ve slovenské soutěži Let’s Danc
Restaurace Triton: Inspirace z Pána Prstenů a tajný klenot z Brazílie
iluxus.cz
Restaurace Triton: Inspirace z Pána Prstenů a tajný klenot z Brazílie
O novém menu zážitkové restaurace Triton si štěbetají snad už i vrabci z Františkánské zahrady. Dokonale vyladěné pokrmy z dílny talentovaného šéfkuchaře Tomáše Kohúta překvapují ve všech směrech. Nej
Švýcarská značka Traser vstupuje v Čechách do říše šermu
epochalnisvet.cz
Švýcarská značka Traser vstupuje v Čechách do říše šermu
Rodina švýcarské hodinářské značky Traser se opět rozšířila. S vizí podpořit mladé talenty upřela svou pozornost do tradičního a ryze konzervativního světa sportovního šermu. Prvním partnerem švýcarské společnosti, která proslula svou technologií tritiem plněných trubiček garantujících perfektní čitelnost údajů z číselníku, se stala trojice nadějných českých šermířů fleretem – Max Kavecký, Kryštof Novák a Eliáš
Nikdy na přítele nezapomenu!
skutecnepribehy.cz
Nikdy na přítele nezapomenu!
Každé léto jsem jezdila za prarodiči do malé vesnice, která byla tak odlehlá, že by ji málokdo našel na mapě. Ale tam jsem našla toho nejlepšího člověka. Zde jsem trávila dny plné dobrodružství, smíchu a bezstarostnosti. Hlavně díky němu. Mému nejlepšímu kamarádovi Tomášovi. Byl o rok starší, s hnědýma očima, které byly vždy plné zvědavosti. Jeho smích byl
Ve znamení geometrie a olivovníků
rezidenceonline.cz
Ve znamení geometrie a olivovníků
Prosklené atrium se vzrostlou zelení, viditelnou téměř z každé části rezidence, je srdcem pozoruhodného projektu, vytvořeného na pozemku o velikosti téměř tří set čtverečních metrů. Původní myšlenkou zadavatele byl požadavek na vznik bydlení o třech úrovních, s respektem k cílené harmonii zvolených materiálů a očekávané funkčnosti. Součástí představ investora bylo i propojení společenské zóny v zájmu její
Konečně mám v duši klid a mír
nejsemsama.cz
Konečně mám v duši klid a mír
Když mi z nemocnice volali, že matka umírá, našla jsem v sobě sílu za ní jít. A to navzdory tomu, že mi kdysi tak ublížila. Alespoň na malou chvíli jsem se pokusila zapomenout a být tu pro ni. Moje dětství rozhodně nebyla pohádka. Matka byla nezodpovědná, nespoutaná žena, pro kterou bylo důležitější vysedávání v hospodě a střídání mužů