Domů     Dokázala jsem odpustit zkažené dětství
Dokázala jsem odpustit zkažené dětství
3 minuty čtení

Otec byl agresivní alkoholik, který nás všechny bil. Své sourozence jsem bránila vlastním tělem. Matka nebyla schopná nic řešit.

Nepamatuji si, že by mě otec někdy pohladil nebo řekl laskavé slovo. A stejně tak tomu bylo i u mých mladších sourozenců. Byli jsme rádi, když nebyl doma. Matka byla málomluvná, odměřená. Zlá ale rozhodně nebyla.

Vstávala brzy ráno do práce a po práci chodila uklízet. Otec totiž výplatu propil a ještě dělal dluhy.

První příležitost

Musela jsem se postarat nejen o sourozence, ale také o domácnost. O zvířata, co jsme měli, uvařit, uklidit. Na vesnici, kde si lidé vidí do talíře, se naše rodinné problémy neutajily.

Mnohokrát mě nabídla některá ze spolužaček, abych šla přespat k nim domů, ale já vždy odmítla.

Přece jsem nemohla nechat sourozence s tátou samotné! V šestnácti jsem skočila po první příležitosti, která se mi naskytla. Potkala jsem kluka, který byl příjemný a líbil se mi a já jemu. Přišla jsem do jiného stavu a on se své zodpovědnosti nezřekl.

Byla to pro mě velká šance utrhnout se z dramatického prostředí svého domova. Trvalo mnoho let, než jsem se svého traumatu z dětství zbavila. Osud mě odměnil za všechno, čím jsem si prošla.

Můj první kluk, který se stal mým manželem, je tím nejúžasnějším chlapem na světě.

Cítila jsem se šťastná. Po otci se mi nestýskalo, vytěsnila jsem ho ze svých vzpomínek. Zajímal mě pouze osud sourozenců a byla jsem ráda, že si i oni našli dobré partnery a odešli brzy z domova.

A matce? Té jsem nedokázala ani po letech odpustit naše strašlivé dětství a to, že nás neuměla bránit a situaci řešit. Neštěstí ale, jak se říká, nechodí po horách, ale po lidech.

Starší syn utrpěl těžký pracovní úraz. Snacha musela pracovat, my měli s manželem na svých bedrech velkou farmu a náhle se museli postarat o malou vnučku. To se nedalo zvládnout. Tehdy přišel můj skvělý manžel s myšlenkou: „Vezmeme sem tvou mámu. Táta už nežije, je roky sama!“

Máma je jen jedna

Ta myšlenka mě rozzuřila. Nechtěla jsem ji už nikdy vidět. Manžel mě ale nakonec přesvědčil. Matka se chopila péče o svou pravnučku bez řečí. A vykonávala ji dobře. Nedalo se jí vytknout nic. Celé dny jsme kolem sebe chodily a nemluvily. Až přišla chvíle, kdy jsme mámu přestali potřebovat.

Blížil se čas, kdy se měla vrátit zpátky domů. U slavnostního oběda se tehdy sešla celá rodina. Po jídle nastala náhlá pauza mlčení. Napětí ve vzduchu rozčísl svým basem můj úžasný chlap:

„Miláčku, nebylo by lépe, kdyby tvoje matka už u nás zůstala navždycky? Svou rodinu má přece tady!“ Dnes jsem ráda, že svou mámu doma mám, a co více, konečně se spolu dokážeme nejen bavit, ale i smát.

Naděžda (59), Strakonicko

Související články
3 minuty čtení
Nic se nemá přehánět. Co měla má ubohá vnoučata ze všech svátků, narozenin a různých oslav, když je jejich matka přísná vegetariánka? Když si můj syn Tomáš přivedl domů Elišku, zdála se mi jako rozumná holka. Byla fajn. Ovšem jen do chvíle, než jsem začala nosit na stůl. Celá z toho, co viděla, zezelenala, rozklepala se a házela významné pohledy na syna. Nenapadlo mě, proč to dělá. Až mi to osv
5 minut čtení
Dodnes si pamatuji, jak si se mnou děda hrál, vyřezával mi hračky. Pak ale najednou zmizel a nikdo mi nedokázal říct, proč se to stalo. Byla jsem malá a děda byl takový můj parťák, který si se mnou uměl opravdu hrát. Měla jsem jen jeho, druhý s námi nebyl. Babičky byly vlídné, ale spíš se staraly o domácí pohodu, uvařily, pečovaly, ale nebyly tak odvážné jako děda. Byl to člověk, který uměl spr
4 minuty čtení
Když mi dcera oznámila, že třináctiletá Eliška už ke mně nebude chodit každou středu po škole, urazila jsem se. Středy byly přece vždycky naše! Nejdřív jsem ji vyzvedávala ze školky, později ze školy, dělala jí palačinky, pomáhala s úkoly a poslouchala všechny ty dětské starosti. „Eliška už má svůj program,“ vysvětlovala mi dcera Lenka. „Chce chodit s holkama ven a přihlásila se na volejbal.
3 minuty čtení
Celé dospívání se mému Filipovi posmívali, on však šel za svým snem a přáním stát se ženou! Dnes je úspěšný a já jsem na něj moc pyšná! Už od dětství byl náš nejstarší synek, Filip, poněkud zvláštní. Bavil se vždy spíše s děvčaty, klučičí hry ho nebavily. Jednoho večera, když jsem přišla z práce domů, jsem se stala svědkem dramatické hádky Filipa s jeho otcem. Syn seděl v křesle a usedavě plaka
3 minuty čtení
Bývalá žena mého muže mi dělala ze života peklo. Intrikovala a štvala proti mně svého syna, až padla poslední kapka. Začala jsem se bránit. Můj muž se s exmanželkou nerozešel v dobrém, ale má s ní, bohužel, syna. Hned na začátku našeho vztahu jsem byla svědkem jejich scény. Z ničeho nic k nám ta ženská přivedla syna, že prý chce vidět tátu. Spíš ale chtěla ona obhlídnout mě. Neměla jsem z ní do
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Je čas zabezpečit chalupu
panidomu.cz
Je čas zabezpečit chalupu
Řada z nás své chaty a chalupy opouští s prvními sychravými dny, ti nejodolnější s koncem roku. Nějaký čas sem nepojedeme. Jak si při loučení se sousedy říkáme, uvidíme se, až přiletí špačci. Jenže to znamená, že naše opečovávaná hnízdečka zůstávají pár měsíců bez dozoru. A to je příležitost pro nevítané návštěvníky. Pryč s lákadly Zkušení
Sladký život? Raději ne!
nejsemsama.cz
Sladký život? Raději ne!
Jsou cukry, o kterých víte a v rámci zdravého životního stylu se jim vyhýbáte, a pak ty skryté, o kterých mnohdy nemáte tušení. Většina z nás jako první při zahájení hubnutí vysadí sladké. Omezit sladké limonády, sušenky a čokolády, to je v pořádku a schválí vám to každý, kdo se zdravou výživou zabývá. Na cukry jsou ale obzvlášť bohaté některé druhy ovoce nebo potraviny,
Generál Viest: Beneš ho poslal do jámy lvové
historyplus.cz
Generál Viest: Beneš ho poslal do jámy lvové
Němci je našli. Obklíčili celou vesnici a hrozí, že ji vypálí! Generál Viest se raději vzdá. Nechce dopustit, aby nacisté zmasakrovali desítky civilistů. Je zatčen, krutě vyslýchán a zavražděn v koncentráku. Do Pohronského Bukovce se německé komando později vrátí a za podporu partyzánů se místním obyvatelům stejně pomstí. Vždycky o sobě tvrdil, že je Čechoslovákem.
Jitka Čvančarová se ve svém těle cítí skvěle
nasehvezdy.cz
Jitka Čvančarová se ve svém těle cítí skvěle
Herečka Jitka Čvančarová (48) v poslední době doslova září. Na křtu nové knihy její dlouholeté kamarádky Báry Nesvadbové (51) překvapila nejen svěžím vzhledem, ale také výrazně štíhlejší postavou.