Byla to tak šikovná a chytrá dívenka, byli jsme na ni hrdí, že studuje v Praze. Pak se ale najednou změnila ze dne na den k nepoznání. Nerozumím tomu.

Dcera Jitka měla na to jít na vysokou, a nakonec zatoužila po stálém platu a práci sekretářky. Její sestra Madla sice nebyla žádná nadějná studentka, ale učňák nakonec zvládla taky.

Že by ale lhaly, chodily za školu a byly k nám, rodičům, lhostejné, to se nestalo nikdy.

Až moje vnučka Nikola nám dělá veliké starosti. Byla vždycky hrozně snaživý typ a ve škole jí to šlo dobře, učitelky ji měly rády a ona nosila samé jedničky.

Byli jsme na ni moc pyšní, když se dostala na gymnázium, odmaturovala a přijali ji na vysokou školu v Praze. Na práva!

Všechno pro ni!

Nikola se odstěhovala na kolej, domů jezdila zpočátku každý druhý víkend, pak méně. Často jsme si ale volaly a ona mi popisovala věci z přednášek. Dcera se zetěm jí posílali peníze jako kapesné a platili jí kolej, telefon a cokoli dalšího potřebovala.

I já jsem jí přispívala ze svého důchodu, jak jen to bylo možné. Po prváku se vrátila na léto domů na brigádu a pak zase vyrazila studovat. Jezdila k nám čím dál méně, už mi ani nevolala a nebrala mobil. Rodičům dělala totéž. Co za tím bylo, jsme zjistili až za rok.

Proč mi nezavolá?

Nikola už práva nestudovala, vyhodili ji. Našla si podnájem a začala si přivydělávat jako barmanka. Dál si od nás nechala posílat peníze na jídlo, oblečení i telefon.

Když jsme to zjistili díky jedné známé, řekli jsme si, že to určitě budou jenom pomluvy, a Nikole jsme obratem zavolali.

Trvalo dlouho, než zvedla mobil. Všechno přiznala, pak ale řekla, že už musí běžet, a položila to. Jsme z toho špatní. Jak nám mohla tak lhát a využívat nás?

Dcera a zeť jsou uražení, nechtějí ji vidět, ale mně čas ubíhá a já svou jedinou vnučku miluju, i když udělala takovou věc.

Marie (75), Sušice