Taťka mi v začátcích řízení pomáhal. Když usoudil, že už jsem zralá, abych jela sama, nabídl mi, abych pro něj jela na Moravu.
Těšila jsem se, ale měla jsem z jízdy i trochu strach. Během jízdy jedním lesním úsekem mi pod kola málem skočila žena. Posléze jsem se dozvěděla, že na tom místě před časem jedna žena zemřela. Byl to blud?
Řízení mě bavilo
Už jako malou mě táta bral k sobě na klín, když couval k našemu baráčku. Už tehdy jsem věděla, že chci v dospělosti umět řídit. Doma to o mně rodiče věděli, takže jsem k osmnáctým narozeninám dostala skvělý dárek.
Zaplatili mi autoškolu. Vše jsem složila na první pokus. Postupně mi táta pomáhal se do toho dostat. Na delších trasách jsme se střídali. Byla jsem mu za tu důvěru velmi vděčná, proto jsem ho v autě poslouchala na slovo.
Byla to výzva
Jednoho dne táta usoudil, že je čas, abych si za volant sedla sama. Měl sraz se spolužáky ze střední školy na Moravě. Cestu tam se svezl s kamarádem a mě požádal, abych pro něj druhý den k večeru přijela. Trochu jsem se bála, ale současně to pro mě byla výzva.
Uklidňovala jsem se tím, že když mi táta svěří svoje auto, tak mi věří. Věřila jsem si tím pádem také.
Spustil se liják
Měla jsem trochu smůlu, protože když jsem vyrazila pro tátu, začalo docela dost pršet. To tě nesmí rozhodit, mluvila jsem sama se sebou. Pustila jsem si svoji oblíbenou písničku. Nakonec se mi jelo dobře i v dešti.
Byli jsme s tátou domluveni, že mu dám vědět půl hodiny před tím, než budu na místě.
Vynořila se z mlhy
Čekala mě cesta lesem, působilo to jako v pohádce. Sedla si trochu mlha, takže jsem jela opatrně. Najednou se z lesa vynořila žena. Byla v šatech. Dokázala jsem se jí vyhnout na poslední chvíli. Za další odbočkou se ale vynořila znovu.
Myslela jsem si, že blouzním. „Jak to stihla?“ napadlo mě. Ta žena mi před autem proběhla ještě asi desetkrát.
Hlasitý nářek
Musela jsem na prvním možném místě zastavit. Byla jsem vystrašená, velmi se mi třásly ruce. Zastavila jsem na místě, kde se dalo i vystoupit, a otočila jsem se směrem, kde žena před chvíli běžela.
Šla jsem zpátky k tomu místu, když vtom jsem slyšela hrozný nářek. Bylo to tak děsivé, že jsem raději běžela zpět k autu.
Smrt mladé ženy
Zavolala jsem tátovi, že jsem za dvacet minut na místě. Rozjela jsem se, asi po kilometru mi žena znovu proběhla před autem. Křičela jsem strachy. Když jsem dorazila na místo, kde jsem měla otce vyzvednout, táta se mě lekl. „Jsi úplně bledá, jsi v pořádku?“
Začala jsem mu svůj zážitek vyprávět. Jeho spolužák mi řekl, že v tom úseku před lety zemřela mladá žena. Koluje pověra, že tam dodnes straší. Prý tam došlo už k několika dopravním nehodám a některé byly bohužel smrtelné.
Hana B. (50), střední Čechy
