Domů     Díky němu jsem se uzdravila…
Díky němu jsem se uzdravila…
5 minut čtení

Nebýt Jakuba, mého anděla strážného, dnes už bych tu nejspíš nebyla. Ukázal mi totiž, že život může být hezký i pro ty, kteří nenosí velikost oblečení číslo třicet čtyři.

Vyrůstala jsem v rodině, kde se vždycky hodně jedlo. Moje váha se v patnácti letech vyšplhala při výšce 160 cm k 80 kilům. Situace se ještě více zhoršila v době, kdy maminka onemocněla rakovinou slinivky.

Hned od začátku jsme všichni věděli, že jí moc času nezbývá. Stres a dusno doma narůstaly. Díky své tloušťce jsem neměla ani moc přátel. Takže jsem svůj smutek a zoufalství zajídala čím dál více a čím dál častěji.

Odešla jsem na internát

V září jsem měla nastoupit na učiliště a na internát, protože škola byla docela daleko a od nás tam bylo špatné spojení. Dohodla jsem se ale s tátou a s vedením školy, že první rok budu dojíždět.

Věděla jsem, že je to poslední rok, který s mámou možná strávím, a tak jsem ho nechtěla promarnit.

Přes léto se však maminčin stav zhoršil natolik, že musela do nemocnice, kde jí podávali ještě silnější léky na tišení bolesti. Jezdila jsem za ní s tátou a bráchou, co to šlo, všem nám bylo jasné, že už odchází.

V polovině září nás maminka navždy opustila a já pochopila, že nejlepší, jak se z toho dostat, bude z domova odejít na internát. Všichni mi vyšli vstříc.

Nový spolužák

Na škole jsem to neměla jednoduché. Zatímco kantoři se mi snažili pomoct, spolužáci mi dávali zabrat. Posmívali se mi za zády kvůli váze. Stres ze ztráty maminky a posměch spolužáků jsem řešila opět jídlem. Byl to takový začarovaný kruh.

Jednoho dne se ale všechno změnilo. Na školu nastoupil nový kluk a přiřadili ho k nám do třídy. Okamžitě jsem se do něho zamilovala! Byla jsem zblázněná a odhodlaná udělat cokoli, aby si mě všiml. Jenže on měl pochopitelně oči pro jiné. Byla jsem pro něho moc tlustá a ošklivá.

Neměla jsem odvahu svěřit se mu s tím, co k němu cítím, tak jsem mu napsala dopis. Ten se ale nějakou shodou okolností dostal k rukám ostatních spolužáků, kteří ze mě měli jen srandu.

Nejprve mě to strašně zdrtilo a proplakala jsem celé dny, pak jsem si ale řekla, že to všem pořádně natřu!

Zapsala jsem se do školní posilovny a domluvila se s místním trenérem, že mi na mé dlouhé cestě pomůže. Navečer jsem začala chodit běhat. Taky jsem dost radikálně upravila svůj jídelníček. Váha šla rychle dolů.

Tělo jako modelka

Během půl roku jsem shodila patnáct kilogramů! Cítila jsem se skvěle. Nebylo to však stále dost, aby o mě Martin začal mít zájem. A tak jsem přidala v pohybu a ubrala v jídle. Během dalšího půl roku jsem shodila dvacet kilo! Martin si mě konečně začal všímat. Občas mě někam pozval nebo jsme zašli jen na procházku.

Jak jsem viděla, že ta dřina k něčemu byla, přála jsem si zhubnout ještě víc. Takže jsem znovu přidala pohyb a ještě více ubrala na jídle. Další půlrok už to ale nešlo tak rychle jako předtím. Prala jsem se s každým kilem. Bylo to hrozné.

V druhém ročníku jsem měla už jen padesát kilogramů a svaly. Kluci po mně doslova šíleli!

Neznala jsem hranice

Martin se mi sice stále líbil, ale zamilovanost už byla dávno pryč. Do života se mi ale snažil dostat někdo jiný, Jakub. Občas jsem ho potkávala, když jsem chodila běhat, ale nikdy mě nenapadlo ho oslovit.

Ačkoli už nebyl důvod, pořád jsem na sobě hodně tvrdě dřela. Začala jsem to přehánět.

Osudným se mi stal červen. Ten den bylo šílené dusno a já přesto vyběhla odpoledne ven. V té době už jsem toho moc nejedla. Běžela jsem svou obvyklou trasu podél řeky, když se mi najednou udělalo špatně. Zamotala se mi hlava, přestaly mě poslouchat nohy a šla jsem k zemi.

Hrozivá diagnóza

Probrala jsem se v nemocnici. U mé postele seděl Jakub a starostlivě mi svíral ruku. Uklidnil mě, řekl, že jsem zkolabovala a že mi zavolal pomoc. Také mi řekl, že se mnou budou chtít doktoři mluvit, mají prý podezření na anorexii. Byla jsem v šoku.

Odstrčila jsem ho a řekla mu, ať jde pryč. V té době jsem vážila už jen 45 kilogramů.

Psychiatrickou léčbu jsem ale odmítla, chtěla jsem to zkusit sama. Zvládla jsem horší věci než tohle, říkala jsem si. Jenže jakmile si tělo zvykne na určitý režim, těžko se s tím přestává. Držela jsem si svých čtyřicet pět kilogramů. Začala jsem být ale unavená, podrážděná a nemohla jsem se soustředit.

Dal mi lásku a oporu

Při jednom z mých obvyklých běhů jsem opět potkala Jakuba. Jakub mě tehdy nechal mluvit, jako by tušil, že to potřebuji. Převyprávěla jsem mu celý svůj život. Začali jsme se scházet čím dál tím víc.

Místo běhu jsme se ale procházeli, občas mě vzal na zmrzlinu nebo na večeři. Zprvu jsem odmítala, abych nenabrala.

On mě ale přesvědčoval, že mě bude milovat i s pár kily navíc. A já mu kdoví proč uvěřila. Dnes, o třicet let později, už vím, že jsem měla problém, a také vím, že nebýt Jakuba, už bych tu možná ani nebyla.

Tereza B. (48), Morava

Související články
3 minuty čtení
Návštěvy hřbitova pro mě byly rituálem vzpomínek na zesnulého manžela. Pak jsem si tam všimla osamělého staršího muže. Po smrti mého manžela se pátky staly mým malým svátkem, tichým a osobním rituálem. Oblékla jsem si šedý kabát a vzala kytici frézií. Na hřbitově jsem si pak v myšlenkách povídala s manželem o všem, co se změnilo i co zůstalo při starém. Kývnutí na pozdrav Před časem jsem
3 minuty čtení
Když jsem ho poprvé spatřila na podzimním plese, měla jsem pocit, že se na zastavil čas. V sále voněly chryzantémy, za vysokými okny se snášelo barevné listí. Orchestr právě začal hrát valčík. Stál u dveří v tmavém obleku, trochu nesměle se usmíval a já nedokázala odtrhnout oči od jeho tváře. Bylo mi osmnáct a do té chvíle jsem si myslela, že láska na první pohled existuje jen v románech, které
3 minuty čtení
Opravdová láska neznamená, že toho druhého spoutáte. Naopak, je potřeba dát mu prostor a volnost. Pak se k vám bude rád vracet. S Karlem jsme spolu prožili pětačtyřicet let. Myslela jsem si, že až zestárneme a děti odejdou z domu, budeme si užívat jeden druhého. Jenže poslední dobou byl můj muž stále mlčenlivější. U večeře hleděl do talíře a na otázky odpovídal jen několika slovy. Snažila js
5 minut čtení
Měla jsem toho už tak akorát. Už jsem nemohla poslouchat další řeči o „ideálních“ nápadnících, které mi rodina neustále podstrkovala. Bylo mi tenkrát třicet dva let a byla jsem sama, bez partnera. Nevadilo mi to. Vždycky jsem se dokázala zabavit sama, měla jsem spoustu koníčků a přátel a chlapa jsem k životu ani nepotřebovala. Ovšem nátlak ze strany sestry a matky byl už pro mě neúnosný, a tak
4 minuty čtení
Pozdní příchody, piliny na oblečení a neustálé výmluvy. Byla jsem přesvědčená, že je mi můj manžel Petr nevěrný. Ten teplý červencový večer měl být příjemným rodinným setkáním na zahradě. Všude voněla grilovaná zelenina, děti se smály a moje sestra Dana nadšeně vyprávěla o svých pracovních úspěších. Jenže já jsem v hrudi cítila ledovou úzkost. Židle mého manžela Petra byla už delší dobu práz
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
V zimě pozor na ledviny
panidomu.cz
V zimě pozor na ledviny
Jsou náchylné k prochladnutí a případný zánět není nic, o co by člověk stál. Ale o ledviny bychom tak jako tak měli pečovat celoročně. Pro tělo jsou nesmírně důležité a mají více funkcí než jen filtrování a vylučování škodlivin. – Produkují hormony, které ovlivňují krevní tlak i tvorbu červených krvinek. – Udržují v rovnováze minerály
Poslední velká bitva v Británii se strhla na vřesovišti
historyplus.cz
Poslední velká bitva v Británii se strhla na vřesovišti
Pravému křídlu Karlovy armády se podařilo narušit britské linie. Vzbouřenci toho ale nedokážou využít, jejich levé křídlo kvůli bažinatému terénu postupuje jen velmi pomalu. Britové přisunou na ohrožený úsek bojiště posily a vrhnou se do rozhodujícího protiútoku… Vrátit Stuartovce na britský trůn chtěli už v roce 1715, jejich povstání ale skončilo neúspěchem. Znovu to jakobité,
Hýčká si Brožovou teď bohatý developer?
nasehvezdy.cz
Hýčká si Brožovou teď bohatý developer?
Jak se říká, každé zlo je pro něco dobré? Herečka Kateřina Brožová (58) byla sice často spojována s exmanželem, podnikatelem Zdeňkem Tomanem (65), dosud se ale návrat k němu nepotvrdil. Nyní by ale
Znaménko jako zlé znamení
nejsemsama.cz
Znaménko jako zlé znamení
Většina znamének je neškodná. Některá ale mohou být prvním varováním před melanomem – nádorem, u kterého hraje včasné odhalení zásadní roli. Naučíme vás jednoduchou pomůcku, jak je rozeznat. Zrcadlo, řekni, zda je má kůže v pořádku… Tak bychom se měli jednou za čas zeptat a zkontrolovat všechny pihy, bradavičky či znaménka, co jich na těle máme. Právě to nám může