Domů     Vlak, na který se vyplatilo počkat
Vlak, na který se vyplatilo počkat
3 minuty čtení

Myslela jsem si, že mi ten zpožděný vlak vše jen zkomplikuje. On mi ale přivezl nečekanou a trvalou dávku velikého štěstí.

Znovu se otráveně podívám na hodinky. Nervózně přešlapuji po peróně, je pět hodin ráno. Jsem jediný blázen, který chce v tuto hodinu cestovat.

A vzhledem k tomu, že můj vlak má už skoro půl hodiny zpoždění, začínám si myslet, že si dneska přispal i pan strojvedoucí.

Zrovna dnes, když nemůžu ztrácet čas. Má mladší sestra se zítra vdává a já jsem nedala jinak, než že jí se vším pomůžu. „Ty si hlavně sežeň doprovod,“ řekla mi tehdy, jako by nevěděla, jakou já mám na muže smůlu.

Chvátáte?

Svou energii jsem tedy raději, než do hledání doprovodu, vložila do svatebních příprav. Na tom alespoň nic nezkazím. Tedy, pokud ten zpropadený vlak přijede. Za hodinu mám být u švadleny, vyzvednout sestřiny svatební šaty, už nyní vím, že to nestihnu.

Najednou v dálce zahouká vlak. Zpoždění celých pětatřicet minut. „Velice se omlouváme, slečno,“ říká zkroušeně průvodčí, který si zjevně všiml mého rozčileného výrazu. Vlak prý měl technickou závadu, mě to ale v tu chvíli vůbec nezajímá.

Musím ke švadleně, do květinářství, do pekárny a taky ještě ke kadeřnici, nemám čas na výmluvy. „Chvátáte hodně?“ zeptá se mě s kajícím výrazem ve tváři. Horší otázku mi v tu chvíli položit ani nemohl. „Ano, chvátám. A hodně,“ odseknu.

Za tu cestu se mi omluví ještě tak pětkrát, až je mi nakonec líto, jak nepříjemná jsem na něj byla. Ve městě z vlaku div nevyskočím, upaluju rovnou ke švadleně, která už na mě netrpělivě čeká. Stejně jako květinářka a poté i kadeřnice.

Kolika lidem může znepříjemnit život jeden zpožděný vlak, napadá mě, když odpoledne mířím s novým účesem zpět na nádraží. Ověšená krabicemi a taškami. „Já vám pomůžu,“ řekne mi průvodčí. Je to ten samý, který byl ráno samá omluva.

Teď mi ještě galantně pomůže do vlaku, bystře pochválí nový účes a zeptá se, jaký jsem měla den. Co tohle je jen za průvodčího? Nikdy jsem se nebavila s cizími lidmi, najednou jsem ale měla pocit, že oba dva prožíváme podobně náročný den. Což si vzápětí také potvrdíme.

Můj doprovod

Hodina cesty vlakem tehdy stačila, abych měla toho pana průvodčího, tedy Vítka, plnou hlavu. A přestože jsem druhý den na svatbu své sestry dorazila bez doprovodu, už tehdy tam se mnou byl.

Před očima jsem měla stále tu jeho vlídnou tvář a na obličeji zasněný úsměv. Rok nato jsme stanuli před oltářem my a tím se má smůla na muže definitivně zlomila.

Helena (59), Pardubice

Související články
3 minuty čtení
Posvícenská tancovačka byla v našem městečku proslulá. Že tu však najdu báječnou životní lásku, to jsem netušila. V sokolovně byla cítit vůně koláčů a levného parfému. Tancovačka začínala, a já ho spatřila. Stál u barového pultu, v košili s vyhrnutými rukávy. Většího fešáka jsem nikdy neviděla. Hrála veselá dechovka a on se smál vtipu své společnice, krásné blondýnky, která se k němu tiskla jak
3 minuty čtení
Návštěvy hřbitova pro mě byly rituálem vzpomínek na zesnulého manžela. Pak jsem si tam všimla osamělého staršího muže. Po smrti mého manžela se pátky staly mým malým svátkem, tichým a osobním rituálem. Oblékla jsem si šedý kabát a vzala kytici frézií. Na hřbitově jsem si pak v myšlenkách povídala s manželem o všem, co se změnilo i co zůstalo při starém. Kývnutí na pozdrav Před časem jsem
3 minuty čtení
Když jsem ho poprvé spatřila na podzimním plese, měla jsem pocit, že se na zastavil čas. V sále voněly chryzantémy, za vysokými okny se snášelo barevné listí. Orchestr právě začal hrát valčík. Stál u dveří v tmavém obleku, trochu nesměle se usmíval a já nedokázala odtrhnout oči od jeho tváře. Bylo mi osmnáct a do té chvíle jsem si myslela, že láska na první pohled existuje jen v románech, které
3 minuty čtení
Opravdová láska neznamená, že toho druhého spoutáte. Naopak, je potřeba dát mu prostor a volnost. Pak se k vám bude rád vracet. S Karlem jsme spolu prožili pětačtyřicet let. Myslela jsem si, že až zestárneme a děti odejdou z domu, budeme si užívat jeden druhého. Jenže poslední dobou byl můj muž stále mlčenlivější. U večeře hleděl do talíře a na otázky odpovídal jen několika slovy. Snažila js
5 minut čtení
Měla jsem toho už tak akorát. Už jsem nemohla poslouchat další řeči o „ideálních“ nápadnících, které mi rodina neustále podstrkovala. Bylo mi tenkrát třicet dva let a byla jsem sama, bez partnera. Nevadilo mi to. Vždycky jsem se dokázala zabavit sama, měla jsem spoustu koníčků a přátel a chlapa jsem k životu ani nepotřebovala. Ovšem nátlak ze strany sestry a matky byl už pro mě neúnosný, a tak
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Hýčká Pfauserovou po rozchodu úžasný nový chlap?
nasehvezdy.cz
Hýčká Pfauserovou po rozchodu úžasný nový chlap?
Herečka známá ze seriálu Polabí či ZOO Nové začátky Denisa Pfauserová (37) nezahálí ani minutu? Je to teprve pár dní, co prasklo, že se po čtyřech letech rozešla s partnerem Martinem Kučerou, otcem
V zimě pozor na ledviny
panidomu.cz
V zimě pozor na ledviny
Jsou náchylné k prochladnutí a případný zánět není nic, o co by člověk stál. Ale o ledviny bychom tak jako tak měli pečovat celoročně. Pro tělo jsou nesmírně důležité a mají více funkcí než jen filtrování a vylučování škodlivin. – Produkují hormony, které ovlivňují krevní tlak i tvorbu červených krvinek. – Udržují v rovnováze minerály
Relaxace v českých lázních: Kam vyrazit za pohodou a zdravím?
nejsemsama.cz
Relaxace v českých lázních: Kam vyrazit za pohodou a zdravím?
Pobolívají vás klouby, záda, máte všeho až nad hlavu? Chce to lázně. Tady jsou alternativy těch nejlepších sanatorií u nás pro super odpočinek. Cítíte, že potřebujete vypnout a nechat se jen hýčkat? Teď je ideální čas na odpočinek v lázních. Pojďme se podívat, co vás ve kterých čeká. Zázračné léčivé účinky Nemusíte jezdit daleko. Česko je přímo lázeňskou velmocí
4 nejstarší národní parky: Do svatyně divočiny domorodcům vstup zakázán
historyplus.cz
4 nejstarší národní parky: Do svatyně divočiny domorodcům vstup zakázán
Frank se probouzí do svěžího srpnového rána. Udiveně hledí na skupinku ozbrojených indiánů na koních, kteří přijíždějí k jejich tábořišti u jižních gejzírů. Co tu dělají? Přece jim, turistům, slibovali tady v Yellowstonu opuštěnou panenskou přírodu.   Překvapení Franka Carpentera a jeho přátel, kteří jsou jedni z prvních turistů, jež přilákaly krásy Yellowstonského národního parku, je pochopitelné.