Domů     Můj syn, hrdina, už nežije
Můj syn, hrdina, už nežije
5 minut čtení

Na Petra jsem moc pyšná, udělal, co musel. To ale nezmírní mou bolest. Tak moc mi chybí. A nikdy si nepřestanu vyčítat, že byl tam, kde byl, kvůli mně.

Zahradní branka se pomalu otevírá a po cestičce ke mně trochu nejistě kráčí Leo. Drobný mladý muž, tak kolem dvaceti. Je na něm znát velké napětí a rozpaky. A oceňuji, že s tou schůzkou souhlasil. I on má jistě rozporuplné pocity z našeho setkání.

Oba cítíme vinu, i když každý kvůli něčemu jinému. Nikdy v životě bychom se nebyli potkali, nebýt mého syna Petra.

Lidem je třeba pomoci

Když byl Péťa malý, snažili jsme se ho s manželem vychovávat co nejlépe. Věděl, že se má pustit starší člověk sednout v autobuse, pustit první do dveří, pomáhat s těžkou taškou. Slabšího že je třeba bránit.

Byla to ta základní pravidla slušného chování, která jsme mysleli, že by měl respektovat. Ale hlavní vliv na něj měl můj otec, jeho děda.

Pravidelné návštěvy

Můj otec se po smrti mé maminky rozhodl, že se přestěhuje do penzionu pro seniory. Nechtěl se nastěhovat k mé rodině. Prý by tu byl pořád sám, my v práci a Péťa ve škole. Měl pravdu.

V penzionu si našel kamarády a my ho také pravidelně navštěvovali. Nejraději za dědou chodil Petr. Pozoroval život v seniorském zařízení a tam se také zrodila myšlenka, že chce být záchranář.

Prosadil si svou

Když dospěl, opravdu se záchranářem stal. Vlastně proti mojí a manželově vůli. Věděli jsme, jak je takové povolání nebezpečné a náročné. Báli jsme se o něho. Petr byl ale svou prací nadšený. Dělal záchranáře doma i v cizině, jezdil na mise a byl velmi spokojený.

S manželem jsme to respektovali, ale vadilo mi, že už mu táhne na třicítku a ještě nepřemýšlí o rodině. Těšila jsem se už na vnoučátka. Ale ta byla v nedohlednu. Také jsem tajně doufala, že by byl Petr víc doma a tolik by neriskoval.

Situace se změnila

Právě v té době bohužel zemřel můj manžel. Zůstala jsem sama. Petr byl neustále někde ve službě. Snažil se mě co nejčastěji navštěvovat. Pomohl mi, když jsem něco potřebovala. Ale bylo to pořád v letu, ve spěchu a sám si ani na chvíli neodpočinul. A tehdy mě napadla ta osudová myšlenka.

Dovolená, a proč ne?

Můj nápad na společnou dovolenou u moře ho nejprve zaskočil. Ne že by nechtěl se mnou jet, ale nebyl zvyklý brát si delší volno v práci, než byly dva, tři dny. Ale cesta k moři na deset dní byla i pro něj lákavá.

K moři jako dítě s námi jezdil často a moc se mu to líbilo. A tak na to kývl.

Byla jsem nadšená a hned začala vše zařizovat. Poprvé po manželově smrti jsem zase cítila, že žiju. Dlouho jsem o cíli cesty nepřemýšlela. Volba byla celkem předem jasná: Bulharsko. Oba jsme se k moři do Bulharska moc těšili. Tak jako kdysi za starých dobrých časů.

Skvělých pár dní

Do Bulharska jsme totiž jezdili s manželem a Péťou, když byl malý. Teď jsme si tedy udělali takový náš retro výlet. Prvních pár dní bylo moc pěkných a my si je plnými doušky užívali. Vzpomínali jsme na mého muže, vybavovali si různé humorné zážitky.

A že jich bylo! Petr celý pookřál. Po dvou, třech dnech z něj opadla únava a sršel dobrou náladou.

Bouřky tu jsou děsivé

Pak se ale v noci přihnaly velké bouřky, které u moře dokážou být opravdu dramatické. Ráno bylo sice nebe modré bez mráčku, ale moře pořádně bouřilo. Obrovské vlny zalévaly polovinu pláže, vál silný vítr a mořské proudy měly obrovskou sílu. Koupat se nedalo. Plavčíci nikoho do vody nepustili.

Všiml si ho jako první

Leželi jsme na pláži, když Petr najednou vyskočil a rozběhl se beze slova k moři. Skočil do vody. Chvílemi jsem viděla jeho hlavu, chvílemi mizel pod vlnami. Plavčíci na něj pískali a křičeli.

Teprve po chvíli si i oni všimli dost daleko od břehu ve vlnách se zmítající postavy.

To už byl Petr skoro u ní. Chytl topícího se pod bradou a plaval s ním zpátky ke břehu. Byla jsem strachy bez sebe. Ale Petr s vlnami statečně bojoval. Byl skvělý plavec. Na pomoc mu běželi dva plavčíci. Chytli poloutonulého mladíka.

Zachránili kluka, syna ne

Po synovi se ani neotočili. Ten udělal asi ještě dvě tři tempa a pak zmizel pod vodou. Začala jsem hrozně křičet. Všichni byli zaujatí oživováním toho tonoucího. Jeden z plavčíků přesto skočil do vody. Můj Péťa se už ale nad hladinou ani na vteřinu neukázal.

Kdo za to může?

Petrovo tělo vydalo moře až třetí den. Moje zoufalství bylo nekonečné. Odjela jsem domů, pohřbila jediného syna a uzavřela se do sebe. A pak se stalo něco neuvěřitelného. Ozval se Leo. Ten, kvůli jehož záchraně zemřel můj Péťa. Nejdřív jsem to považovala za nehoráznost.

Pak jsem si ale uvědomila, že i on cítí velký pocit viny za to, že se choval tak nezodpovědně a šel do vody přes přísný zákaz. S tou částečnou vinou za Petrovu smrt musí žít. Stejně jako já s výčitkami, že jsem syna k cestě k moři přemluvila.

Chci toho mladíka lépe poznat. Chci tu smutnou kapitolu uzavřít.

Květa L. (63), Znojemsko

Související články
3 minuty čtení
Někdy mám pocit, že se celý život vejde do pár doteků. Do jemného pohlazení po vlasech nebo hrnku, který podáváte druhému, aby ho zahřál. Moje ruce si toho pamatují víc než moje hlava. Prsty mám pokřivené, klouby už dávno nepracují, jak by měly, ale ty staré dlaně... pořád cítí. Je v nich vše: dětství, práce, radosti, pády i ta každodenní tichá láska k životu. Stará kuchyně a nové dny Byd
3 minuty čtení
Byla to láska na celý život. Doufali jsme, že spolu zestárneme, že neexistuje nic, co by tomu zabránilo, co by nás rozeštvalo. Když jsme si s Ondrou v šestnácti letech přísahali, že nás nic nerozdělí, oba jsme tomu věřili. „Ani smrt,“ vyrazil ze sebe a já po něm automaticky opakovala, že ani smrt, ač jsem si v duchu říkala, že to je asi nesmysl, neboť zubatá rozdělí vždycky všechno. Ale byli js
3 minuty čtení
Sedím na lavičce v parku, kde to znám nazpaměť. Stromy jsou pořád stejné, i když jenom o něco starší. Ony však mohou mluvit. Já ze sebe nevydám ani hlásku! Alespoň šumí. Jsou možná staré jako já. Jenže na mně je ten zub času znát víc. Přírodu bereme jako němou, ale když přijdete o hlas, uvědomíte si, že rostliny mohou být slyšet víc než vy. Před dvěma lety se to stalo. Ochromila mne ztráta h
3 minuty čtení
Dnes ráno mi znovu podal ruku a zeptal se, jak se jmenuju. Jeho oči byly přívětivé, ale i nejisté. Můj muž. Opět jsem mu řekla: „Jsem Marie, tvoje žena.“ Přikývl. A pak se na mě usmál tak, jako by mě potkal poprvé. Můj muž. Manžel, se kterým jsme desítky let. Když mu to zjistili, bylo mu 75 let. Já jsem věděla, že se něco děje, ještě než to řekli nahlas. Zapomínal, kde je hrnek, jak se jmenuje
5 minut čtení
Je mi sedmašedesát a najednou cítím, že nemám tolik času. Na co? Říct pravdu mé rodině. A hledat dítě. Je to tak dávno, co jsem držela ten uzlíček... Vzpomínky mi proudí hlavou jako zběsilá auta na silnici. Tehdy jsem je pozorovala z mostu, když jsem přemýšlela, jestli tam neskočit. Nebyla jsem plnoletá. Měla jsem v hlavě ty řeči, jak lidé odsuzovali jiné dívky, které brzy otěhotněly. A pak jse
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
JFK a Jacqueline Kennedyová: Muž, který doprovází svoji ženu
epochaplus.cz
JFK a Jacqueline Kennedyová: Muž, který doprovází svoji ženu
John Fitzgerald Kennedy triumfuje v prezidentských volbách v listopadu roku 1960. Porazí v nich republikánského rivala Richarda Nixona. K vítězství mu dopomůže přízeň médií. V lednu roku 1961 se John Fitzgerald Kennedy (1917–1963) zabydluje v Bílém domě i se svojí drahou polovičkou Jacqueline (1929–1994) , která u veřejnosti obzvlášť boduje. Prostí Američané jí říkají láskyplně Jackie. Nová první dáma
Jak si naše dcera Jitka postavila hlavu
skutecnepribehy.cz
Jak si naše dcera Jitka postavila hlavu
Zeťák myslel, že z naší dcery udělá ženu v domácnosti, že se vzdá své kariéry. Naše chytrá a ambiciózní Jitka se ale nedala. Musela si prosadit svou. Když si našla moje dcera Jitka ženatého přítele, navíc o deset let staršího, nebyli jsme s manželem z toho odvázaní. Štěstí našeho jediného dítěte nám bylo ale nade vše, tak jsme její rozhodnutí tolerovali.
Za tajemnými menhiry po Česku
epochanacestach.cz
Za tajemnými menhiry po Česku
Česká republika je poseta menhiry různého stáří a původu. K některým se pojí temné historické pověsti, jiné jsou vyhlášené pro své energetické působení. Navštivte s námi oblíbené menhiry, jež zdobí naši zem. Zakletý mnich u Drahomyšle Zakletý mnich u Drahomyšle (viz úvodní foto) poblíž Žatce je asi naším nejznámějším menhirem. O tomto kameni také existuje pověst. V
Vyzrajte na cestovní horečku!
nejsemsama.cz
Vyzrajte na cestovní horečku!
Změna prostředí, nervozita z dlouhé cesty, studený pot, závratě, zácpa, nebo naopak průjem. Znáte to také? Zkušené bylinářky doporučují zázvorový nápoj. K tomu potřebujete kus zázvorového kořene a jablko. Za pomoci odšťavňovače získáte chutný nápoj. Jestliže vás trápí průjem, rychle se ho zbavíte, když si uvaříte silný černý čaj, do kterého přidáte půl lžičky soli. K zastavení průjmu se
Kníže ďáblů Belzebub: Vládce pekla v něm však nehledejte!
enigmaplus.cz
Kníže ďáblů Belzebub: Vládce pekla v něm však nehledejte!
Je to takový malý oblíbený „pekelný“ omyl. Ne, Belzebub opravdu není vládce pekla a nejde o ekvivalent Satana či Lucifera. Kde se Belzebub vzal a kdo ho na pekelný trůn vlastně záměrně, či omylem uved
Oslava elegance: piknik šampaňského MUMM zazářil na karlovarském festivalu
iluxus.cz
Oslava elegance: piknik šampaňského MUMM zazářil na karlovarském festivalu
Exkluzivní šampaňské MUMM Cordon Rouge uskutečnilo první piknik v rámci 59. ročníku Mezinárodního filmového festivalu Karlovy Vary. Akce, jež proběhla v malebné zahradě hotelu Imperial, přivítala řadu
Osvětimské album: Fotografie, které nikdy neměly spatřit svět
historyplus.cz
Osvětimské album: Fotografie, které nikdy neměly spatřit svět
Teprve 19letá Lili Jacobová se rozhlíží po místnosti, kde ještě před nedávnem pobývali příslušníci SS. Snaží se najít něco, co by jí po osvobození tábora Mittelbau-Dora přišlo vhod. Zaujme ji noční stolek, a tak otevře jeho přihrádku. Leží v ní album plné fotografií, na nichž jsou naprosto šokující snímky, které dokazují nacistická zvěrstva ve vyhlazovacím
Odlehčenost, subtilnost, vzdušnost a styl
rezidenceonline.cz
Odlehčenost, subtilnost, vzdušnost a styl
To všechno naše domovy získají, pokud je vybavíme některým z moderních typů sedacího nábytku s přiznanou konstrukcí ze dřeva či kovu. Zvolené řešení ovlivňuje samozřejmě jak vzhled, tak funkčnost každé sedací soupravy, a to i v případě, že konstrukční prvky nejsou vidět. Ocelové i dřevěné prvky ovšem bývají kvůli svému vzhledu přiznané, a to ve
Muffiny s jahodami a jogurtem
tisicereceptu.cz
Muffiny s jahodami a jogurtem
Jogurt lze naředit několika kapkami mléka. Suroviny na 12 kusů 100 g hladké mouky 120 g pohankové mouky 80 g cukru krystal 1 lžička skořice 2 lžičky prášku do pečiva 2 lžíce oleje 1 rozmix
Letní paradox: Slunce svítí déle, ale den je kratší
21stoleti.cz
Letní paradox: Slunce svítí déle, ale den je kratší
Aktuální měření ukazují, že naše planeta letos v červenci zažila kratší dny, než bývá obvyklé. Jde o součást dlouhodobého procesu, jehož příčinou je jak jádro Země, tak i změny klimatu. Brzká r
Rostlina umí přizpůsobit přenos pylu podmínkám prostředí, odhalují čeští vědci
epochalnisvet.cz
Rostlina umí přizpůsobit přenos pylu podmínkám prostředí, odhalují čeští vědci
Ač vědci zkoumají rostliny do detailů na úrovni molekul či z globálních perspektiv, jsou stále okamžiky jejich života, jež jsou prakticky neprobádané a dají se na nich udělat průlomové objevy. Jedním z nich je uvolňování pylu prašníky a jeho přenos hmyzem mezi květy. Prchavý děj, k jehož studiu nám víc než moderní přístroje pomůže
Proč se sobě Dyková a Čadek vyhýbají?
nasehvezdy.cz
Proč se sobě Dyková a Čadek vyhýbají?
Jak tohle dopadne? Před časem jsme vás informovali, že to velmi jiskří mezi manželem Jitky Čvančarové (47) ze seriálu Doktor Martin, tanečníkem Petrem Čadkem (46), a hvězdou seriálu Marta Tatianou Dyk