Dnes lituji, že jsem si s mámou promluvila až na sklonku jejího života. Možná bychom dřív obě pochopily, kde děláme stále stejnou chybu.
Moje máma vyrůstala sama s babičkou. Ani nevěděla, kdo byl jejím otcem. U nich doma to prostě bylo tabu. Bohužel ani manželství mé mámy s tátou dlouho nevydrželo a já si otce pamatuji jen mlhavě, protože matka ho pak ode mne zcela odřízla. Otec odešel za jinou ženou.
Chlapi jsou k ničemu
Vyrůstala jsem tak v prostředí, kde byli muži považováni za méněcenné, nespolehlivé a v podstatě zbytečné tvory. Máma i babička byly navíc velmi šikovné a co se týče prací kolem domu, takřka soběstačné. Co vím, žádné další muže nikdy neměly. S mámou bydlím v jednom domě, ona žije v přízemí, já s dcerou v patře.
Každá vlastníme polovinu. Ostatně v dnešní době je doslova výhra, že s dcerou nežijeme někde v podnájmu. Náš dům stojí v klidné části města, má krásnou zahradu, skleník, vlastní studnu, garáž – neměnila bych. Což byla možná kdysi chyba.
Ponižovala mi přítele
Radek, má první velká láska, byl můj spolužák. Byl to velmi inteligentní a hodný kluk, s nímž jsem chodila tři roky. Rozešli jsme se měsíc po tom, co se ke mně nastěhoval. „Já tu bydlet prostě nemůžu, tvoje máti mě těmi svými poznámkami kastruje zaživa.
Nic podle ní neumím, jsem nepraktický, nešikovný, prostě k ničemu,“ vysvětloval mi Radek, když odcházel.
Tehdy se mě jeho slova moc dotkla, přišlo mi, že se máma moc snaží a pokouší se mého přítele naučit některé práce, které z domova neuměl. Nedocházelo mi, jak potupně s Radkem zacházela. Pár dní po tom, co se přítel odstěhoval, jsme se rozešli.
Já se mámu snažila hájit, a tak to skončilo šílenou hádkou, po které mi Radek přestal zvedat telefon.
Navážela se do manžela
Dva roky nato jsem potkala Jirku, otce mé dcery, kterého jsem si i vzala. „Ten Jiří je šikovný, o tom žádná, ale moc krásy a inteligence nepobral, měla bys rozhodně na víc!“ slýchala jsem od mámy často.
Když jsem pak otěhotněla, máti často v legraci opakovala, že doufá, že vnučka bude hezká a chytrá po mně.
Je pravda, že já měla vysokou školu a Jíra byl „jen“ vyučený elektrikář, ale to mně vůbec nevadilo. Máma byla bohužel vytrvalá a příkop mezi mnou a mým manželem kopala dnem i nocí. Prostě jí neseděl, stejně jako každý jiný.
Buď já, nebo ona
Jednoho dne jsem pak dostala od manžela nůž na krk. Buď se odstěhujeme spolu, anebo půjde jen on, mámino neustále „rytí“ a rýpavé poznámky už dál snášet nemohl. Já se stěhovat nechtěla, náš dům jsem milovala, a tak se nakonec odstěhoval jen manžel.
Dcerku si bral na víkendy a někdy i přes týden, měl ji moc rád, nebylo to pro něj lehké. A dnes už vím, že docela dlouho doufal, že si stěhování rozmyslím. A já se opravdu rozmýšlela, ale samozřejmě jsem byla jeho ultimátem i trochu dotčená. Bohužel jsem se rozmýšlela příliš dlouho a Jiří se nakonec zamiloval jinde.
Asi nebyl tak ošklivý, jak jej moje máma viděla. Rozvedla jsem se, když malé byly čtyři roky. Máti mi nezapomněla mnohokrát zopakovat, že jsem byla naivní, když jsem čekala, že by to celé mohlo dopadnout jinak. Byla jsem bolavá a dávala mámě za pravdu.
Obrátila ze dne na den
Dva roky nato jsem potkala Richarda. Ríša byl také rozvedený, ale byl o jedenáct let starší. A také měl svůj byt a moc o mě stál. Vše se zdálo ideální.
Náš vztah trval tři roky, rok a půl jsme spolu bydleli, avšak má máti opět začala pilně pracovat na tom, abych zůstala sama.
Ale ne hned, nejprve se zdálo, že jí konečně někdo padl do oka a že si Richarda oblíbila. Dokonce mu ona sama navrhla, aby se k nám přestěhoval a svůj byt nějakou dobu pronajímal, a tak rychleji ušetřil na jeho rekonstrukci. Destrukci našeho vztahu započala ve chvíli, kdy začala rekonstrukce jeho bytu.
Přítel byl pro mě najednou hrozně starý, zanedbaný, upjatý a nemoderní. Máti začala příšerně vychvalovat mé bývalé, a to zcela záměrně před Richardem. Netrvalo dlouho a přítel se vrátil do ještě nezrekonstruovaného bytu.
Po krátké výměně názorů mi jednoduše řekl, že některé věci nemá už ve svém věku zapotřebí, prý se mohu odstěhovat s ním, anebo zůstat. Zůstala jsem.
Přiznala si chybu
Vždycky, když jsem nad svým osudem a vztahy přemýšlela, jsem měla pocit, že mi máma prostě z nějakého důvodu nepřeje hezký život.
Jenže ona se ve skutečnosti zuby nehty snažila sama sobě i okolí dokázat, že za odchod mého táty nemůže ona, ale on – jednoduše „ti zlí chlapi“. Každý muž, který mi odešel, jí to vlastně potvrdil.
A tak jsem si s ní o tom promluvila. Její reakce mě zasáhla. Máti se úplně sesypala a po hodině usedavého pláče mě požádala o odpuštění.
Nikdy prý sama sobě nepřiznala, proč se k mým partnerům chovala tak podivně, ale když jsem prý nyní řekla vše nahlas, tak pochopila, že to nebylo fér.
Zdena P. (58), Trutnov
