Vždy mě štvalo, jak vypadám, a neměla jsem se ráda! Začala jsem to řešit plastikami, až jsem jednoho dne nakonec skončila u psychiatra.

Od malička jsem obdivovala krásné herečky, zpěvačky a modelky a zároveň jim záviděla perfektní obličej a dokonalou postavu. Mně příroda do vínku nadělila trochu větší pozadí a silná stehna. „Míšo, nechápu, proč to tak prožíváš,“ divila se máma. „Každý chlap je rád, že je za co vzít,“ usmála se na mě.

Neustále mě kritizoval

Jenže vyprávějte to holce, se kterou cloumá puberta! Pohled do zrcadla mě pokaž-

dé přesvědčil, že jsem prostě strašně ošklivá a nedokonalá. Až mě pozval na rande Ivoš! Nechápala jsem, proč ten o dva roky starší frajer si vybral zrovna mě.

Začali jsme spolu chodit a já jsem se vznášela na obláčku štěstí a lásky. A občas taky pochybností. „Míšo, nezapomeň, večer jdeme na oslavu Jardových narozenin… Dej si záležet, ať se pěkně oblékneš a nalíčíš,“ upozornil mě před návštěvou kamaráda.

Protivného, namyšleného floutka, který střídal holky snad každý týden. „Míšo, tyhle šaty ti nesednou, dělají ti velký zadek,“ zamyšleně se na mě podíval a já už si je nikdy nevzala.

„Pořiď si nějakou lepší podprsenku, máš moc malá prsa, tak je trochu zvýrazni,“ řekl mi jindy.

Byl mi nevěrný!

Milovala jsem ho silou svých osmnácti let a vůbec mě nenapadlo, že mě vlastně ponižuje. Našim se to nelíbilo. „Nesmíš toho kluka ve všem poslouchat,“ domlouvala mi máma. „Taková chytrá a hezká holka nemá zapotřebí se nechat ovládat,“ zlobil se táta. Jenže já si tak nepřipadala.

A pak mi „kamarádka“ vpálila: „Víš, že jsem viděla Ivoše v sobotu na diskotéce s Jitkou? Ve mně hrklo, protože mně řekl, že jede na chatu s rodiči. „Prý si diskotéku i noc moc hezky užili!“ dodala ještě! „No, co, byl jsem s Jitkou,“ netajil se Ivoš nevěrou.

„Podívej se na sebe, jak vypadáš,“ pohrdavě se na mě podíval. „Jíťa je jiná liga!“ a tím skončila naše romance.

Šla jsem na liposukci

A tak jsem vymyslela plán! Prázdniny jsem strávila na brigádě v supermarketu. Našim jsem nic neřekla a objednala se na liposukci hýždí. Lékařka se na mě při konzultaci dost divně koukala: „Slečno, je pravda, že máte trochu větší zadeček. Ale hned to řešit liposukcí?“

Ani nevím, jak jsem se po zákroku dostala domů. Máma nechápavě kroutila hlavou a táta nadával. Další dva měsíce jsem chodila jen v kalhotách, abych pod nimi schovávala elastické návleky.

Plastiky mě netěšily

„Přes ty prázdniny jsi nějak zhubla,“ uznale pokýval Ivoš, když jsme se náhodou potkali. „Nezajdeme na skleničku?“ Odmítla jsem, ale pochopila, že dokonalé tělo dělá zázraky. Odjela jsem studovat do Prahy.

Skóre do promoce bylo následující: pět kluků a sedm různých zákroků estetické medicíny. Všechno, co jsem vydělala na brigádách, šlo na plastiky. Překvapivě jsem se ale necítila nijak dobře.

Svatba mě vyděsila

V práci, kam jsem nastoupila, jsem se seznámila s Honzou. I když to byl přitažlivý chlap, já byla stále nesvá. A když mě po roce požádal o ruku, rozklepala jsem se hrůzou, jestli budu mít do svatebních šatů dokonalou postavu.

„Míšo, já tě přece miluju takovou, jaká jsi,“ řekl mi a já začala přemýšlet, co je na mně špatně. Stále jsem řešila, co mám dělat pro to, abych se mu líbila a neměl chuť si najít mladší. Do toho jsem otěhotněla.

Radost se ve mně mísila s obavami. Určitě pak ztloustnu! Budu mít vytahanou kůži na břiše, jako klokan. A co prsa? Narodila se nám holčička! Manžel byl v sedmém nebi a mě pohltila vlna euforie. Kupodivu jsem i s umělými prsy kojila a cítila jsem se nesmírně šťastná.

Až když jsem si na hřišti jednou vyslechla, jak ostatní maminky plánují plastiky, zpozorněla jsem. „A co ty? Půjdeš taky na něco?“ obrátila se na mě Zora. V tu chvíli se vrátil ten příšerný pocit, že asi vypadám hrozně, že i kamarádky to vidí.

Zhroutila jsem se

Honza mě našel doma v slzách. „Tak dost!“ zahřímal. „Jsi ta nejkrásnější holka, kterou znám. Nevím, proč jsi tak posedlá těmi plastikami. Myslel jsem, že tě to teď pustí, když máme malou. Bohužel nepustilo. Potřebuješ se léčit!“

Druhý den mě přes mé protesty dovedl na psychiatrii. „Váš problém je v tom, že se nemáte ráda,“ řekla mi milá doktorka ve středním věku. Kolem očí měla vrásky, výrazný podbradek a pod pláštěm se jí rýsovalo trochu větší bříško. Přesto vypadala tak spokojeně.

Přišla změna

Docházela jsem k ní dlouhé měsíce. Byl to pokaždé krok dopředu, dva zpátky. Mnohokrát během léčby jsem se ocitla na pokraji zoufalství a deprese. Jen díky ní jsem zase objevila ztracené sebevědomí. Už je to pětadvacet let.

Jsem šťastná máma dvou dětí a babička. Krom toho mi přibylo pár faldíků a špíčků a kolem očí a rtů pavučinky vrásek. Mám je od smíchu, protože mám toho nejbáječnějšího chlapa na světě!

Žaneta T. (54), Praha