Domů     Kdo rozesměje šíleně smutnou princeznu?
Kdo rozesměje šíleně smutnou princeznu?
3 minuty čtení

Před lety jsem trpěla depresemi. Byly to pro mě velmi zlé časy, bála jsem se, co se mnou bude. Nejvíc mi pomohl manžel.

Po čtyřicátých narozeninách jsem onemocněla depresemi. Nikdy předtím jsem nic takového nezažila. Cítila jsem se tak zle, že jsem občas ani nedokázala vstát z postele. To bylo ostatně fuk, protože jsem zrovna přišla o práci.

Připadala jsem si zneuznaná, zbytečná, nedoceněná. A můj plat rodině citelně chyběl.

Syna zrovna přijali na vysokou školu, platili jsme bydlení na koleji, kupovala se spousta drahých učebnic a dalších pomůcek. Všechno táhl manžel ze svého platu, což jsem si samozřejmě vyčítala.

Samozřejmě jsem věděla, že je to velký dobrák, ale až tehdy se ukázalo, jak moc velký. Proležela jsem s uplakaným obličejem celé dny. Jediným slůvkem mi to nevyčetl. Chodil do práce, nakupoval, vařil, uklízel. Já jsem nedokázala ani pohnout rukou.

Tak smutná

A ještě mě litoval. Jednoho večera jsme seděli u krbu. Zabalil mě do deky, protože jsem se i přes teplo, které sálalo z plamenů, třásla jako osika, a řekl: „Nemůžu se dívat, jak se trápíš.

Co mám udělat, abys už nebyla tak smutná?“ To mě rozlítostnilo natolik, že jsem se rozplakala.

Pravidelně jsem chodila k psychiatrovi, brala antidepresiva, ptávala se ho, zda už je můžu vysadit, bohužel jen vrtěl hlavou. Léky mi jakžtakž pomáhaly, ale že by mi bylo do tance, to nemůžu říct. Prospívaly mi i dlouhé procházky.

S manželem jsme chodili lesem celé dny, což mě dojímalo, protože vím, že zamlada podobné vycházky srdečně nenáviděl. Ovšem teď sám připustil, že když zhluboka dýchá a dívá se do korun stromů, jimiž se prodírají sluneční paprsky, připadá si jako znovuzrozený.

O dvacet let

Přinesl mi dárek. Z krabice vyskočil roztomilý voříšek. Můj muž vysvětlil, že je to asi tak roční pejsek z útulku, kde působil podobně smutně jako já.

Manžel tedy došel k závěru, že když si pejsek a já budeme dělat vzájemně společnost, třeba nás to oba rozveselí.

Nemýlil se. Pookřála jsem, sotva jsem se na chlupáče podívala. A zvíře vypadalo víc než spokojeně, když pochopilo, že má nový domov. Pořídili jsme mu misku a pohodlný pelíšek, psí hračku si našel sám.

Najednou se vynořil z keřů na zahradě s malým žlutým míčkem a nutil nás, abychom mu jej, pokud možno neustále, házeli. Nový domov z něj udělal nejšťastnějšího psa na světě, který vyváděl takové psí kusy, že člověk nemohl být v jeho společnosti smutný.

Když jsem zaznamenala, s jakou vervou cupuje manželovy bačkory, staré a ošklivé, takže jich nebyla škoda, dostala jsem takový záchvat smíchu, až jsem omládla o dvacet let. A zdaleka nebyl poslední.

Jiřina (62), Blansko

Související články
3 minuty čtení
Nikdo jsme tehdy netušili, že se u mé sestry Aničky začíná projevovat zapomnětlivost. Sedla do špatného vlaku a nevěděla, kde je. Pomohl jí ochočený krkavec. Krkavci jsou učenliví. Dokážou věrně napodobovat zvuky z okolí, dokonce i lidský hlas. Jeden takový šikula pomohl mé starší sestře, když se dostala do úzkých. Dodnes na příběh o opeřeném hrdinovi vzpomínáme... Sestra Anička k nám jezdila n
2 minuty čtení
Lidé mě vždycky měli rádi. Pak se ale na mě sesypaly problémy. Nevšimla jsem si, že už to najednou nejsem já! Nedávno mi bylo šedesát. Ten věk jsem si nepřipouštěla, dokud jsem chodila do práce, měla doma manžela, mladšího milence k tomu a každý rok jsem jezdila na dovolenou k moři. Byl to nádherný život! Byla jsem vždycky veselá holka, proto mě měli všichni rádi. Oblíbená spolužačka a vyhle
5 minut čtení
Před pár lety jsem se podruhé vdala. On byl mladší a moje děti si ho moc neoblíbily. Předpovídaly mi, že to špatně dopadne. A měly vlastně pravdu. Byla jsem úspěšně rozvedená a zvyklá na to, že můžu fungovat i sama. Děti už dávno dospěly a já na žádný vážný vztah jsem příliš nepomýšlela. Jenže pak mi do života vstoupil Vilém. Byl pozorný, vtipný a věděl, čím si mě získat. Jenže taky měl o jeden
3 minuty čtení
Ten starý pán už věděl, že mu mnoho dní nezbývá, smrti se ale nebál, strachoval se jen o své psí seniory. Slíbila jsem, že se o ně postarám. A to se mi vyplatilo. Už léta pracuji jako pečovatelka a mám svou klientelu nemohoucích lidí, za kterými každý den jezdím. Peněz za to není mnoho, já ale mám svou práci ráda. Ten pán byl můj velký oblíbenec. Drobný, nenápadný s nemocným srdíčkem. Moc toho
3 minuty čtení
Na Věru jsem nikdy nedala dopustit. Znaly jsme se od střední školy a považovala jsem ji za tu nejvěrnější kamarádku. Kdybych jen věděla... Když mi zemřel manžel, byla to právě ona, kdo ke mně první týdny skoro denně chodil. Nosila mi sladkosti na nervy, tahala mě na procházky a poslouchala moje nekonečné vzpomínání. Kdybych jen věděla, co dělá Věra za mými zády... Cizí žena mi radila Všec
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Hýčká Pfauserovou po rozchodu úžasný nový chlap?
nasehvezdy.cz
Hýčká Pfauserovou po rozchodu úžasný nový chlap?
Herečka známá ze seriálu Polabí či ZOO Nové začátky Denisa Pfauserová (37) nezahálí ani minutu? Je to teprve pár dní, co prasklo, že se po čtyřech letech rozešla s partnerem Martinem Kučerou, otcem
V zimě pozor na ledviny
panidomu.cz
V zimě pozor na ledviny
Jsou náchylné k prochladnutí a případný zánět není nic, o co by člověk stál. Ale o ledviny bychom tak jako tak měli pečovat celoročně. Pro tělo jsou nesmírně důležité a mají více funkcí než jen filtrování a vylučování škodlivin. – Produkují hormony, které ovlivňují krevní tlak i tvorbu červených krvinek. – Udržují v rovnováze minerály
Relaxace v českých lázních: Kam vyrazit za pohodou a zdravím?
nejsemsama.cz
Relaxace v českých lázních: Kam vyrazit za pohodou a zdravím?
Pobolívají vás klouby, záda, máte všeho až nad hlavu? Chce to lázně. Tady jsou alternativy těch nejlepších sanatorií u nás pro super odpočinek. Cítíte, že potřebujete vypnout a nechat se jen hýčkat? Teď je ideální čas na odpočinek v lázních. Pojďme se podívat, co vás ve kterých čeká. Zázračné léčivé účinky Nemusíte jezdit daleko. Česko je přímo lázeňskou velmocí
4 nejstarší národní parky: Do svatyně divočiny domorodcům vstup zakázán
historyplus.cz
4 nejstarší národní parky: Do svatyně divočiny domorodcům vstup zakázán
Frank se probouzí do svěžího srpnového rána. Udiveně hledí na skupinku ozbrojených indiánů na koních, kteří přijíždějí k jejich tábořišti u jižních gejzírů. Co tu dělají? Přece jim, turistům, slibovali tady v Yellowstonu opuštěnou panenskou přírodu.   Překvapení Franka Carpentera a jeho přátel, kteří jsou jedni z prvních turistů, jež přilákaly krásy Yellowstonského národního parku, je pochopitelné.