Domů     Bála jsem se, že mě táta přestal mít rád
Bála jsem se, že mě táta přestal mít rád
3 minuty čtení

Rozvod rodičů byl pro mě a pro malého brášku peklo. Ještě víc než sebe jsem litovala bráchu. Sedával na studených schodech a brečel.

Naši se rozváděli. Už je to dávno. Bylo mi patnáct, bráchovi jedenáct. Bylo mi snad ještě víc líto jeho než sebe. Sedával na studených schodech v síni, mokrýma očima hleděl do neznáma a dokola opakoval: „A kde bude táta bydlet? A vezme si nás s sebou?“

Zkusila jsem se chovat jako dospělá žena, protože máma byla bez sebe, napůl v mrákotách a napůl nepříčetná. Sedla jsem si k němu a šeptala: „Nevím, kde bude bydlet. Ale má tě pořád rád, stejně jako předtím.“ Zvedl ke mně oči plné naděje: „Přísaháš?“ Přísahala jsem.

Ve skutečnosti jsem si tím nebyla ani za mák jista. Má nás ještě rád? Bráchu snad ano, protože je kluk a on si kluka moc přál, ale mě… sotva. V poslední době jako by zapomněl, že existuji. Nevnímal mě. Možná měl pocit, že jsem se nepovedla podle jeho představ.

Vypařím se

Nosila jsem v hlavě myšlenku těžkou jako olovo, že mě tu nikdo nechce. Zmizím. Uteču. Nejdřív mě napadlo, že k babičce, ale to mi připadalo pohodlné. Co je to za útěk, k babičce?

Uvaří mi kakao, přidá buchtu s mákem, kterou důkladně pocukruje, a poběží na poštu telefonovat mámě:

„Boženko, Boženko, Michalka je u nás, tak se o ni nebojte. Odpoledne ji přivezu autobusem, souhlasíš?“ To je houby útěk. Sveřepě jsem sevřela rty. Ráno jsem se rozloučila, mysleli, že jdu do školy.

Ale ve školní brašně nebyly učebnice, nýbrž zápalky, baterka, pláštěnka, umělohmotná lahev s vodou, náhradní prádlo, čepice s kšiltem a další předměty nezbytné k útěku.

Jarní noc

Doufala jsem, že když je jaro, noci budou příjemně teplé. Loni v červnu jsme s babičkou stanovaly na zahradě a byla to legrace, ve spacáku a teplých svetrech se spalo dobře.

Teď ale červen zdaleka nebyl, k večeru se obloha zatáhla, spustil se šedivý déšť, přidal se ledový vítr.

Vrátit se by bylo zbabělé. Zalezla jsem do houští na kraji lesa a přikryla se bundou. Divím se, že jsem neumřela zimou. Ve chvíli, kdy jsem si přála zmrznout a mít konečně pokoj, se blízko rozštěkal pes. Bohužel policejní. Byla jedna hodina po půlnoci a mě vedli domů policajti.

Všechna okna v ulici svítila, sousedi si to vychutnávali. Máma brečela. Táta byl výjimečně doma. Čekal před brankou. Chytil mě do náruče a zvolal: „Díky bohu!“ Za týden od nás odešel už napořád, ale aspoň jsem věděla, že mu na mně záleží.

Michaela (56), Klatovy

Související články
5 minut čtení
Myslela jsem, že mě už v mém věku žádné milostné dobrodružství nečeká. Ale ono přišlo a bylo dokonalé. Bohužel jen chvíli... Bude to už jedenáct let, co jsem ovdověla. Než mi zemřel manžel, nikdy jsem vlastně nežila sama. V dětství byl náš dům plný příbuzných, později jsem bydlela na internátě a po svatbě se kolem mě pořád někdo točil. A najednou bylo ticho. Nejhorší nebyly dlouhé večery, ale p
3 minuty čtení
Dopis od babičky hýčkám dodnes, nikdy bych ho nevyhodila ani neztratila. Skrývá totiž důležité poselství, které mi pomohlo žít dál. Když mi zemřela babička, měla jsem pocit, že se svět zastavil. Bylo mi osmadvacet, měla jsem práci, přátele i plány, ale všechno najednou ztratilo smysl. Babička byla mým bezpečným přístavem. Když mě něco trápilo, poznala to dřív, než jsem promluvila. „Srdce se
3 minuty čtení
Pracovala jsem na obecním úřadě skoro třicet let. Za tu dobu jsem poznala spoustu lidí, ale na Marii nezapomenu. Byla to drobná žena s věčně zarudlýma rukama, které jí v zimě popraskaly od studené vody a čisticích prostředků. Uklízela u nás. Každé ráno přišla ještě před sedmou, tiše pozdravila a pustila se do práce. Jednou jsem ji zastihla sedět na chodbě před kanceláří. V ruce držela obálku a 
3 minuty čtení
Celý život jsem prožila v jedné vesnici tady u nás. A teď mám najednou odejít. To mi nemohou udělat. Vytrhnout mě z místa, kde mám své kořeny. Narodila jsem se tu, chodila do školy, pracovala na místním statku a později na poště. Znala jsem každou cestu, strom i prasklinu v chodníku před kostelem. Když jsem byla mladá, připadalo mi, že svět končí až někde za kopcem. A vůbec mi to nevadilo. V lé
3 minuty čtení
Myslela jsem si, že v zaměstnání strávím ještě pár spokojených let. Jenže kvůli ošklivým pomluvám jsem nakonec odešla do důchodu dřív. Práci v nemocniční jídelně jsem milovala. Někdo se možná podiví, co může člověka tolik bavit na každodenním vaření, ale já se do zaměstnání opravdu těšila. Měly jsme tam dobrou partu, znaly jsme se léta. Když se začal blížit důchod, vůbec se mi odcházet nechtělo
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Puškin o vlas unikl vyhnanství na Sibiři
historyplus.cz
Puškin o vlas unikl vyhnanství na Sibiři
Zakladatel moderní ruské literatury Alexandr Sergejevič Puškin trpí pocitem, že v něm žijí dvě rozdílné bytosti. Jednou je plodný básník a tou druhou nadutý, domýšlivý hejsek, svárlivý rváč, karbaník a záletník. Vystihl se dokonale…   Světlo světa spatřil Alexandr Sergejevič Puškin 6. června 1799 (podle juliánského kalendáře 26. května) v Moskvě. Nadmíru společenští rodiče přenechávají
Dusno s manželkou Švehlíka na premiéře
nasehvezdy.cz
Dusno s manželkou Švehlíka na premiéře
Zavládla snad krize i v druhém manželství hvězdy seriálu Kriminálka Anděl Davida Švehlíka (54)? Média herce chválila, že dorazil na premiéru filmu Wirbel do pražského Kina Pilotů, a to i se ženou, u
Posilovna pro zdravé vlasy
nejsemsama.cz
Posilovna pro zdravé vlasy
Zdravé a silné vlasy nemusejí být nedostižným cílem. To, jak vypadají, je odrazem jídelníčku i vlasové péče. Jak posílit slabé vlasy? Jednoduše. Dopřejte jim správnou péči, a to jak zevnitř, tak i zvenčí. Nakrmte je Když je v těle něco v nepořádku, často se to nejdříve projeví právě na vlasech nebo nehtech. Především v zimě je na místě zamyslet se nad tím,
Návrat k opravdovému kouzlu Vánoc: 4 důvody, proč o víkendu navštívit Staročeský trh v Táboře
panidomu.cz
Návrat k opravdovému kouzlu Vánoc: 4 důvody, proč o víkendu navštívit Staročeský trh v Táboře
Únik z vánočního shonu do časů našich předků Kde v dnešním zrychleném světě najít ten pravý, klidný duch svátků? Když se kolem nás nákupní centra plní spěchem a výlohy blikají až příliš hlučně, občas zatoužíme prostě zpomalit. Chceme dýchnout atmosféru starých časů, kdy se adventní čas měřil vůní dřeva, lidovým zpěvem a tichým očekáváním. Pokud