Musela jsem se změnit, abych pochopila, že vzhled je také důležitý, nejen naše duše. Nechtěla jsem dělat svým vnukům ostudu, tak jsem na sobě zapracovala.

Nebyla jsem velká krasavice, ale ošklivá taky ne. Můj muž mi říkal, že mu na vzhledu nezáleží, že mě miluje takovou, jaká jsem. Dnes si myslím, že mi ty nesmysly věšel na nos z pohodlnosti. Abych o sebe nepečovala a on se nemusel bát, že mu narostou parohy.

Neřešila jsem líčení a bylo mi jedno, že si nakupuju oblečení v sekáči. Teprve, když děti vyrostly a začala jsem od nich dostávat jako dárky oblečení a kosmetiku, napadlo mě, že se za mě v dětství styděly.

Nechtěly ublížit

Mlčely jako hrob celé své dětství. Až později, když už se osamostatnily, jsem se od nich postupně dozvídala, že si z nich ve škole kvůli mně utahovaly. Byla jsem spíše sportovní typ, měla jsem ráda vytahaná trika a legíny. O hygienu jsem pečovala, ale asi to na mě nebylo vidět.

A jak čas šel, nemládla jsem. Už ani tu vysportovanou postavu jsem neměla. S manželem to už bylo jen o kamarádství, i když byl pořád šlachovitý a štíhlý chlap. Občas se za ním nějaká ženská ohlédla a já vedle něho cupitala a říkala si, že mi to nevadí.

Musím pomoct

Časem jsem se dozvěděla, že si občas i s nějakou zašpásoval, ale já to neřešila. Říkala jsem si, že u mě má zázemí, dobré jídlo a jistotu. Prostě všechny ty hodnoty, o které stál. Zlom nastal před rokem. To za mnou přijela starší dcera Jitka.

Vypadala přepadle a pohuble, bylo jasné, že má nějaké problémy. „Musím ti něco říct, mami,“ začala vážně a mě se sevřelo srdce. „Musím na operaci. Milan to všechno nezvládne, prosím, pomůžeš mi? Postaráš se o moje děti?“

Babička jako nová!

Přestěhovala jsem se dočasně k nim domů. Najednou mě ale napadlo, že nemohu dělat vnukům ve škole ostudu, jako jsem to dělala kdysi svým dětem. Aby se za mě taky nestyděli. Prvně v životě jsem si zašla na manikúru, ke kadeřníkovi a koupila si kostýmek. A nalíčila se.

Vnoučci na mně mohli oči nechat. Třetí den, když jsem odvedla děti do školy, mě dokonce oslovil nějaký starší muž na ulici a pozval na kávu. Za dva měsíce, co jsem byla u dcery a pomáhala jí, jsem zhubla patnáct kilo a šlo to samo.

Po téměř třech měsících jsem se vracela domů. Když mě manžel uviděl na nádraží, znovu se do mě zamiloval. Nikdy bych tomu nevěřila. Dokonce nám zaplatil dovolenou na Krétě, jako romantickou renesanci našeho zanedbaného vztahu.

Jiřina (64), Sokolov